Největší demonstrace v historii Izraele přivedla do ulic 4 % obyvatel … to by ve Spojených státech znamenalo 12 miliónů lidí na ulicích!
Izraelské hnutí za sociální spravedlnost se vzepjalo a explodovalo do naprosto nečekaných rozměrů. Podle odhadů policie (a ty bývají konservativní) vyšlo do ulic 300 000 protestujících, což představuje největší demonstraci v dějinách země. Ale hlavní média o tom nepíší!
Hvězdný růst hnutí J14, které bylo podníceno tím, že mladá Izraelka Daphni Leef si před 3 týdny v Tel Avivu rozbila stan na protest proti neúnosným cenám bydlení v zemi, vyvolává obrovský tlak na pravicovou vládu Benjamina Netanjahu. Za pouhé tři týdne podle průzkumů veřejného mínění podpora předsedy vlády klesla o 20 % na ubohých 32 %.
(Pozn.překl.: Existují i některé země, kde je podle průzkumů ta podpora ještě nižší, ale vládě to nevadí.)
Protesty, založené na šířícím se podráždění střední třídy nad neúnosnými životními náklady, dozrály a směřují na řadu dalších problémů – a nyní se přetvářejí na rozvinuté hnutí za sociální spravedlnost a staví se proti Netanjahuovu fanatickému obhajování volného trhu i zpochybněnému kapitalistickému systému, který se neoliberální sestava jeho vlády snaží zachovat.
Podle listu Haaretz se Netanyahu se okamžitě snažil bagatelizovat protesty a tvrdil, že media nadhodnocují počet účastníků. Zdá se ale, že jediná čísla, která jsou nafukována, jsou ekonomická data Netanjahuovy vlády, podle kterých vše běží dokonale. Ve skutečnosti ovšem země zakouší nárůst cen mezi roky 2008 a 2010 o 35 procent. A protože platy stagnují, mnoho rodin bylo prostě vypuzeno ze svých domovů.
Dnešní president Šimon Peres před několika lety varoval, že Netanjahuova ekonomická politika povede k “6 000 milionářů a 6 milionům žebráku.” Zdá se, že se jeho chmurné předpovědi realizují právě teď. Izrael je dnes druhou zemí s největšími nerovnostmi v rozvinutém světě – hned za USA. A pokud většina střední třídy utratí polovinu svých příjmů na nájemné nebo hypotéky, je to jen otázka času, než rozhořčení vybublá na povrch.
Po třech týdnech se zdá, že vnitřní soudržnost protestního hnutí (které v podstatě v Izraeli reprezentuje střední třídy) se možná rozpadá do progresivního a nacionalistického křídla. V táboře protestujících narůstá střet mezi židovskými nacionalisty a levicovými demonstranty pod rouškou otázky, zda věnovat více pozornosti palestinské otázce. Levicová část žádá vytěsnění rasistických a fašistických prvků z hnutí.
Bobtnání protestů přichází ve stejnou dobu jak protesty proti neoliberalismu ve Španělsku a v Chile. Něco je ve vzduchu, ať již se díváme na Latinskou Ameriku, Evropu nebo na Blízký Východ. A konec roku 2011 je ještě daleko.
Převzato z RoarMag
Překlad: onlooker
