Složitý návrh penzijní reformy je v podstatě velmi jednoduchý, píše ve včerejším Právu jeho komentátor, sociolog Jan Keller. Občan dobrovolně přenechá soukromému fondu tři z osmadvaceti procent, která jsou z jeho hrubé mzdy odváděna na sociálním pojistném. K tomu přidá ze své výplaty témuž fondu stejně dobrovolně dvě třetiny této sumy. Vyvedením oněch tří procent vzniknou každým rokem penzijnímu systému ztráty v řádu desítek miliard, které pak podle Kellera zaplatí občan. Soukromé fondy pak nabízejí dvojí. Buď mohou hrát se získanými penězi ruletu na burze, nebo ukládat svěřené peníze do státních dluhopisů. To bude znamenat, že peníze, které jim stát věnoval z průběžného důchodového systému, budou i s úrokem témuž státu půjčovat. Výsledek tedy autor vidí v tom, že místo abychom peníze odevzdali státu přímo na dnešní výplatu důchodů, odevzdáme je fondům, které naše peníze s přirážkou půjčí státu. A onen úrok zaplatí zase občan. Tentokrát jako daňový poplatník.
Od levicového deníku, za který je Právo považováno, je jistě chvályhodné, že poskytuje komentářům Jana Kellera prostor na svých stránkách. Má to však jeden háček. Ve stejném čísle, v němž vyšel tento Kellerův komentář o velikosti jedné osminy tiskové strany, byl hned na celé vedlejší straně publikován rozhovor s členem NERVu, ekonomem a spolumajitelem poradenské firmy Partners, mezi jejímiž produkty nalezneme široké portfolio finančních nástrojů od životního pojištění přes stavební spoření až k penzijnímu připojištění. A svérázný finanční podnikatel v tomto interview nelenil a s přehledem a vtipem sobě vlastním, za pomoci manipulací i přímých lží, „vyvracel“ jednu za druhou všechny Kellerem (i dalšími kritiky) vznesené námitky proti vládou navrhované „penzijní reformě“.
Rozhovor s Pavlem Kohoutem měl však ještě jednu chybu, kterou nevytýkám autorovi, ale vydavateli Práva. Na jeho konci totiž chyběla poznámka „Placená reklama“.
Pozn.: Napsáno s využitím Bédovy "tapetky".
