Nevím, asi je to stářím, ale za boha nemohu přijít na to, proč bychom se netěšili a proč bychom se měli mít dobře? Snad proto, že to říkali v televizi?
Logika a přírodní zákonitosti nám říkají, že když se budeme mít dobře, budeme se záhy potom mít špatně – neboť jednou jsi nahoře, jednou dole. Neexistuje nic kladného, aby k tomu nebyl připojen mnohem větší příslušný díl něčeho záporného.
Jenom idiot se domnívá, že se lze zmocnit něčeho dobrého bez špatného. Trvale udržitelný pozitivní růst vede pouze k negativním důsledkům. Uvědomovat si pouze dobré a ignorovat špatné, je symptomem deficitu inteligence, duševní omezenosti, která člověku namlouvá, že postup jeho uvažování je správný.
Posuďte sami, podle toho, co se domníváte, jak jste na tom se svým duševním zdravím.
Kvůli tomu, abychom se měli špatně, nemá přece význam se snažit, abychom se měli dobře, neboť špatně se již přece máme.
Podívejme se na dva občany, chudého a bohatého. Oba jsou nešťastní a mají se špatně, pouze jeden o druhém si myslí opak, že se má až moc dobře, jinak by mu nešel po krku. Bohatí a chudí si jdou po krku odjakživa, proč by tomu mělo být zítra jinak, kdy podstata jejich předurčení je stejná? Bohatý je závislý na majetku, který má dočasně k dispozici a chudý je závislý na majetku, který k dočasně k dispozici nemá.
Tak například chudý občan se má špatně, protože nemá auto. Bohatý občan auto má, protože je nešťastný, jinak by jej nechtěl a má se tedy špatně a proto potřebuje auto. Myslíte si, že když chudý občan získá auto, že bude šťastný? Nebude, neboť bude bohatý a závislý na autě, a tak zde budeme mít dva nešťastné občany, kteří mají auto. I když nutno připustit, že je lepší mít auto ve smyslu vlastnění, než je mít v zádech.
K čemu nám to bude dobré, až se budeme mít dobře? Jenom k tomu, abychom se měli zase špatně. Měli bychom si tedy vážit toho, že se máme špatně, protože se nemusíme o nic snažit a můžeme být šťastní.
