Důchodové systémy ve vyspělých zemích

Duben 20, 2011

Můžeme se v úpravách důchodového systému inspirovat u jiných vyspělých zemí? Můj minulý článek na tomto blogu upozornil na konflikt, který v ČR vzniká tím, že se první pilíř snaží současně plnit cíl solidarity i zásluhovosti. Dnes více k fungování penzijních systémů v jiných vyspělých zemích.

Především na ochranu proti chudobě se zaměřují důchodové systémy v Austrálii, Dánsku, Holandsku, Irsku, Israeli a na Islandu a Novém Zélandu. Naopak zásluhovost zdůrazňují penzijní systémy ve Finsku, Francii, Itálii, Maďarsku, Německu, Rakousku, Slovensku a Švédsku.

Nulový pilíř: Sociální jistoty

V rostoucím počtu zemí se jako ochrana proti chudobě dostal v posledních letech do popředí tzv. nulový pilíř, který hradí důchody ve stejné nominální výši (rovný důchod) ze všeobecných daní.

Nulový pilíř buď poskytuje univerzální základní důchod pro každého občana, který dovrší důchodový věk, jako je tomu v Irsku a na Novém Zélandu, nebo vyplácí základní důchod pouze osobám s omezeným majetkem, jako v Austrálii, Chile a Dánsku.

V Austrálii, Chile, Dánsku, Holandsku, Irsku, Izraeli, Mexiku a na Islandu a Novém Zélandu omezují veřejné finance svou roli v důchodovém systému především na podporu nulového pilíře. V těchto zemích veřejný sektor za hranice základního důchodu nenabízí žádné jiné důchodové pojištění.

Výhodou nulového pilíře je velmi efektivní naplnění cíle solidarity, nízké náklady hrazené ze všeobecných daní (tedy nulové povinné důchodové pojištění přes veřejné rozpočty) a jednoduchost.

První pilíř: Zásluhovost

První pilíř s povinnými příspěvky, jejichž výše do značné míry závisí na příjmu, a s průběžným financováním přes veřejný rozpočet je přítomen v 18 vyspělých zemí OECD (z celkového počtu 34).

Výše důchodů vyplácených v prvním pilíři je ve 14 vyspělých zemích částečně určena předchozími příjmy pojištěnců. V Itálii, Norsku, Polsku a Švédsku je určena na základě „pomyslných účtů“ neboli s ohledem na výši minulých příspěvků do systému.

V některých zemích, včetně České republiky, se první pilíř snaží současně naplnit cíle solidarity i zásluhovosti. To ztěžuje úpravy parametrů a vymezení úlohy státu v jeho financování.

Ve Francii a Německu se první pilíř zaměřuje především na zásluhovost a solidarita je ponechána jako cíl doplňkovým sociálním programům pro chudé seniory.

Ve Francii, Itálii, Německu, Rakousku, Maďarsku, Slovensku a Řecku nabízí veřejný sektor téměř výlučně první pilíř.

Zaměření veřejných financí na první pilíř mívá za následek značnou nerovnost v důchodových příjmech mezi seniory (se dvojnásobným Gini koeficientem ve srovnání se zeměmi, v nichž se veřejný rozpočet soustřeďuje na nulový pilíř).

Výhodou prvního pilíře je zajištění důchodového příjmu, který seniorům pomáhá k udržení minulého životního standardu.

Nevýhodou však je vysoké pojistné (tedy vysoké vedlejší náklady práce, které se stávají rostoucím problémem mezinárodní konkurenceschopnosti) a politická náročnost jakýchkoli reforem směrem k finanční udržitelnosti.

Druhý pilíř: Naděje a zvraty

Druhý pilíř s povinnými příspěvky, které občané investují na své účty, byl zatím zaveden v 14 vyspělých zemích.

V 11 zemích minulé příspěvky a investiční výnos přímo určují výši důchodu (Austrálie, Chile, Dánsko, Estonsko, Israel, Maďarsko, Mexiko, Norsko, Polsko, Slovensko a Švédsko). V Holandsku, na Islandu a ve Švýcarsku je důchod definován dávkově.

Vyspělé země zavedly druhý pilíř jako povinné soukromé penzijní pojištění prostřednictvím finančních institucí v soukromém sektoru (na rozdíl od Číny, Indie a Indonésie, které zavedly podobně definovaný pilíř prostřednictvím veřejného sektoru).

V 6 vyspělých zemích, včetně Austrálie, Chile, Dánska, Israele, Mexika a Slovenska produkuje druhý pilíř pro průměrného seniora více než polovinu důchodového příjmu.

Země se solidárně zaměřeným nulovým a prvním pilířem používají druhý pilíř především ve prospěch spoření středních a vyšších příjmových skupin.

Země, které však spoléhají na druhý pilíř a zásluhově definovaný první pilíř bez zajištění základního důchodu, vykazují vysokou příjmovou nerovnost mezi seniory. Mezi vyspělými zeměmi tak trpí Maďarsko a Slovensko (spolu s Německem, Itálií a Řeckem) nejvyšší příjmovou nerovností mezi seniory.

Hlavním problémem druhého pilíře je investiční riziko a komplexní regulatorní úloha státu. Státem uplatňovaná povinnost spořit ve druhém pilíři navíc dává státu určitou spoluodovědnost za výsledky spoření ve druhém pilíři a tvoří tak fiskální riziko. Některé státy tuto spoluodpovědnost přebraly explicitně v podobě garance určitého minimálního výnosu (nebo minimálního nominálního důchodu) v rámci druhého pilíře. V případě investičního propadu nebo finanční krize, pak stát dotuje výplaty skoukromých důchodových účtů.

Jak se ukázuje v Maďarsku, Polsku a na Slovensku (a dříve již v Argentině), problémem je ale také politické riziko – konkrétně riziko, že politici ve snaze krátkodobého omezení rozpočtových deficitů uzavřou druhý pilíř dalšímu spoření a přivedou důchodové příspěvky zpět do veřejného rozpočtu. Tento probíhající zvrat v důchodových reformách bude mít podle propočtů OECD negativní dopad na budoucí příjmy seniorů a pouze odsune deficity veřejných rozpočtů do budoucna.

Třetí pilíř: Široké možnosti?

Třetí pilíř, který má podobu dobrovolných vkladů prostřednictvím soukromých penzijních spořicích nebo investičních účtů, existuje ve výrazném rozměru v 9 vyspělých zemích.

Silný třetí pilíř jako podstatný zdroj důchodových příjmů občanů mají Kanada, Irsko, Velká Británie a Spojené státy americké.

Mezi vyspělými zeměmi pouze Norsko má zároveň třetí a druhý pilíř. Finsko, Francie, Itálie, Japonsko, Korea, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Španělsko a Turecko zatím nezavedly ani druhý ani třetí pilíř.

Doplňkový pilíř: Služby a rodina

Kromě příjmu potřebují senioři také služby (především zdravotní a dlouhodobou péči a sociální služby), které jsou někdy nazývány doplňkovým pilířem důchodového systému.

Tento doplňkový pilíř zatěžuje rostoucí měrou veřejné finance téměř ve všech vyspělých zemích. Výpočty ukazují, že stárnoucí populace má např. výrazněji negativní dopad na veřejné finance přes zdravotní výdaje než přes důchodový system.

S pokračujícím růstem důchodových, zdravotních a sociálních výdajů se ve vyspělých společnostech stává staronovou otázkou budoucnosti, jakým způsobem v zaopatření na stáři posílit odpovědnost rodiny a komunity.

Do popředí se v tomto směru také dostává otázka zaměstnanosti žen. V této oblasti je situace v České republice ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi překvapivá. O tom příště.

________________________________________

Další čtení pro zájemce o důchodové statistiky a podrobný popis jednotlivých důchodových systémů ve vyspělých zemích: OECD – Pensions at a Glance 2011

Převzato z blogu autorky na Aktuálně

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments