Listopad 28, 2012
|
|
Raz si stěžoval jeden synek, kery fčil byva jako zradny emigrant v Ameryce, že mu tady nikdo nechce vydat knižku. Přitom jeho první knižka povidek „Jak Paroubek kradl salamy“ se prodávala fajně jak cyp. Ale pak pry kdosik vyhrožoval nakladatelum a nikdo další už nechtěl od takeho zlého autora nic vydat. Tuž sem mu poradil, aby nečekal na jakesik šašky z nakladatelstvi a vydal se knižku sam. Však co, je nova doba, ni? Už nemusíme čekat na doporučeni stranickeho sekretařa. To sem kura netušil, že budu brzo na stejne lodi.
Štyry roky sem robil na hluboce filozoficke knižce „Tajemstvi bohatych Ostravaku“, pak sem v hluboke medytaci na Cejlonu, po osumatřiceti pivach, zrobil zavěrečne korektury a valil do vydavatelstvi. Po úspěšných knižkach „Ostravaci sobě“ a „Mamulove děcka“ by mě kura už mohli vitat s odevřenym šampusem a tacem plnym klobásek, ni?
Tuž asi se změnila doba. V ostravskem nakladatelstvi mi řekli, že ni. Že už teho bylo dost a fčil se musi psat politycky korektně. V budějickem nakladatelstvi zme si připili Budvarem, kery byl tak sladky, až se mi krutil pysk. Redaktorovi se zase krutil pysk z ostravske dyjalektyky. Evidentně mu čteni robilo problém. Tuž a v hlavnim městě mi jakysik pražsky žid nabidnul desetikačku z každe vydane knižky a chtěl všecky moje knižky, kere v dalších padesati rokach napišu.
Tak takhle ni, synci. Cypa ze mě robit nebudete. Obratil sem se na synky, keři knižku přečetli, a řekli, že taky klenot prostě musí vyjit, aji kdyby se enhačko mělo zburat. Tuž diky všem třem synkum s kratkyma zobakama – Staňovi Bernardovi, Liboru Šugarkovi a Davidu Gruberovi, bo bez nich by "Tajemstvi bohatych Ostravaku" možna furt bylo enem v rukopise.
A chvala samizdatu! Bo co si člověk nezrobi sam, to nema. Ja, a knižku v knihkupectvich nehledejte, bo tam letos nebude.
Jak budete potřebovat poradit, jak se robi samizdat, mail je tu. Nikdy nevite, kdy se vam to bude hodit.
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Pamatnik narodniho pisemnictvi, Pragl.
Necenzurovana dyskuze tu.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
