Zahnívající kapitalismus

Jistě nejsem sám, kdo pochopil, že po 40 letech marxisticko-leninské teorie o kapitalismu nastala praktika. Nic neříkající hrůzostrašná vyprávění paní soudružek učitelek o tržním hospodářství došla svého naplnění. Pokud trpíte, vyhrožování utrpením placebicky léčí váš stav.

Měli bychom si těch neocenitelných zkušeností vážit. A také smyslu dějin, jejichž podstatou je pouze klam na klam, zrada na zradu, podvod na podvod, lež na lež, násilí na násilí, zvrhlost na zvrhlost atd. Staleté bláboly o rozkvětu, trvale udržitelném růstu, světlých zítřcích a jiných mámidlech zjevují svá pravá proradná osidla.

V podstatě jde pouze o přemnožení (rozklad kvality v kvantitu) a s ním související rozklad, nebo naopak. Společnost je již dávno mrtvá. Nic nového, zdravého a dobrého z ní nevzejde. Jako umírá jednotlivý člověk, musí umřít i celé lidstvo. Účelové nebo prostoduché žvásty vesmírný zákon nijak neobelstí. Možná ukonejší pár naivních holčiček, které si hrají s panenkami, než je úchylný režim nebo deviant náležitě zprzní.

Napřed vás přidusíme totalitou a potom vás necháme „osvobodit“, abyste se stali našimi definitivními vazaly – až za hrob. O nic jiného než o spoutání duše do pekla hmoty nejde. Když jsem za tzv. totality četl v jedné knize, že komunismus se celosvětově šíří z Ameriky, napřed jsem tomu nevěřil. Dokud jsem místo pojmů nedal na jejich obsah, který zamlžují.

Nyní jsme v tom zahnívání až po krk, po uši, a máme toho plné zuby a nad hlavu. Zahnívání je vleklou agónii, která nebere žádný konec. Hniloba se stala procesem samotným pro sebe sama. Ryzí vitální síla se ztratila a její imitace pouze doznívají v dotěrném bzučení pekelné továrny. Příkladů je více než dost.

Na co se dnes kolem sebe podíváme, vše kolem nás je hřbitovem a hrobem, ve které zahnívá mrtvola, kterou vysávají a okusují dožívající mrchožrouti, zatímco je samé ožírají další hniloby žádostiví parazité, na nichž jsou navěšeni další a další příživníci a nekrofilové. Zdroj původní výživy se vytratil. Život vyschl a prašivá hyena požírá plesnivějící hyenu. Příšerná a morbidní záhrobní hostina se pomalu, zdlouhavě, váhavě a vlekle chýlí ke svému konci. Nebo právě toto je ten konec – nekonečné záhrobní snění, považované za realitu?

Neřekl snad zmrtvýchvstalý Ježíš, modlete se, aby byly rychle ukončeny dny utrpení tohoto? Vše přesně podle tisíce let starých prognóz. Pomoc umírajícímu pacientovi (euthanasie) je navíc zakázána, aby si pořádně ve svém zoufalém a bolestivém stavu užil další a další dávky nekonečného hoře a utrpení.

Nesháníme již čerstvý životodárný vzduch, ale peníze, za které bychom se na něj dostali – zašlapáním dusících mátoh se pod sebou. Nakonec je však taková zdravotní turistika zbytečným vyhazováním peněz, neboť mrtvého nijak z mrtvolné a kluzké pyramidy a závislosti na ní nijak neosvobodí, a on se brzy musí se poslušně skluzavkou vrátit zpět do mrtvolného bahnitého marasmu hřbitova.

Nevytváříme potřebné užitné hodnoty, ale parazitujeme na jejich žádostivé poptávce a zoufalé absenci. Peníze se staly zdrojem a podmínkou záhrobního života. Na řádný pohřeb se však nedostávají. Pohřeb je nežádoucí a vyžaduje značnou sílu, kterou umírající naopak zase opět využívá k prodloužení své agónie. A navíc, smrtí mrtvého je život.

Zahnívání se projevuje vyděláváním počinku na rozporech, které se zásadně neřeší, ale pouze prohlubují a rozšiřují. Oběti rozporu jsou pak drásány, aby z nich vyšly i ty poslední zbytky mrtvolného hnisu a rozkládající se černé krve.

Realistické uvědomění si zahnívání je první pochybností o záhrobní realitě, které předchází úsilí o procitnutí ze škaredého snu. Ignorování rozkladného stavu, posměšné oponování a pubertální bagatelizování – to jsou pouze poslední výrony plynu z nafouklého břicha mrtvoly, předtím než jejich nahromadění způsobí příšernou explozi, která rozmetá střeva a výkaly po celém okolí…

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments