Expanze ČEZu na Balkán se poněkud zadrhla a z ofenzívy jsou rázem zmatené ústupové boje. Po Albánii, která ČEZ ze země vyhnala koncem loňského roku, se k podobnému kroku chystá Bulharsko. Stačila nespokojenost místních s (ne)způsoby ČEZu a cenami, které jim ČEZ za elektřinu účtuje. Nechci teď řešit, zda je ČEZ v právu a Bulhaři a Albánci jej teď sprostě okrádají a jeho prostřednictvím i ČR, potažmo nás všechny, a poškozují tak jeho (naše) investice, nebo zda je to důvod k radosti, že mocná korporace dostala přes prsty, padni komu padni (i kdyby to mělo být nám). Zajímá mě spíš to, že to někde jde, že někde se nebojí proti zahraničnímu investorovi zasáhnout a prosazovat svoje zájmy proti jeho. Dovedu si totiž živě představit, jak by podobná situace vypadala u nás: vláda by se postavila na stranu investora a občany a opozici strašila prohranými arbitrážemi a umlčovala mantrou o ochraně investic a důvěryhodnosti na mezinárodních finančních trzích. Co je známkou vyspělosti a suverenity země spíše, asertivita, nebo servilita?
Převzato z blogu Tribun
