Studie JP Morgan uveřejnila, kam dospěly změny v peněžní zásobě ve světě za poslední roky. Jen za třičtvrtě roku 2013 stoupla peněžní zásoba (měřeno indexem M2) z 63 na 66 bilionů USD. Index (peněžní agregát) zahrnuje hotové peníze, peníze na běžných účtech, termínované a spořící vklady a krátkodobé státní cenné papíry. Ukazuje se, že za méně než rok vzrostla světová peněžní zásoba o 3 biliony USD, to je o 4,6 %. Dosáhla téměř 100 % ročního HDP všech zemí světa. Podle JP Morgan je z této částky 3 biliony USD přibližně 1 bilion ve skupině G4, což jsou Velká Británie, USA, eurozóna (17 států) a Japonsko. Zbylé 2 miliardy jsou v jiných zemích zlaté miliardy (Kanada, Austrálie, Nový Zéland, 10 zemí EU) a v zemích na okraji světového kapitalismu. Tak obrovské infúze do světové ekonomiky vyvolávají iluzi když už ne hospodářského růstu, tedy v krajním případě jakési hospodářské stability. Jenže oficiální čísla o HDP zveřejněná národními statistickými úřady přikrášlují realitu. S přihlédnutím k inflačnímu nárůstu cen se reálný světový HDP nezvedá, mnohde klesá. Druhou stranou tohoto procesu je nepozorovatelné, avšak neustálé snižování kupní síly měnových jednotek jednotlivých zemí, tedy jednoduše řečeno znehodnocování peněz.
Podle hodnocení JP Morgan si lze představit, že za celý rok 2013 může být nárůst světové peněžní zásoby nad 6 %. Nadnárodní auditorská společnost Pricewaterhouse Coopers (PwC) předpověděla před několika měsíci jak bude vypadat rozvoj světového hospodářství pro rok 2013 (Global Economy Watch 2013). Odhaduje, že nárůst HDP ve světě bude 3,3 % (v USA 2 %). Z porovnání obou hodnot vyplývá: rychlý růst peněžní zásoby ve světě v posledních letech vytváří zdání ekonomického rozvoje. Statistické služby za podmínek běsnícího monetarismu nezahrnují změny ve výrobě a spotřebě zboží a služeb, ale jen fixují růst peněžní zásoby.
Peněžní zásoba ve světě roste především vlivem Fedu, který si to po ukončení finanční krize namířil k tzv. kvantitativnímu uvolňování (QE) v ekonomice s tím, že americkou ekonomiku je třeba pozvednout, pročež musí být přikrmena formou levných peněz. Levné jsou tehdy, když je jich mnoho.
Ještě donedávna byl hlavní zásadou finanční vědy princip vyváženého rozpočtu a na využití tiskařského stroje pro ucpávání finančních děr se pohlíželo jako na hrozný prohřešek. Na to se dnes v Americe snaží zapomenout. Mimochodem, analogické programy kvantitativního uvolňování jako v USA mají ve Velké Británii, Japonsku a v Evropě. Vyčíslí-li se za rok, je peněžní zásoba, vytvořená v rámci amerického programu QE asi 1 bilion USD. Kromě ve Fedu pracují tiskařské stroje i u mnoha dalších centrálních bank. Obzvláštní místo zaujímá ECB, která zahájila program odkupu dluhopisů jednotlivých zemí eurozóny.
Fed už zrealizoval dva programy QE, loni v září pak třetí. Předpokládá se, že to poskytne Fedu měsíčně průměrně 85 miliard USD. Ty půjdou do hospodářství prostřednictvím nákupu cenných papírů, přibližně 45 miliard USD do dluhopisů ministerstva financí USA a 40 miliard USD do různých cenných papírů bank (především hypotéčních). Takto je program QE zaměřen nikoliv k podpoře reálného sektoru ekonomiky, ale vlády USA a bank. Samozřejmě, že nakonec mohou peníze dojít i do reálné ekonomiky, ale ne hned a jen v omezeném množství. Kam se mohou dostat přednostně? Přijdou-li do státní kasy, potom do vojenských rozpočtů a na zaplacení úroků ze státního dluhu. Cenné papíry považované za odpad jdou na finanční trhy. Takovéto sycení těžko pomůže americké ekonomice stoprocentně překonat následky finanční krize, spíš naopak, pomůže vytvořit novou.
Šéf Fedu Ben Bernanke už několikrát opatrně upozorňoval na to, že program QE se může zamotávat. Přitom vždy dodával, kéž by se v ekonomice objevily příznaky oživení. Takové výroky vyvolávaly u účastníků finančního trhu silné rozrušení – byly jim jasné následky snížení obrátek tiskařského stroje. K podzimu 2013 už měli naději na oživení ekonomiky USA jen notoričtí optimisté. Ben Bernanke už přestal strašit omezováním programu QE. Experimenty podobného rázu už na konci své kariéry nepotřeboval předvádět.
Reálná ekonomika USA se po finanční krizi neobnovila, naopak – ukázaly se zřetelné příznaky bublin na finančních trzích. Připomíná to situaci z konce devadesátých let. Mnozí investoři a finanční analytici počítají, že americkou ekonomiku Fed nezachrání, že sytí finanční bubliny, které dnes nebo zítra prasknou. Důsledky jejich pádu budou mnohem horší než to, co způsobila krize na konci minulého a začátku tohoto století. Tehdy země s tzv. přechodnými ekonomikami působily pro mnohé investory jako "ventilace" na americkém akciovém trhu. Dnes je situace v zemích na periferii světového kapitalismu krajně nepříznivá. Jakékoliv omezování amerického programu QE může těmto zemím přinést katastrofální následky. Ministři financí a taktéž předsedové vlád celé řady zemí z periferie světového kapitalismu se obracejí na Washington a dokonce osobně k vedoucím Fedu, aby neredukovali QE. Po vyhlášení Bernakeho o omezování QE projevili vedoucí čínské národní banky a vlády ČLR velké starosti a navrhli tuto otázku speciálně posoudit na summitu dvacítky v Petrohradě ve dnech 5. a 6. září. K jejímu posouzení nedošlo, protože se přednostně řešila Sýrie. Jednoduše řečeno – ukončení programu QE může představovat pro země z periferie světového kapitalismu velmi těžký hospodářský dopad.
Počínající vznik bublin na amerických finančních trzích s akciovými fondy znamená, že akcie obíhající na trzích a finanční nástroje navázané na reálná aktiva pozbývají vazbu na reálné situace v reálném sektoru hospodářství. To přešlapuje na místě, nebo dokonce klesá a kotování finančních trhů s akciovými fondy se posouvá opačným směrem. Tento absurdní tyjátr je podporován Fedem a jeho programem QE.
Mnohá média ocitovala bývalého člena rady guvernérů Fedu Roberta Hellera, který bez okolků prohlásil, že je finanční trh s akciovými fondy "velmi blízko své bubliny". Přitom se nákup aktiv Fedem neprojevil na vlivu na reálnou ekonomiku nijak pozitivně. Pozornost vzbudilo i prohlášení Lawrence Finka, generálního ředitele největší světové společnosti s aktivy přes 4 biliony USD Black Rock. I on upozornil, že se na finančním trhu s akciovými fondy USA začala tvořit bublina.
Podrobněji rozebral situaci Michael Gayed, vrchní investiční stratég fondu Pension Partners. Poukázal na obdobné postavení USA na současném finančním trhu s akciovými fondy a situací z konce devadesátých let. Tehdy došlo k vzedmutí a následnému katastrofickém pádu indexů na akciovém trhu NASDAQ, kde se obchodovaly akcie vysoce technologických společností. Podtrhl, že index Dow Jones, S&P 500 a Russell 2000 obnovily opět koncem října svá historická maxima. Přitom bije do očí tendence k roztažení trhliny mezi stavem reálného sektoru ekonomiky USA a kotováním akcií a jiných cenných papírů. Podstatným indikátorem propasti je poměr ceny akcií (současná tržní kapitalizace společnosti) a reálné ziskovosti společnosti. Tento index P/E (tržní cena akcie/čistý zisk) v celé řadě případů v USA na podzim letošního roku jednoduše řečeno přesahuje meze. Stejně jako na konci devadesátých let jsou rekordmany v indexu P/E hi-tech společnosti, zejména ve sféře telekomunikací a internetu. Jsou to společnosti zvučných značek: Facebook, Linkedln, Yelp, Pandora, Tesla. Lindekln má P/E 746, Tesla 267, Facebook 120. Šéf Tesly Leon Musk v rozhovoru pro Bloomberg přiznal, že současná úroveň kótování společnosti je mnohem vyšší než by si mohli přát.
Autoři výzkumu z JP Morgan tvrdí, že někteří investoři už začínají nepozorovaně z těchto řad odcházet a přesouvat se na jiná aktiva, například na státní dluhopisy. Příkladně jeden z největších nezávislých fondů ve světě, Fond národního blahobytu Norska (800 miliard USD). Letos ve třetím kvartálu přestal kupovat akcie a stal se čistým prodejcem. Nyní připadá na akcie 63,6 % aktiv, což je vyšší než stanovený cíl 60 %. Je logické očekávat další prodeje. Jiné nezávislé fondy, které patří do kategorie konzervativních investorů, budou podle specialistů JP Morgan následovat tutéž cestu. Jsou to první vlaštovky, předzvěst blížící se finanční hrozby.
Převzato z Fondsk.ru
Překlad: zajoch