Dvanáct klíčů od Anonu: Devátá modlitba ticha

Devátá Modlitba Ticha

Vezmi mě pryč !
Ať se brána modrého nebe otevře dokořán
a křídla milosrdenství mě nesou k výšinám.
Chci plachtit nad chuchvalcemi mraků,
točit se s větrem a stoupat po paprscích své víry.

 

Prameny tichých hlasů vyvěrají z mého srdce,
řeky bolesti padají do hlubin mojí duše.
Dunění tamtamů vibruje v mých kostech
a v mých žilách rezonuje výkřik
smrtelného zoufalství.

 

Vezmi mě pryč,
ať na vteřinu utichne můj vnitřní svět.
Toužím se zamknout za devatero zdí a v tichu dřímat.
Ponořit svá chodidla do pramene síly
a dýchat plíseň potících se stěn.

 

Jen malý okamžik,
nabrat dech a opřít se sama o sebe.
Zarýt paty do pevnosti svojí vůle.
Zabořit se do hlíny své mateřskosti.
Zaseknout se a vzepřít.
Zaplakat a mlčet.

 

Vezmi mě pryč,
nenechej mě zoufat
v záplavě mihotání a klokotání všeho kolem.
Dej mi směr a tiché odevzdání.
Dej mi naději a odvahu za ní kráčet.
Chci na širé louce stát.
Dívat se do dáli s otevřenou myslí
a jen vítr bude načechrávat moje sny.

 

Copyright © 2005 Dominika Dery

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky