Dvanáct klíčů od Anonu: Brána sebeurčení

Brána sebeurčení

Kamenná zeď, brána poseta mechem a lišejníky

se vine do dáli, nedohledna.

Bože, proč nemůžu psát?

Hlava mě bolí a myšlenky mě nutí k dávení.

Dělám něco špatně, něco nedokážu pochopit a příjmout.

Můj vnitřní hlas se motá labyrintem mé mysle jako opilý pastýř.

Rvu se sama se sebou. Biji se hlava nehlava.

Tlačím kolo svého osudu do kopce a bortím se jeho tíhou.

Otázky se na mne sypou jako kroupy velikosti holubího vejce.

Dotírají na mne jako hmyz, sají mi krev a odhodlání.

Bože,proč jsem jen tak strašně k ničemu?

Do čeho jsem to jenom zabředla?

Nesmírná energie stlačená uvnitř mojí duše jako v pístu

nedokáže pohnout pekelným strojem,

jenž by měl správně pohánět mé konání ke kreativitě.

Místo toho jen rezivím a slábnu,

jako starý traktor uvnitř rozpadlé stodoly.

Sám a sám, nikde ani živáčka

co by pustil trochu vody do mého mlýna.

Sám a sám, vleču se po polích a vyschlými koryty řek.

Sám, bez cíle i východiska,

hledám Boha, který by mi pomohl

najít sám sebe.

 

 

 

Copyright © 2005 Dominika Dery

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments