Krajina jako zrcadlo naší duše i našeho svědomí

Toto zamyšlení je vedeno snahou pomoci krajině jako prostoru našeho života, tedy nejen krajině Nízkého Jeseníku a přírodě jako takové. Je věnováno všem občanům a zejména zastupitelům měst a obcí, kteří v současné době stojí před rozhodnutím, zda povolit či nepovolit stavbu obřích větrných elektráren a jejich příslušenství (např. vedení el. energie, trafostanic, komunikací, atd.) na území svých obcí.


Již asi 6 let jsou bezmála všechny obce v Nízkém Jeseníku, Hanušovické vrchovině i v Oderských vrších vystaveny lákavému tlaku na výstavbu velkých, až 150 m vysokých větrných elektráren – a to ve velkém počtu. Je odhadováno, že celkem má jít o 150 až 200 těchto věží… Návrhy jednotlivých větrných parků uvažují až s 10 – 20 elektrárnami na lokalitu (např. původní – a ve skutečnosti stále sledovaný návrh v prostoru mezi Malou a Velkou Štáhlí a Václavovem počítal s 24 elektrárnami…). Pro představu uvádím, že jsou srovnatelné jen s TV vysílačem na Pradědu, mají však stát na 2 – 3x nižších, objemově ale i 5-10 x menších vrcholech. O to výraznější pak bude jejich dopad nejen na přírodu a krajinu, ale i do našich duší. Jelikož se má jednat o stavby funkční cca 25 let, budou jejich existencí ovlivněny celé generace… Není tedy vůbec třeba vést sáhodlouhé odborné diskuse o míře narušení rázu krajiny, jak se o to mnohé práce snaží. Je totiž naprosto nezpochybnitelným faktem, že tyto stavby v takové velikosti a počtu krajinu zcela změní a bezpochyby výrazně poškodí. Není možné uvažovat o nějakém zásadním kompenzačním opatření, když výšku jakéhokoliv přirozeného lesního porostu v těchto oblastech VE překračují až 5x (pětinásobně). Půjde navíc o zařízení narušující hlukové a světelné podmínky (např. diskutovaný stroboskopický efekt) v širokém okolí, o zařízení pohyblivá – a tudíž značně přitahující pozornost. Tak vysoké stavby jsou pozorovatelné i na vzdálenost několika desítek kilometrů, přičemž do vzdálenosti cca 12 km je jejich působení bezpochyby krajinářsky zcela devastující.

Je veřejným tajemstvím, že těm, kdo o výstavbu větrných parků tak velkých VE usilují, jde o prosazení prvních několika staveb, po nichž mají dříve či později následovat všechny další. V případě tak výrazného narušení krajiny totiž s instalací každého stožáru klesá další důvod pro její ochranu, a oni to velmi dobře vědí… Obce, které dosud s výstavbou pod tlakem finančních příslibů nesouhlasí, budou nuceny se na tato monstra dívat, takže se počítá s tím, že dříve či později rezignují a k výstavbě se přidají. Taková situace by vedla k naprosté změně tváře krajiny nejen v širokém okolí Vaší obce, ale na rozsáhlém území Moravskoslezského i Olomouckého kraje.

Při tom všem je známo, že v případě snahy o podporu alternativních, tzv. šetrných přírodních zdrojů energie jde o velký podvod, neboť proměnlivost a charakter přírodních podmínek nezajišťuje vyšší účinnost těchto zařízení nežli asi 20 % během celého roku. Z důvodu nízké předvídatelnosti provozního výkonu je nutno také připočíst potřebu záložních zdrojů v rozsahu cca 80 % výkonu na každou instalovanou VE! Bez negativních vlivů není ani působení na stávající elektrorozvodnou soustavu (kolísání výroby a dodávek do sítě i tzv. black-out efekt). Je tedy více než zřejmé, že v našich podmínkách jde o zařízení neefektivní a nevýhodná. Boom jejich podpory je postaven čistě na nesprávně a nespravedlivě postavených dotacích, na víře, že cena elektrické energie neustále poroste, a že v její ceně ve výsledku zaplatíme my všichni ze své kapsy nejen výstavbu těchto elektráren, ale také všechny ty dotace a platby slibované jednotlivým obcím za to že stavby parků VE podpoří…

Již dnes dobře placení prosazovatelé a podporovatelé těchto neekonomických a ve skutečnosti vysoce neekologických monster neustále přesvědčují představitele obcí o tom, že jim přinesou potřebné volné peníze zadarmo… Přitom nejde o nic jiného, nežli o klasický případ krádeže krajiny jako veřejného prostoru. Krajina, v níž žijeme, je přece našim domovem a měla by tedy mít pro nás svou cenu! Slovo krajina má v obsahu svého významu odraz ve slovech vlast, země, republika, stát. A pro tato slova a jejich obsah s pílí pracovaly generace našich předků, pro ně na válčištích světových válek neváhaly padnout tisíce vojáků… Vzdáme se tedy dnes krajiny naší ale i našich dosud nenarozených dětí za „pár šlupek“?! Jaká je její skutečná cena?!

Otázka původnosti obyvatel v oblasti tzv. Sudet je otázkou citlivou. Je samozřejmé, že pokud půjdeme do historie, zjistíme, že původními obyvateli nebyli ani Slované, ani Germáni, ale třeba Keltové nebo dinosauři… Žádná z těchto skupin si na krajinu, kde dnes žijeme, nemůže činit nějaké větší práva nežli skupina jiná. Ale bez diskuse pro každou z nich byla tato krajina ve své době domovem v tom nejupřímnějším smyslu. Pokud se podíváme na to, co jednotlivé generace obyvatel zanechaly v krajině svým následovníkům, můžeme již rozlišovat. A možná pak dojdeme i k poznání, čím kromě zpřetrhaných kulturních, společenských i ekonomických svazků s minulostí v poválečném období se dnešní krajina Nízkého Jeseníku liší od té předchozí. Pokud se nad tímto poznáním zamyslíme, zjistíme, že pravý důvod stále přetrvávající vykořeněnosti dnešních obyvatel spočívá mnohdy v tom, že kraj v němž žijí, stále za svůj domov vnitřně odmítají přijmout…

Důvod je přitom velice jednoduchý a při bližším zkoumání až neuvěřitelně prostý – likvidací původní pestré, živé a různorodé krajinné struktury zdejší krajina ztratila nejen svou přitažlivost a působivost, ale zejména lidské měřítko. Až na výjimky strmých svahů či údolí řek se Nízký Jeseník stal smutnou a fádní krajinou vyfoukaných pustých plání a monokulturních smrčin…

Po likvidaci polních pěšin i drobných sakrálních staveb, zpřetrhání místních lidových tradic a zvyků se obyvatelé řídce roztroušení po celé ploše rozsáhlého Bruntálska (i části Šumperska) cítí osamělí, nezajímaví a opuštění, jako lidé bez zájmu a pomoci… Mobilita automobilové společnosti a náš přesun od krajiny do kanceláří a továrních hal tento hluboce prožívaný pocit jen dále zdůraznily… Pocity beznaděje, zoufalství a skepse naší duše jsou jen prostým odrazem beznaděje, zoufalství a skepse krajiny kolem nás. Pestrou mozaiku drobných políček a cinkání ovčích zvonků na horské stráni nahradila pustá degradovaná pastvina a zurčení potůčku zoufalé „betonové ticho“ melioračních skruží. Kokrhání kohouta zvuk sekačky či motorové pily, i ježky a žáby můžeme nalézt nejčastěji přejeté na silnici… Zůstal v takové krajině prostor pro plnohodnotný život?!

Člověk si může říkat, co chce, ale stejně jako hudbu, potřebuje ke svému životu i krajinu. Pestrá krajina s remízky, mezemi, řadou zvuků, vůní a zvířat, s rozkvetlými podhorskými loukami a zpívajícími potůčky, s blýskající se hladinou tůní a rybníků je právě tou písní, kterou naše duše uštvané technizovanou společností bez lidskosti zoufale potřebují… Vždyť i národní parky v USA byly původně zakládány nejen pro ochranu přírody, ale zejména také „pro potěšení a povznesení ducha amerických občanů…“! Všichni víme, že pokud budeme dlouhodobě vystaveni hluku, špíně a nebezpečí třeba hutě nebo lakovny, musí to mít vliv na naše zdraví, naši psychiku. Jak dlouho si ještě budeme lhát o tom, že vyčerpaná, zpustlá a neudržovaná krajina bez života kolem nás nemá dopad na naši duši, konání i naše city a zdraví?

V kolika obcích Nízkého Jeseníku najdeme ulice bez obludných betonových sloupů, zato s alejemi krásných, pečlivě udržovaných lip a javorů? Nenahrazují tyto aleje u silnic naopak ocelová svodidla, prázdnota, bezbřehý alibismus, nepozornost a pohodlnost? V mnoha vesničkách nahradila křížek v rohu náměstí orezlá trafostanice… S jakým „citem“ a „ohleduplností“ stavíme satelitní městečka domečků – stavbiček, které v porovnání s původními nesnesou označení dům, ale zato se nápadně podobají uniformním stavebnicím?! Kolik socialistických velkokravínů, doslova křičících do zoufalé krajiny jsme za 18 let zbourali nebo zkrášlili?! Proč jsme si dosud nenašli čas na naši krajinu?

Jaký bude mít smysl obnovovat meze, remízky či ovocné sady v krajině poseté obludnými sloupy obřích VE? Jaký má smysl zlepšovat životní prostředí živočichů v podmínkách, kdy je tato zařízení budou trvale zabíjet? Jaký má smysl lákat do oblasti turisty, když hledají nenarušenou přírodu? Stejně jako místní obyvatelé i oni přece touží po pocitech klidu, intimity a harmonie. Jak je ale mohou zažít, když všude kolem se tyčí mohutné stožáry a sviští turbíny s míhajícími se světelnými pruhy?

Chceme mít hezké byty, zahrádky i náměstíčka – to už jsme pochopili. Musíme však učinit ten krok i ven, krok do krajiny kolem nás. Nejen pro tu přírodu a krajinu samotnou, ale zejména pro to, abychom uzdravili naše duše. Musíme vytvářet skutečně harmonické prostředí – těm, kdož se dosud nenarodili, i těm kteří se právě nyní chystají učinit první krůčky do krajiny svého budoucího života. Je na nás abychom slovy spisovatele Jaromíra Tomečka z  tohoto „labyrintu světa“ učinili „ráj srdce“. A tuto zodpovědnost i povinnost z nás žádný alibismus nesejme.

Pokud budete rozhodovat, pamatujte, že:

– Máte plné právo na veškeré potřebné informace. Předložil vám někdo dostatečně průkazný, nezkreslený a funkční plastický model širokého okolí zamýšlených staveb parků VE? Můžete rozhodovat bez potřebných informací? Proč se tedy vázat už dnes, zítra, letos?

– Rozhodujete nejen o podmínkách života svých a našich, ale i o podmínkách života budoucích generací. Zemi jsme totiž slovy Greenpeace „nezdědili od svých předků, ale máme ji vypůjčenou od našich dětí“.

– Podporou tzv. „šetrných“ větrných elektráren díky jejich malé účinnosti ve skutečnosti podporujete plýtvání veřejnými prostředky určenými pro skutečně šetrné zdroje. Tam pak tyto prostředky budou dlouhodobě scházet (např. solární energie). Tyto peníze nasypete do kapes zcela konkrétních firem a lidí…

– V ceně elektrické energie vy i vaši spoluobčané zaplatíte nejen výstavbu, provoz a zálohy, zvýšené náklady na dopravu energie, ale postupně také finance, které vaší obci investor nyní „velkoryse“ slíbí.

– Povolením výstavby VE a jejich příslušenství porušujete stavební zákon, kde je jasně uvedeno, že „krajina je chráněna jako základ identity místních obyvatel…“

– Povolením výstavby VE a jejich příslušenství pošlapete odkaz předků i slova naší národní hymny. Není tam ani verš o tom, že technizaci našich obcí musíme obětovat i naši krajinu a naše duše. Řada lidí z oboru ochrany přírody a krajiny, zemědělců i lesníků Vám potvrdí, proč je naše hymna opravdu krásná a i ve světových souvislostech opravdu výjimečná. Oslavuje prostou krásu, je plná úcty, porozumění a pokory. Prostými slovy se tam zpívá o tom, čím tato země pro své obyvatele vždy byla – DOMOVEM i VLASTÍ JEJICH DUŠE. A lidé, jejichž duše měla svůj domov, nikdy nemohli být vykořenění, apatičtí a bez naděje. Naopak byli a vždy to i budou lidé schopní žít plnohodnotný život – pro sebe i pro ty ostatní.


V úctě   obyčejný člověk Martin Míček


Dobřečov, 10. března 2008


Námět: Aleš Vaněk

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments