Exekuce jsou jedním z nejvážnějších problémů České republiky

Reklama


Domnívám se, že "Exekustán", jak nazval situaci u nás na svém blogu Jan Macháček, je jeden z nejzávažnějších problémů ČR. Reflexe tohoto problému v médiích je ale zatím slabá, patrně proto, že novináři to nahlížejí optikou "dobře jim tak, dluhy se mají platit."

Ve skutečnosti je ale exekucí ročně kolem miliónu, tedy je jimi postižen každý desátý občan, což je příšerná situace. (Pamatuji si na vtip z doby výjimečného stavu v Polsku: Poláci se dělí na 3 kategorie: ti, co byli zavření, ti, co jsou zavření, a ti, co budou zavření. Češi se dnes asi dají rozdělit podle stejného klíče – ti, co byli v exekuci, ti, co jsou v exekuci, a ti, co budou v exekuci.)

Exekuce se přitom v drtivé většině týkají pakatelních částek, které se uměle nafukují do řádově statisíců. Občané navíc téměř nemají možnost bránit se proti podvrženým dluhům. Soudy vůbec nezkoumají oprávněnost navržených exekucí, všechny navržené exekuce se automaticky schvalují. (Vím, o čem mluvím, znám osobně někoho, kdo pracoval u jednoho obvodního soudu v Praze, a právě v oddělení exekucí.) Politická reprezentace se problém údajně snaží řešit, ale "údajně" si s tím neví rady.

Přitom z pozice zákonodárce by nemělo být až tak těžké zamezit tomu nejhoršímu, co se dnes běžně děje, tj. svévolnému "vyrábění" statisícových dluhů např. z jedné či několika pokut od MHD. Stačilo by např. omezit maximální výši vymáhané částky dejme tomu na dvojnásobek původního dluhu. To by sice učinilo vymáhání stokorunových dluhů nelukrativním, ale to je v zásadě v pořádku – dovolím si připomenout, že původním smyslem drakonického exekučního řádu nebyla existenční likvidace lidí, kteří jeli načerno tramvají, ale spíše vyřešení neudržitelné situace v druhé polovině 90. let, kdy se miliónové dluhy z podnikání běžně nesplácely, banky krachovaly a "podnikatelé" si brali úvěry s tím, že je nikdy nesplatí.

Omezení maximální vymahatelné částky by mj. přimělo věřitele slučovat malé dluhy, aby byly vůbec vymahatelné – na rozdíl od dnešní praxe, kdy se naopak dluhy vymáhají důsledně separátně, aby odměny exekutorů a právníků byly co nejvyšší. Dále by patrně měl existovat centrální registr dluhů, do něhož by každý občan měl přístup, dejme tomu z Czech Pointu nebo – po vydání nějakého klíče – i na internetu. S tím, že pouze dluhy zanesené v tomto registru by bylo možno vymáhat exekucí. Tedy by se každý mohl kdykoli podívat, jestli mu někde nevisí dluh, a případně ho okamžitě zaplatit. Samozřejmě by tam měla být ochranná lhůta, dejme tomu tři měsíce, s tím, že teprve po uplynutí této lhůty od zanesení do registru je možno dluh vymáhat exekucí. (Pokud tam ochranná lhůta nebude, budou exekutoři vymáhat dluhy v ten den, kdy budou do registru zaneseny.) Pak by tedy každému občanu stačilo jednou za tři měsíce se podívat do registru, a pokud by měl čisté svédomí, měl by i klid.

Dovolím si upozornit, že proti zavedení tohoto opatření by exekutoři nemohli argumentovat tím, že dlužník nemá vědět o exekuci, aby nestihl ukrýt majetek. Dlužník možná nemá vědět o exekuci, ale jistě má vědět o dluhu. Exekuce dluhu, o němž dlužník nemá tušení, není vymáhání dluhu, ale "loupež za bílého dne", řečeno slovy pana Knetiga.

Dále, kromě principu nepřípustnosti zneužití práva, o němž se na BL již diskutovalo, bych rád zmínil několik dalších možností, kterými se občané napadení neoprávněnou nebo nepřiměřenou exekucí mohou bránit i v rámci stávajícího právního řádu ČR.

Běžné případy zfalšovaných pokut, kterými stíhá pražský DP občany, s tím, že originály pokutových bloků se zfalšovaným podpisem se "včas" skartují, aby nebylo možno prověřit jejich pravost, jsou zjevně protiprávní. (Kromě případu, který byl uveřejněn na BL, vím z okruhu svých přátel o minimálně dvou podobných případech.) Co kdybych si dejme tomu já vyrobil falešnou směnku na milión korun, které mi dluží pan A, tuto směnku bych předal exekutorovi a následně ji "skartoval", aby už nikdy nikdo nemohl ověřit její pravost? Měl by snad pan A smůlu? Každý takovýto případ by postižení občané měli okamžitě žalovat.

Dále lidé, kteří byli postiženi neoprávněnou nebo neadekvátní exekucí, by se měli začít nějakým způsobem organizovat, dejme tomu na Facebooku. Společně by pak mohli snadno zadávat právní expertízy a případně koordinovaně jednat, např.:

  • Hromadně rozvázat smlouvu např. s plynárenskou společností, která na ně poslala exekuci kvůli stokoruně; pokud by každý z nich, a třeba také jejich přátelé, poslali plynárně dopis, v němž by objasnili, že rozvazují smlouvu kvůli neadekvátnímu vymáhání malého dluhu, a přecházejí ke konkurenci, plynárna by si svůj postup napříště dobře rozmyslela – a vzhledem k tomu, že podnik sám exekucemi nic nezískává, až na ty stokoruny – možná by i potrestala manažera, který exekuce vyvolal; ztráta několika desítek nebo stovek nebo tisíc klientů by totiž plynárnu bolela víc.

  • Společně podat trestní oznámení např. na dopravní podnik, pro podezření z falšování úředních dokumentů, pro podezření z podvodu atd.

  • Společně zdokumentovat a soudně napadnout všechny pochybné a nepřiměřené exekuce a soudně požadovat náhradu škody z nepřiměřeného jednání exekutorů, a to jak na exekutorech samotných, tak např. na dopravním podniku, a případně žalovat i o další kompenzace (podle dnes platných zákonů je v ČR možno podat žalobu na kompenzaci nemajetkové škody způsobené psychickou újmou, což v případě neoprávněných exekucí může být naplněno – uvažme případy, kdy někdo bojem s exekutorem ztratí třeba rok života, uvažme stres atd.).

  • Společně u evropského soudního dvora napadnout rozsáhlé porušení základních práv občanů, jehož se náš právní systém dopustil přijetím stávajícího exekučního zákona – je totiž třeba si uvědomit, že v ČR o způsobu provedení exekuce rozhoduje zpravidla sám exekutor, tedy osoba, která má z exekuce jasný a přímý osobní prospěch, čímž je zjevně porušeno právo občanů na to, aby státní moc posuzovala jejich záležitosti NESTRANNĚ. Toto se týká zejména zabavování majetku lidí, kteří sami nejsou dlužníky, ale např. mají s dlužníkem shodné bydliště.

  • Společně podat k evropskému soudnímu dvoru žalobu na český stát, který v posledních letech umožnil toto rozsáhlé zneužívání práva.

Obávám se, že od českého Ústavního soudu nápravu čekat nelze – viz např. tento článek. Nevím, zda to nějak nesouvisí s tím, že pan Rychetský, který je dnes předsedou ÚS, byl předsedou legislativní rady vlády v době, kdy se exekuční zákon připravoval, takže jde do značné míry o jeho vlastní "dítě" (omlouvám se, pokud mu křivdím). Takže to, co navrhuje pan Čulík, tj. dohnat tu věc k evropskému soudnímu dvoru, může být jediná zbývající možnost.

Napsáno pro Britské listy

Převzato z blogu autora Exekustán

Přejít do diskuze k článku