Únor 20, 2013
Včera večer uspořádala Motion Picture Academy v Beverly Hills večeři na počest režisérů a producentů pěti letošních filmů nominovaných na Oscara za nejlepší dokumentární film. Tradici této večeře jsme společně se svou ženou založili před šesti lety, kdy jsme zvali své spolukandidáty (byli jsme nominování za film Sicko) na večeři, abychom se navzájem poznali. Akademii se ta myšlenka zalíbila, takže letos pořádá večeře během týdne předcházejícího vyhlášení Oscara pro každou kategorii kandidátů na Oscara.
Takže jsem včera večer, jako zvolený Guvernér odvětví dokumentárních filmů společně s mými kolegy guvernéry Michaelem Aptedem a Robem Epsteinem byli určeni za spolupořadatele večeře pro režiséry dokumentárních filmů. Jeden z nominovaných režisérů tam však nebyl – Emad Burnat, jeden ze dvou režisérů filmu 5 rozbitých kamer (5 Broken Cameras), nominovaného na Oscara. Tento výjimečný, cenami ověnčený film o tom, jak Emadova vesnice na Západním břehu Jordánu používala pasivní rezistenci proti izraelskému vládnímu rozhodnutí vybudovat zeď přímo mezi jejich usedlostmi a vesnicí – jediný, na němž je kamerou zdokumentována střelba izraelských vojáků do neozbrojených palestinských civilistů – se stal vůbec prvním palestinským dokumentem, který kdy byl Akademií nominován na Oscara.
Zatímco jsme čekali na Emadův příjezd z letiště – on a jeho rodina strávili téměř šest hodin na izraelském kontrolním stanovišti, když se pokoušeli dostat se do Ammánu, aby tam chytili své letadlo – obdržel jsem naléhavou esemesku od Emada ze zadržovací místnosti Mezinárodního letiště v Los Angeles (LAX).
Tohle mi napsal poněkud lámanou angličtinou:
Naléhavé – jsem na letišti LA potřebují více informací proč jsem sem přiletěl.
Pozvání nebo něco takového
Zde je to, co řekl, s poněkud lámanou angličtinou:
Můžeš pomoci pošlou nás zpět
Pokud pozdě
Emad
Rychle jsem mu poslal textovku a řekl mu, že pomoc je na cestě. Napsal mi, že Celní a pasový úřad ho zadrželi společně s jeho manželkou Sorayou a osmiletým synem (a „hvězdou” filmu) Gibreelem v záchytné místnosti LAX. Nevěřili mu, když jim řekl, že je režisér nominovaný na Oscara, který jede do LA na nedělní nominační večer a s ním související oslavy. Je Palestinec a pěstitel oliv. Zřejmě to bylo nad chápání lidí z Ministerstva státní bezpečnosti (Homeland Security).
"Říkají, že nás posadí na další letadlo zpátky do Ammánu," řekl mi.
Okamžitě jsem kontaktoval generálního ředitele akademie Dawna Hudsona a jejího výkonného ředitele Rica Robertsona, který to pro změnu řekl prezidentovi Akademie Hawku Kochovi. Spojili se s advokátem akademie, který má kontakty vysoké imigrační úředníky a šli na tom pracovat. Zavolal jsem na ministerstvo zahraničí ve Washingtonu.
Řekl jsem Emadovi, aby dal lidem z Homeland Security moje jméno a číslo mobilu a aby mi zavolali co nejdříve, abych jim mohl vysvětlit, o koho se jedná a proč by ho měli propustit.
Po další hodině až dvou a opakovaných tvrzeních, že ho Spojené státy nemohou vpustit do země a že ho pošlou zpátky domů, orgány povolily a Emada i s rodinou vpustily do USA.
Napsal jsem mu zprávu, že večeře nezačne, dokud nepřijede. Když konečně dorazil, byl pořádně otřesený a rozrušený.
Řekl nám, že je na tento druh zacházení zvyklý, protože pod okupací je to na denním pořádku. Přednesl ke svým kolegům výmluvný a dojemný improvizovaný projev svým obvyklým mírným hlasem. Řekl, že toto je jeho šestá cesta do Spojených států s tímto filmem v tomto roce, a že je to poprvé, co byl zadržen. Řekl, že chtěli vidět nějaký oficiální dokument, že byl opravdu nominován. Řekl jsem: „To snad imigrační nemá Google?”
Američané přítomní v jídelně se Emadovi omluvili za to, jakým způsobem s ním zacházela naše vláda a bezpečnost. Poté jsme sedli ke stolu a dali si vynikající americký rostbíf.
Převzato z Huffington Post
Překlad: Clair
