Imbecilní děti




Naše kultura působí zvratným účinkem na vývoj člověka. Týká se to vývoje individuálního i společenského. Nejlépe tak můžeme usuzovat z pozorování občanské společnosti, ve které se všichni spolu přou jako malí kluci, zatím ten třetí se jim směje a ovládá je.  Dosavadní vývoj lidské společnost vedl k individualizaci lidí. Dekadentní proces rozkladu dospěl již do takového stádia, že dokonce ani jediný fyzický člověk se nechápe jako jedinec. Sám to obvykle nemůže zjistit, neboť jeho postižená pozornost a vědomí jsou schopné sledovat pouze jeden předmět mysli.

 

 Takový moderní občan (bytostně postižený mrzák), když myslí, tak pouze z hlediska jednoho názoru, a ostatní nevnímá a nechápe. Když se tělesně pohybuje, tak chabě a podvědomě vnímá pouze momentálně výkonnou končetinu, zatímco ostatní části jeho těla mu překážejí. Musel by se nepříčetně rozčílit nebo vzrušit, aby pomocí probuzení své pudové bytosti byl schopen komplexního pohybu.

 

 Můžeme si tedy říci, že jeden občan je v sobě duševně i tělesně rozpolcený na řadu individualit, které nechápou svoji souvislost. Když se začne množit, vznikají potomci, kteří spolu netvoří rodinu, národ, stát ani lidstvo, živou hmotu (biosféru) planety, ale nesourodou šedivou masu připomínající několikrát vyzvracené lečo, ne-li něco ještě horšího.

 

 V tomto rozkladu je každý jedinec sám sebou i moderními médii, provokací, reklamou, propagandou, agitací, vědou, technikou, vzděláním, zákony a vším možným podporován, neboť jeho vlastní rozklad tvoří pohonnou sílu ekonomiky jeho hospodářských parazitů z tohoto i jiného světa.

 

 Bible hlavního hospodáře nazývá bohem Hospodinem nebo ďáblem. Nevím, nikde v ní není napsáno, že by existovaly nějaké dvě mocnosti – bůh a ďábel. Naopak, bible chválí boha jediného a nejvyššího, který je jen jeden, a kromě něj není nikoho jiného – než ovšem pouze jeho sen (stvoření), který se od něho odloučil, takže on v něm sám sní a trpí, dokud toho nemá dost a nepomočí se. Pak vznikne potopa světa a může začít nová epocha snění.

 

 Moderní občanská společnost je tedy odpadní šrot, který nelze sloučit jinak, než ve vysoké nebo spíše hluboké peci pomocí přetavení v ohni pekelném. Slučovat občany nelze, neboť jsou sami uvnitř nesourodí. Jak by se potom mohli slučovat s jinými občany a odolávat společně zlu, na které si tolik naříkají? Sloučí se pouze za účelem svého dalšího rozkladu, když čenichají nějakou pořádnou kořist. Protože zvěr byla v našich vypleněných lesích téměř vyhubena, loví smečky podnikavců, podnikatelů, zlodějů, politiků, umělců, vědců a jiných ve veřejném sociálním, státním, finančním průmyslovém, obchodním a jiném prostoru. Usilovně ze všech svých sil pracují na svém i všeobecném úpadku.

 

 Dnešní občané jsou infantilní. Sledujme-li je, zjistíme, že jsou rozmazlení, rozmrzelí a uražení, že jim svět neposkytuje více lepších pamlsků, na které si zvykli při něžné péči u mateřského prsu. Obyčejným občanům vadí, že je okrádají neobyčejní. Slučovat se a vzdorovat však nemohou, neboť tomu brání jejich přirozenost. Myslí hloupě. Podvědomě se domnívají, že jejich parazit by se o ně měl starat, zatímco zapomínají, že sami jsou parazité. Nemůžete se na ně zlobit. Jsou to malé zlobivé, ješitné, namyšlené, bojácné, hloupé, hašteřivé, sobecké, vzdorovité a jinak retardované imbecilní děti, které žijí ve starých vyžilých, neforemných, kulhavých, vrásčitých, nemocných, chromých a jinak zchátralých tělech. Můžete je pouze litovat. Nesmíte jim to však dát najevo, ty by vám dali!

Přejít do diskuze k článku