Jak tomu u nás bylo s náboženstvím? – 38. díl: Třicetiletá válka

Roku 1631 saská vojska na půl roku osvobodila Prahu. Část emigrantů se vrátila. V Týnském chrámu byly pohřbeny hlavy zavražděných účastníků povstání, vystavené do té doby na Staroměstské mostecké věži. Značná část obyvatel přestoupila na luteránství. Opět byli vypovězeni jezuitští teroristé. Do odporu se tehdy houfně zapojovalo vesnické obyvatelstvo, neboť již nemohlo skatolický teror snášet. – Již po celý rok 1630 bylo povstání v Krkonoších a v Krušných horách. Ernest Denis uvažuje o tom, že podmínky pro všeobecné povstání byly tehdy daleko lepší než v roce 1618, že v této době by zrušení poddanství znamenalo konec Habsburků, ale opět na to nikdo nepomyslel.


V roce 1632 pak teroristé Albrechta z Valdštejna dobyli za pomoci zrady loretánských kapucínů Prahu a habsburská okupace byla obnovena. Navrátilí emigranti museli opět odejít do emigrace. Habsburská vojska řádila neuvěřitelným způsobem. Je i dost symbolické, že prameny zvláště jmenují hlavně lehkou chorvatskou jízdu, a popisují ustašovské způsoby mučení a vraždění obyvatelstva. (Již na počátku války, kdy se ještě chovali „mírněji“, dostali vojáci této chorvatské jízdy rozkaz, aby si každý pořídil kyj na pobíjení civilního obyvatelstva, patrně proto, aby neamortizovali erární zbraně.)


Došlo k další deprivantizaci – v rozsahu odhadovaném na tři milióny zlatých. Prováděla ji přímo Valdštejnova „frýdlantská“ deprivantizační komise. (Deprivantem se Valdštejn stal, respektive individuality byl zbaven, pravděpodobně v mládí jezuity.)


Roku 1636 okupoval řád španělských benediktinů klášter Na Slovanech. V letech 1636-1644 řád bosých karmelitánů přestavěl kostel německých luteránů na Malé Straně, který okupoval. Nic nepomohlo, že byli němečtí luteráni natolik tolerantní, že si na stavbu kostela původně Nejsvětější trojice dokonce najali skatolického stavitele, a tak je první barokní stavbou v Praze. Kostel byl dokonce „otočen“ – proti všem pravidlům byl oltář postaven na západě a vchod na východě – aby se mohlo pro potupu šlapat přes místo, kde původně stál protestantský oltář. Kostel přejmenovali na P. Marie „Vítězné“ – podle porážky na Bílé hoře. (Jde o kostel, ve kterém je známé „jezulátko“, které karmelitánům dala česká „čachtická paní“, Polyxena z Lobkovic.) Kostel mistra Jana Husa, který byl severně od kostela Nejsvětější Trojice, karmelitáni (roku 1654) samozřejmě zbořili.


V roce 1643 došlo ke třetímu valašskému povstání. Následujícího roku bylo opět brutálně zmasakrováno, za masového mučení a vraždění. Bylo spácháno asi dvě stě masových vražd. Vyvrcholením bylo masové vraždění v Brně, kdy byli mnozí ze zavražděných čtvrceni zaživa a jinak zrůdně mučeni.


Roku 1645 Švédi porazili habsburská vojska v nejkrvavější bitvě třicetileté křižácké války (na našem území) u Jankova na Benešovsku, nedaleko Blaníku. Osvobodit Brno z rukou posádky habsburských teroristů se jim však ani po 112 denním obléhání nepodařilo. V souvislosti s obléháním Brna skatolíci často opěvují jezuitského teroristu Středu, který snad dělal okupační posádce politruka.


V roce 1648 se Švédi pokusili osvobodit také Prahu, ale neúspěšně. Pověsti o tom, že Prahu hájili „studenti a profesoři vysokých škol“ (v pražském Klementinu je dokonce socha takového „studenta“), nejsou zcela přesné. Žádné vysoké školy tehdy v Praze neexistovaly, bylo tu jen pár jezuitských „studentů flanďáctví“, či posluchačů jezuitského teroristického výcvikového střediska.


Nechutné opěvování „hrdinných obránců“ Prahy nebo Brna před Švédy rozhodně není na místě, protože tato města byla strategickými body, a jejich osvobození by mohlo změnit výsledek třicetileté křižácké války. (Navíc se přitom zastírá, že český stát nebyl ve válce se Švédy, ale ve válce s Habsburky.) A hlavně nešlo o žádné hrdinství, ale o fanatismus jezuitských teroristů. Velkou chybou Švédů bylo, že tehdy skutečnost, že bojují proti teroristům, a ne proti „pravidelné“ armádě, zcela podcenili.


Ještě zkreslenější je tvrzení, že Švédi ukradli rudolfínské sbírky. Poté, co část odvezli ještě před válkou Habsburkové, po vyplenění Prahy křižáky v roce 1620, a odvezení zbytku sbírek Sasy, již Švédové jenom paběrkovali. Navíc pak švédská královna Kristina, která ještě roku 1650 vydala nařízení zakazující upalování čarodějnic na územích Německa obsazených švédskou armádou, brzy změnila názor a roku 1654 přestoupila na skatolictví. Nejcennější předměty z „rudolfínských“ sbírek, které Švédi odvezli před skatolíky z Prahy, pak odvezla Kristina s sebou do Říma, kde jsou ve Vatikánu dodnes. Pokud by se mělo žádat o vrácení těchto uměleckých předmětů, adresa je tedy jinde než ve Švédsku. A byla to také Kristina, kdo už při projednávání vestfálského „míru“ zradil vyhnané české protestanty. Přesto měl později Havel tu drzost žádat Švédy, aby mu odvezené předměty „vrátili“. …Myslím, že je víc než symbolické, že později Kristinu na divadle ztvárnila právě Havlova žena Dagmar.



Foto 1: Polyxena z Lobkovic


Foto 2: Martin Středa

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments