NEW HAVEN – Asie potřebuje nového modelového spotřebitele. Postkrizová generace „spotřebitelských zombie“ ve Spojených státech bude patrně v nadcházejících letech brzdit růst globální spotřeby. Exportem tažená rozvojová Asie nemá tudíž jinou možnost než obrátit se dovnitř a spoléhat na 3,5 miliardy vlastních spotřebitelů. Samozřejmě, není to poprvé, co je Asie nucena potýkat se s chodícími ekonomickými mrtvolami. Japonské firemní zombie patřily k hlavním příčinám tamní první „ztracené dekády“ v 90. letech. Odumírající firmy uměle držely při životě úvěrové rámce od jejich zaibacu jako bankovních partnerů, čímž oddalovaly neodvratný krach a prodlužovaly projevy nehospodárnosti a útlumové faktory, které u růstu japonské produktivity vyústily ve zhroucení typické pro období po bublině.
Obdobně krize let 2008-2009 vyústila v sanace plodící zombie na Západě. Od Wall Street přes AIG po Detroit si USA pospíšily se záchranou firemních gigantů, kteří by jinak padli. Británie a Evropa se zachovaly stejně a hodily záchranné lano RBS, HBOS-Lloyds, Fortis, Hypo Real Estate a dalším. Výmluvou na Západě bylo, že jde o podniky „příliš velké, aby padly“. Jak se to liší od japonského přístupu z doby před téměř 20 lety?
Nejvýznamnější zombie je ale zřejmě široký průřez americkými spotřebiteli, jež stále sužují pustošivé důsledky Velké recese. Američtí spotřebitelé, postižení historicky vysokou nezaměstnaností, rozsáhlou podzaměstnaností a relativně stagnujícími reálnými mzdami za situace, kdy je tíží hypotéky převyšující současnou hodnotu nakoupených domů, nadměrné dluhy a nedostatečné úspory, jsou v presu jako nikdy dřív.
Přesto americká vláda zkouší dělat prakticky vše pro to, aby spotřebitelům znemožnila adaptaci. Záchranná sociální síť, natažená daleko za nezbytný rozsah dávek z pojištění proti nezaměstnanosti, se rozšiřuje tak, aby zahrnula programy potlačující zabavování domů zatížených hypotékou, další formy promíjení dluhů a neobyčejnou měnovou a fiskální stimulaci.
Soucit je součástí morálního přediva každé společnosti. Od „kreativní destrukce“, nezbytné k očištění systému po krizi od excesů, jej ovšem dělí jen tenká hranice. Japonsko tuto hranici překročilo v 90. letech, když tamní firemní zombie v ekonomice po bublině znemožnily bolestivé, leč potřebné korekce. Totéž by se mohlo stát v USA, bude-li vláda nadále upřednostňovat politiky potlačující snižování zadluženosti a opravy bilancí, jež v současnosti americké spotřebitelské zombie potřebují, aby se po krizi zotavily.
Bez ohledu na vládní iniciativy na podporu životního elánu se zdá, že američtí spotřebitelé směřují do let šetření. Podíl spotřeby na americkém HDP momentálně dosahuje výrazně zvýšených 70 %. Ač je to oproti vrcholným 71,3 % z počátku roku 2009 méně, stále se jedná o hodnotu o celé čtyři procentní body nad 66% normálem, který převažoval v poslední čtvrtině dvacátého století.
Návrat k tomuto dřívějšímu podílu je pravděpodobný, neboť američtí spotřebitelé procházejí posunem od šílenství boomu ke střízlivosti nutné po propadu. To je pro nadcházející roky předzvěstí tlumeného růstu americké spotřeby – s předvídatelně silným dopadem na globální spotřebu. Přestože USA tvoří jen 4,5 % světové populace, tamní spotřebitelé utratí 10,3 bilionu dolarů ročně – zdaleka nejvíc na světě.
Jestliže tedy americká spotřeba bude patrně omezená, kdo USA nahradí? Evropa? Japonsko? Ani na jedno bych nesázel.
Právě tady do rovnice vstupuje Asie. Jako exportem tažený region zůstává Asie silně závislá na poptávce spotřebitelů na koncových trzích ve vyspělém světě. Podíl vývozu 12 největších ekonomik rozvojové Asie vzrostl z 35 % výstupu celého regionu na konci 90. let na 45 % zkraje roku 2007. Není divu, že když koncem roku 2008 prudce poklesl globální obchod, všechny ekonomiky v regionu se buď propadly do recese, nebo zažily prudké poklesy. Odstřihnout se od světového vývoje možné nebylo.
Falešný pocit bezpečí by Asie neměla čerpat ani z velkého humbuku, který v současnosti obestírá naděje a snění o takzvaném „dvourychlostním světě“. Asie, silně závislá na západních trzích, se musí poohlížet po podpoře z nového zdroje poptávky.
Začít by měla pohledem do zrcadla. Vnitřní soukromá spotřeba v rozvojové Asii jako celku aktuálně dosahuje rekordního minima odpovídajícího pouhým 45 % HDP – což je pokles o deset procentních bodů oproti 55% podílu, který převládal ještě v roce 2002.
Ne že by asijská spotřebitelská poptávka usnula. Na mezi rentability je ale hospodářský růst silně vychýlen směrem k exportům a fixním investicím jako primárním prostředkům absorpce převisu pracovních sil a šíření prosperity. V postkrizovém světě – oslabeném americkými spotřebitelskými zombie – exportem tažená Asie velmi silně potřebuje upravit rovnováhu posílením spotřeby.
Nikde to není zřetelnější než v Číně. Za situace, kdy se v roce 2008 soukromá spotřeba propadla na rekordní minimum dosahující 35 % HDP (celých deset procentních bodů pod asijským normálem), Čína čelí zásadní nutnosti korigovat rovnováhu – o to naléhavější, že růst spotřeby po krizi zůstává na Západě slabý.
Dobrou zprávou je, že Čína podle všeho dospěla k podobnému závěru. Její 12. pětiletka se zaměřuje na tři hlavní prospotřební iniciativy: pracovní místa (zejména intenzivně zaměstnávající služby), mzdy (zdůrazněné zrychlenou urbanizací) a omezení preventivního spoření motivovaného strachem (vlivem rozšiřování záchranné sociální sítě). Jestliže Čína na všech třech frontách uspěje – a mám za to, že se jí to podaří –, podíl soukromé spotřeby na čínském HDP by se do roku 2015 mohl zvýšit až o pět procentních bodů.
Byla by to dobrá zpráva pro ostatní východoasijské ekonomiky – konkrétně pro Japonsko, Koreu a Tchaj-wan. Vzhledem k relativně nízkému počtu obyvatel – v případě Japonska navíc klesajícímu – nemají tyto země jinou volbu než spoléhat, že jejich hospodářský růst potáhnou dovozy a vnější poptávka. Ve všech třech případech Čína zastoupila USA jako jejich hlavní exportní trh.
Tento posun přišel přesně v pravou chvíli. Pokud Čína svou agendu na podporu spotřeby splní, zbytek Asie bude mít dobré podmínky pro to, aby se vyhnul propadu v důsledku nové americké generace spotřebitelských zombie. Jak si s ní poradí USA, je ovšem úplně jiná otázka.
Stephen S. Roach je členem pedagogického sboru Yaleovy univerzity, neexekutivním předsedou představenstva Morgan Stanley Asia a autorem knihy The Next Asia (Wiley 2009).
Copyright: Project Syndicate, 2011.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
Přetisk tohoto materiálu bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.
