|
Davida Ratha propustili z vazby. Připomeňme si některé zásadní momenty případu.
-
Tzv. "přemísťování" kauzy po ose Brno – Ústí – Praha, a pak kam se nám to bude hodit. To je v rozporu se zdravým rozumem i se zákonem. K tomu doporučuji text projevu poslance Humla klikněte zde).
-
Úniky odposlechů pečlivě dávkované do médií ukazují na řízenou manipulaci a úmyslné nezákonné ovlivňování celé kauzy. To je samo o sobě mnohem nebezpečnější pro společnost než celá korupce. Totalita je totiž pro demokracii než nebezpečnější korupce. Ta první totiž demokracii zničí, zatímco s korupcí lze uvnitř demokracie něco dělat.
-
Ozbrojená policie v budově parlamentu v rozporu se zákonem a zdravým rozumem, působící jen jako demonstrace síly. Viz článek na Britských listech, najdete zde.
-
Odposlechy. Tolik jsme si stěžovali (a oprávněně) na StB a na její špiclování. Proti dnešnímu fízlování to však byli v tomto ohledu úplní břídilové. Skutečně si někdo myslí, že spravedlnost a právo lze zajistit přes odposlechy? Nikoliv. Odposlechy lze zajistit jedině moc. A o tu jde, i v případě Rath. Nejedná se ovšem o moc lidu.
-
Mediální hysterie. Čeští pisálkové si s fakty opravdu hlavu nelámou. Vzor berou v padesátých letech nebo v období mccarthismu. Takové nechutnosti předváděl Reflex najdete zde.
-
Úloha Kubiceho je naprosto bez komentáře, ale činy tohoto pána sledujeme na e-republice již delší dobu. Viz rozbor jednoho z třiceti dosud nenatočených případů tohoto majora Kauza Podještědí aneb Osud jednoho projektu.
Každý z těchto bodů je mnohem závažnější, než celý zámek Buštěhrad i s potenciální korupcí v souvislosti s jeho opravou. Spravedlnosti nelze dosáhnout skrze nespravedlnost, a zákonnost skrze porušování zákona. Máme tu případ Jourová, Kubiceho zprávu … a teď tohle. Tomuto státu nevládne lid. Tomuto lidu vládne mafie.
Proč se nás případ Rath týká
Velká část lidí se domnívá, že se jich to netýká, že sledování a odposlouchávání je nebezpečné jen pro ty, kteří mají důvod něco tajit. To by mohla být pravda, kdybychom se mohli domnívat, že v čele policie, soudů a státu jsou samí poctivci od kosti, sloužící lidu, a ani je nenapadne svoje postavení zneužít. Pokud se však toto domníváme po zkušenostech se soudobou politikou, není nám pomoci. Jak říká Václav Bělohradský: „Nežijeme v systému, v němž soukromí vlastníci hrají podle pravidel trhu, ale naopak v systému, v němž si jako nikdy dříve mohou velcí hráči vynutit pravidla hry, nebo se jim vyhnout“.
Kardinálním problémem je, že náš systém generuje do svého čela lidi z nejhorších, lidi bez morálních zábran, lidi, které MUDr. Hnízdil, ne bezdůvodně, nazývá psychopaty. Jako ve vrcholovém sportu není bez dopingu možné vyhrávat, není možné vítězit ani v dnešní politice a podnikání. Je možné používat preparáty a postupy, které nejsou ve výčtu zakázaných, neboť zákon a právo vždy běhá až za pachatelem, nikoliv před ním. Každopádně i když jde někdy o postupy legální, nejde o postupy morální. Tyto postupy ruší rovnost, ničí konkurenceschopnost a vedou k tomu, že nevyhrávají nejlepší, nýbrž nejprohnanější. Stejně jako se hroutí důvěra v jednotlivé sporty pod tíhou dopingových kauz, podobně padá důvěra ve společenský systém, v němž žijeme.
Budeme-li se však tvářit, že doping neexistuje, uvidíme mrtvé v přímém přenosu, a naopak, vymýtíme-li doping ze sportu, můžeme se rozloučit s konkurenceschopnými výkony na mezinárodním poli. Jsme tak trochu v pasti. Podobně legální je obchodování s funkcemi v podnicích se státní účastí, vliv „svobodných“ médií a kapitálu na „svobodné“ volby či vysokoškolský titul za rok studia. Legální je odposlouchávání všeho, co řekneme, čtení toho, co napíšeme a sledování, kam jdeme. Nehlasovali jsme pro to, neschválili jsme to, a přesto jsou naše kroky sledovány nejen našimi službami – a je to prý legální.
Komu patří stát?
Jsou tedy tyto služby státu vůbec naše? Neměly by spíše zabraňovat cizí moci ve sledování našich občanů místo napomáhání špiclování proti vlastním občanům? Neměli bychom být chráněni proti Nečasovým milenkám, Tlučhořovu získávání funkcí, Bendově mazanosti v lobbování a v návrzích nákonů, zpívajícím právničkám na postu ministryně obrany a Vondrovým audio kouzelníkům? Nebylo spíše na místě odposlouchávání výrobců nelegálního alkoholu? Nebo sta tisíce zmizelých kolků nikoho nezrušovaly? Či se snad policie domnívala, že je někdo ukradl jen proto, aby si z nich doma sestavoval puzzle? Desítky mrtvých si však takové žertování nezaslouží.
Představme si, že by antidopingový výbor na základě dlouhodobého sledování nařkl jednoho z čelných závodníků a reprezentantů své země z dopingu a tím jej vyloučil ze všech závodů až do definitivního rozřešení, zatímco jiní podezřelí by klidně závodili dál, přestože je jejich doping ještě podivnější a „tvrdší“. Jaký by se asi strhl poprask. Antidopingové kontroly jsou prováděny náhodným výběrem a tak i ve sportech, kde dopují všichni, existuje jakási spravedlnost. Řešení to vskutku není ideální, ale je o míle lepší než ovlivňování soutěže skrze antidopingové výbory lidmi v pozadí.
Podobně není možné věznit Ratha pro 10, 20 či 30 milionů a zároveň nechat na svobodě naší pěnici Parkanovou a ignorovat tunel pod patronací Alexandra Vondry o řád vyšší. A to nemluvím o miliardových obchodech Řebíčka, Dalíka a spousty dalších. Takové selektivní vybírání je předzvěstí naprostého zhroucení demokracie a svobody, a to tím spíše, že jsou dnes díky technickému pokroku prakticky monitorováni všichni. Kdysi tu vládl císař pán, kterého osobně znali nemnozí, zprostředkovaně všichni. Přichází doba, kdy nám vládne někdo, koho nikdo nezná. Velký bratr není jen přiblblá soutěž vysílaná našimi svobodně tržními televizemi, Velký bratr se již ujímá životů nás všech, je to náš budoucí majitel a vládce.
Převzato z e-republika.cz