Jan Keller: Co může být radostnějšího než žít v pravdě?

Václav Bělohradský píše o soudobé společnosti jako o společnosti nevolnosti hegemonizované ideologií dluhu. Čím je pro vás současná společnost především — společností sociální nesouměřitelnosti?


Termín sociální nesouměřitelnost jsem použil v knize Tři sociální světy a myslím si, že vystihuje řadu podstatných tendencí současného vývoje, regresu nebo čím to vlastně procházíme. Měl jsem v úmyslu sepsat ještě jednu diagnózu současné společnosti. Parafrázovala by von Hayeka a jmenovala by se Cesta do dlužního otroctví. Ale na její sepsání bych potřeboval těch deset let, o kterých jsem už mluvil a které mi dneska chybí.


V souvislosti se zadlužováním mne nedávno napadlo, v jak paradoxní době žijeme. Když jsme v 90. letech brojili proti nadměrné spotřebě, proti rozhazování a proti konzumnímu apetitu, označovali nás především pravicoví politici za extremisty, kteří chtějí brát lidem svobodu. Dnes ti sami lidé v čele s Václavem Klausem tvrdí, že jsme si žili nad poměry. Z toho vidíte, jak to mají v hlavě neuspořádané. Odsuzovali nás za to, že jsme deset let před nimi věděli, co se děje. Člověk musí používat mobil hodně často, má-li to v hlavě tak zoufale zpřeházené.


Celý článek: Sedmá generace

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments