"Přátelé Libye": zápas o kořist
Září 02, 2011
"Přátelé Libye" začínají bojovat o bohatství, které hodlají ukořistit. Večer prvního září se setkaly v Paříži špičky účastníků agrese v Libyi. Dali si teatrální název "Přátelé Libye". Řešili její budoucnost, přesněji řečeno dělení ropy. Probíralo se jak bude Libye šťastná bez Kaddáfího, ale hlavním úkolem bylo podělit libyjské bohatství. To se však nepodařilo.
Berlusconi požadoval splnění požadavků Italie a její energetické společnosti Eni. To dopálilo ostatní účastníky, neboť právě v nejhorší chvíli se Berlusconi ukázal jako zbabělec, utekl z boje a nechal ostatní v obtížném postavení. Hned po Berlusconim nanesl své požadavky Sarkozy – 35 % libyjského ropného trhu. A ostatní západní dravci? Pohotoví Italové a aktivní Francouzi ponechali z libyjského koláče jen zbytky. Cameron je varoval, že okradení Londýna nedovolí, neboť Londýnu náleží "lepší kousek". To vyvolalo znechucení Francouzů, protože to byli oni a nikoliv Britanie, kdo dal do války největší vklad, největší počet letadel.
Páni Evropané si s dělením surovin značně pospíšili. Nakonec se ukazuje, že co kdo dostane, rozhodnou USA. Ty budou vystupovat v roli lovce, který smečku svých psů odežene od kořisti, kterou uštvali. Nakonec bude osud Libye rozhodován v Americe. Na konci září bude do New Yorku svoláno zasedání "Skupiny přátel nové Lybie", která nahradí "kontaktní skupinu".
V Paříži se rozhodovaly jen podružné záležitosti, jako je poskytnutí 15 miliard dolarů rebelům ze zmrazených účtů dřívější libyjské vlády. Ty jsou potřeba k čerpání ropy na Západ. OSN dostala za úkol dávat do pořádku hospodářství Libye zničené bombami NATO. Rezoluci OSN č. 1973 státy NATO neplnily. Ta totiž nepovolovala použití pozemních sil při útoku na Libyi. Západ počítá s tím, že bohatství Libye využije sám a náklady na obnovu země budou platit všichni členové OSN. OSN totiž dostala na starost koordinaci a podporu politického přechodu a obnovy Libye.
Vypadá to, že jediným praktickým výsledkem pařížské schůzky bylo rozhodnutí o osudu dosud nepolapeného Kaddáfího. Francie a Velká Britanie se dohodly, že Plukovník musí jít před mezinárodní trestní tribunál v Haagu za smrt tisíců Libyjců. Sarkozy s Cameronem nechali na soucitu libyjských povstalců, zda jej zabijí nebo ne. Představitelé PNRL mají v úmyslu Kaddáfího i jeho syny zastřelit. Toto jsou zvláštnosti demokracie v Libyi, ustavené za pomoci NATO. Představitelé zemí NATO o úmyslu povstalců vědí. Přesto zůstávají klidní, i když do světa stále troubí svou demokratičnost a požadují po celém světě rušit trest smrti.
V souvislosti s těmito skutečnostmi bude Západ v nepříjemném postavení, padne-li Kaddáfí do zajetí. Tato hra je naprosto goebbelsovská. Všechno je v ní postaveno na hlavu. To, co provedlo NATO, to jest zničení tisíců lidských životů, se klade za vinu Plukovníkovi. Zcela podle Goebbelse: čím obludnější lež, tím lehčeji se jí věří. Vždyť od konce března nešla libyjská letadla do vzduchu. Všdechno, co Západ připisuje Kaddáfímu, je holý nesmysl. Nejenže nerozbombardoval, ale ani neměl možnost rozbombardovat Tripolis. Bombami s laserovým naváděním.
Podle částí dokumentu CIA bylo naverbováno kolem 1500 bojovníků v Afghnistánu, další v Egyptě, Kataru, atd. Povstalci jsou z bojů v Tripolisu značně vyčerpáni. Sami přiznali přibližně 2000 zabitých bojovníků. Představitelé Francie a Velké Britanie jsou z návštěvy Libye vystrašeni. Nikterak se do ní nehrnou a plánují ji jen ve skupině a s účastí zástupců PNRL. Kaddáfí totiž avízoval partyzánský boj proti kolonizátorům a zrádcům.
Pro Rusko není nejbližší vývoj situace žádným pozitivem. Rusko a Čína byly na summitě v úloze "bývalého hocha", pozvaného na svatbu své bývalé nevěsty jejím druhým přítelem, nyní ženichem. Neměly statut plnoprávných členů setkání, ale jen pozorovatelů, kteří jen bezmocně zírali na to, jak se rozplývají jimi vložené miliardy.
Převzato z Pravda.ru
Překlad: zajoch
Námět: Clair
***
Rozkol mezi povstalci nedovolí dorazit Kaddáfího
Září 6, 2011
Islamisté z Libyjské islámské bojové skupiny (LIBS), která je ve skutečnosti odnoží al-Kájdy Maghrebu, se nepokrytě vzbouřili proti "libyjským demokratům" z Prozatímní národní rady Libye (PNRL).
Je s podivem, že PNRL niktrerak nespěchá s převzetím vlády v Tripolisu. Důvodem jsou islamisté, kteří jsou schopni a také to realizují, nepustit PNRL na trůn. Tímto způsobem ve skutečnosti sabotují konečnou porážku Kaddáfího. Počítají s tím, že po porážce Kaddáfího nastolí v Libyi islámský stát. Tak ve východním městě Derna již vytvořili emirát se zákony šaríji.
Na Západě tato skutečnost vyvolala vážné znepokojení. Americké zpravodajské služby posilují pozornost nejzatvrzelejším povstalcům. CIA je rozmrzena tím, že libyjští džihádisté zveřejnili své plány na budoucí uspořádání Libye. Takové plány uznává značná část povstalců. Jsou tak nebezpečnější než samotný Kaddáfí.
Situace PNRL není záviděníhodná. Nesmí mezi sebe přijmout nikoho ze zrádců Kaddáfího režimu, odpovědných za jeho činnost. "Jejich role je vyčerpána, neboť jsou reliktem starého režimu. Musí odejít ze všech stupňů vlivu, od vrchu až po nejnižší vrstvy." To je ultimátum jednoho z vlivných islamistických velitelů Ismaila al-Salábího. Je to člověk, který mezi prvními vystoupil proti Kaddáfímu. Vedl skupinu "17.února", která vytlačila síly Plukovníka z Kyrenaiky a proslavil se tím, že v březnu dokázal udržet Benghází až do počátku bombardování silami NATO.
Nebezpečí islamistů se může jevit jako nevelké, mohou vypadat jako neschopní realizovat své záměry. Jenomže situace taková být nemusí.
Mnozí z CIA se domnívají, že nynější Ismail al-Salábí, dříve Abú Abdulláh al-Sádik je jedním z hlavních vůdců povstalců a pracuje v těsném spojení s polním velitelem Abdel Hakimem al-Hulídí Belhadžem. Ten je považován za osnovatele útoku na Tripolis a je jeho současným velitelem. Američané se obávají, že členové LIBS jsou těsně napojeni na al-Kájdu a jejich vyhlašování o naprostém rozchodu s teroristy nelze věřit. Propast mezi různými skupinami opozice dokládá i vražda Júnise ze začátku srpna.
Salábí vyzývavě prohlašuje, že existují světské síly, které by chtěly islamisty představit jako extrémisty a izolovat je od světového společenství, a ptá se, komu to slouží.
Jedno z vysvětlení proč NATO koncem srpna zrealizovalo útok na Tripolis, je snaha polapit Plukovníka dřív, než se povstalci definitivně rozkmotří kvůli tahanicím o vládu a Západem přidělené peníze. Jedná se o 15 miliard dolarů z uvolněných účtů bývalé vlády. Islamisté peníze potřebují k vybudování státu šaríji. 170 miliard dolarů je částka, která může vyvolat závrať i u nejzbožnějších budovatelů opravdového islámského státu.
Reuters uvádějí, že vedení islamistů hodlá varovat Západ, aby Kaddáfího peníze, které "patří lidu", nedával PNRL, která nemá o nic jiného než o peníze zájem. Pád Tripolisu dal radikálům podnět k odložení masek. Předpokládali, že se zbytky vojsk rozutečou.
Od března přibylo do země plno islamistů z Kataru, Spojených arabských emirátů a ze Saúdské Arábie. V tuto dobu je jich asi 3000 a velí jim Salábí. Rozkol mezi opozicí způsobil, že "demokraté" nedokáží dobýt Syrtu se 70 tisíci obyvateli. Islamisté se zřejmě rozhodli počkat s pacifikováním kaddáfistů a nejdříve se chtějí vyrovnat s politickými oponenty. Chtějí donutit Západ počítat s jejich ultimátem a uznat je za jedinou akční sílu. Salábí varuje PNRL i její západní protektory, že s dobytím Bání Valídu a Syrty nekončí boj s vojáky Kaddáfího, ale že se bude bojovat i na jihu v ohromných prostorách Sahary. Bez katarských hrdlořezů a katarských zbraní je tento mimořádně velký úkol nesplnitelný.
Západ se dostal do zvláštní situace. Má v Libyi tři střediska moci: Loutkovou PNRL, kterou chrání před zničením islamisty, islamisty a jednotky Kaddáfího. Co teď? Ignorovat islamisty nelze, ale nelze je ani samotné pustit k vládě, neboť jejich vůdci Západ nenávidí úplně stejně jako nenávidí Kaddáfího. Většina vůdců islamistů jsou ti, kteří bojovali proti NATO v Afghánistánu. někteří bojovali ještě i proti jednotkám sovětských vojsk. Salábího mlžení, že není ve spojení s Talibánem a al-Kájdou, a přitom se snaží bránit islám, je nepravdivé.
Belhadž, nynější velitel Tripolisu, byl dříve v Afghánistánu bojovníkem proti NATO. Alianci přijímá jen potud, pokud bombarduje Plukovníka. V roce 2004 byl zajat britskými vojáky v Afghánistánu a předán do Libye. Podle jeho tvrzení tam byl mučen CIA, MI6 i spolupracovníky Kaddáfího a pak posazen na šest let za mříže. Nakonec byl za dobré chování propuštěn před uplynutím trestu.
Západ se bude muset rozhodnout, co dělat v Libyi dále. Nepohodlní mohou být odstraněni prostřednictvím západních tajných služeb, ale musí být záruka, že na jejich misto nenastoupí ještě méně přijatelní. Západ nechá islamisty v klidu vládnout stejně jako v Saúdské Arábii, Kataru nebo Emirátech. Důležité je, aby spolehlivě a levně dodávali ropu a plyn. Avšak v Libyi je toto všechno pochybné. Islamisté nejsou jednotní. Jejich vláda nemůže Západu zaručit nepřetržitou dodávku levných surovin. Bez PNRL i bez Kaddáfího se mezi sebou požerou ve sporu, kdo je čistší islamista. Potíž je v ideologii. Namísto v Bruselu očekávaná "arabská demokracie" se v Libyi zavádí islámský režim. Neuspokojuje to ani EU ani USA.
Vláda PNRL nemůže existovat bez okupace země silami NATO. Jenže okupace znamená partyzánskou válku a tu povedou jak islamisté, tak síly Kaddáfího. Zdravý rozum by měl velet Západu přiznat chybu a po "výprasku" Kaddáfímu jej zase vrátit do Tripolisu po jeho ujištění o "vzorném chování". Háček je v tom, že západní i další země uznaly novou vládu PNRL, a tak se staly svými vlastními rukojmími. K tomu přistupuje otázka, zda by nevypočitatelný Plukovník po všem, co se stalo byl ochoten postavit se do jedné řady s emirátskými šejky a katarským emírem. Bezpochyby si v Bruselu i Washingtonu uvědomují, komu by byla přičtena odpovědnost za libyjský krvavý pogrom.
Převzato z Pravda.ru
Překlad: zajoch
Foto: zdroj
