Na první pohled je mi boj nemocničních lékařů za lepší platy sympatický. Pravda, je dnes již velmi vyhrocený. Také je pravda – a velmi zarážející – že příslušného ministra i vládu to ponechává v bohorovném klidu. Je nabíledni, že vládci lékařům neustupují (a taky neustoupí!) z důvodů čistě ideologických a nikoliv ekonomických. Establishment Nečasů, Hegerů a Šnajdrů si již dávno udělal analýzu stavu a má zcela jiné plány do budoucna, než si unavení a rozzlobení lékaři a jejich strachem vyděšení pacienti v nemocnicích uvědomují. Chystá se totiž rozkradení toho posledního kousku státního zdravotnictví, co tu je. Stát v minulosti nakoupil z daní občanů spoustu přístrojů, zařízení a vybavení nemocnic – a to všechno může dnes spadnout do rukou spekulantům se zdravím. A neříká se mi to lehce – nemocniční lékaři tomu svou politickou naivitou – paradoxně jen pomáhají. Jak? Především ne-logikou svého jednání a vyjednávání.
Podívejme se však nejdříve trochu do historie. Vždy a za každého režimu byli lékaři a lékárníci vzdělanostní skrytě pravicovou elitou. Elitou, která vždycky byla ve společnosti postavena sociálně a ekonomicky výš, než ostatní spoluobčané. Obrovskou psychologicko profesní výhodou lékařů vždy bylo, že každý člověk má pud sebezáchovy a chce žít co nejdéle. Problémy inteligence kulturní, humanitní, technické či vědecké byly zhusta lékařům a lékárníkům společensky vzdáleny. Bohužel .. Odtrženost lékařů od ostatních lidí dokládá i fakt, že dokonce i vlastní rodiny si lékaři většinou dodnes zakládají jen s partnery ve stejné pracovní oblasti – ze zdravotnictví. Ano, vyjímečnost lékařského povolání nese v sobě i značnou osobnostní izolaci a profesní neuniverzálnost. Lékaři jsou vyjímeční, ale jinde než v medicíně – kvalifikovaně pracovat neumí a nemohou. (Čest méně schopným výjimkám, ale právě teď o politice nemluvím).
Lékaři v nemocnicích bojují a jako rukojmí si berou nás, pacienty. Nikoliv jako spojence!! To je první chyba. Bojují jen za své mzdy a nikoliv za zachování toho dobrého a férového, co zbylo v dosud ještě trochu solidárním SYSTÉMU. To je druhá chyba. Jsou pracovně vyčerpaní a přitom jim je jedno, že ve stejné mzdové situaci jsou i příslušníci dalších důležitých profesních a vzdělanostních elit, rozpočtově financovaných státem – například hasiči, policisté a kriminalisté, vědci, inženýři, projektanti, pedagogové .. O ostatních, skutečně poctivě a třeba i manuálně tvrdě pracujících spoluobčanech – včetně zdravotních sester! – lékaři nahlas rovněž málo přemýšlejí. To je jejich třetí elitářská chyba a těch chyb by se našlo zajisté ještě víc.
Jestliže jsem na začátku napsal, že pány ze všech politických stran, příslušného ministra i vládu to všechno, co se tu nyní děje, de facto ponechává v klidu – pak by se nad tím měli lékaři v nemocnicích vážně zamyslet a položit si otázku – PROČ? Měli by přemýšlet, zda jejich mzdový boj je jen pouhou vzpourou privátní, anebo bojem všeobčanským. Měli by hledat řešení a splnění svých oprávněných požadavků získáváním spojenců. Spojenců, kteří když demonstrovali za své mzdy nedávno, byli pro lékaře vzduch. Ještě je čas to všechno napravit. Ještě je čas zamyslet se nad příčinou malého zájmu (38%) u ostatních občanů o problémy lékařů v nemocnicích. A myslím si, že jen ta pravicí proklamovaná všeobecná a vzájemná lidská závist – jen ta v tom nebude …
Takže, co dělat? Pánové Kubku a Engeli, co kdybyste Hrabovského s jeho dryáčnickou PR agenturou vyhodili a šli poctivě a lidsky k podpoře přesvědčovat především zdravotní sestry, další zaměstnance nemocnic – a zejména pacienty? Jinak totiž vaši odborářští lékaři prohrají! Ekonomicky i morálně. A s nimi prohrajeme tu naši – už i tak dost křehkou demokracii – my všichni. Čas ponížených petic skončil, je třeba solidárně a důsledně jednat! A například – také u té záchranky (podobně jako pro učitele na středních a základních školách) si vydupat pro lékaře nejen vyšší mzdu, ale i status veřejného činitele. Pak hned uvidíme pány politiky, jak se budou při tomto požadavku kroutit jak žížala na háčku.
Foto: zdroj
