Mandala reality
Šedých kol v podhůří zastřených vizí,
viděl jsem na nebi vyšlehnout stín.
Dým smolné pochodně se valí z televizí,
jak nářek znásilněných otrokyň.
Kam padla naděje do mechu a trávy?
Vyčerpaná cestou napříč pouští ducha.
Krhavých důlků se boří do dálavy
zrak mudrce, když spravedlnost hluchá.
***
Mandala chudoby
Kde není co brát, tam náruč bohatství sype pyl z květních plátků,
upřímných úsměvů nasbírám pytel na památku,
zabuším na vrata a kdo mi kousek chleba hodí,
tomu i zazpívám, usypu z měšce štědrý podíl.
Proč se mi smějete, figurky v nažehlených kostýmech?
Sotva jste vyšli na jeviště
a předepsaných rolí držíte se jako klíště.
Co sami od sebe si ani neumíte dupnout do podlahy.
Proč jen si nevážíte mojí kuráže a snahy
Oč vaše masky cennější než moje duše na dlani?
Ne každý sklidí potlesk, kdo se před oponou uklání.
© Dominika Dery
Foto: zdroj
