Říjen 19, 2012
Včera byli lepiči nálepek, Patrik Vondrák a osm jeho kolegů, zproštěni všech obvinění. Žaloba je vinila z propagace hnutí Národní odpor formou vylepování samolepek, uspořádání pietního pochodu za oběti 2. světové války v Jihlavě, organisace koncertu závadové hudby a administrace webových stránek ženské organisace Resistance Women Unity (RWU). Tři z obžalovaných byli přitom stíhání vazebně: Patrik Vondrák a Michaela Rodová strávili ve vazbě více než rok, Richard Lang byl propuštěn zhruba po půl roce poté, co začal spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení.
Důvodem zproštění obvinění byl podle soudce naprostý nedostatek důkazů o vině obžalovaných.Takže vítězství?
Myslím, že ne. České právo je postavené na podivném systému nekonečných odvolání. Mají to úžasně propracované. Pokud se obviněnému podaří přesvědčit soudce o své nevině, takže soudce podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vynese osvobozující rozsudek, je tady ještě postavička státního zástupce, která rozsudek anuluje odvoláním se. Následné soudy vyšší instance většinou soudí od stolu, aniž by provedly nový výslech svědků a umožnily obviněnému se hájit. Soudí podle direktiv. Navíc to bývají soudci vybraní a prokádrováni, kteří vědí, co se po nich chce.
Případ může nekonečně cyklovat mezi soudy nižší a vyšší instance, protože neexistuje žádné omezení, co se odvolávání státního zástupce tyče. Kdykoliv nižší soud po opětovném šetření znovu vydá osvobozující rozsudek, státní žalobce se znovu odvolá. Soudy vyšší instance si osvojují právo doslova přikazovat soudci nižší instance, jak má rozhodnout, aniž by samy provedly otevřený proces od začátku. U většiny soudů to možná jakžtakž funguje, protože státní zástupce není nutně motivován (či instruován), aby rozsudek zvrátil, ale u politických soudů a soudů na objednávku je to úžasně zneužitelné. A pro právo a spravedlnost je tento systém vražedný. Platí, že smrtijedi vždy dostanou svého muže.
A protože i v tomto případě se státní zástupce na místě odvolal (přesně podle naprogramovaného scénaře), jsem poněkud skeptický co se konečného výsledku tyče.
Přečtěte si brilantní obhajobu Patrika Vondráka před zmíněným soudem.
Pan Pecina se k soudu vyjadřil na svém webu Παραγραφος, jinak jsem si nevšiml, že by to média někde zmínila.
Převzato ze Zvědavce
Stanův komentář:
Dle mého názoru skandální záležitost, kdy tehdejší premiér a dnešní kandidát na prezidenta Fischer a tehdejší ministr vnitra Pecina nařídili provedení "zátahu na pravicové extrémisty". Ti pak za bagatelní přestupky typu vylepování samolepek a pořádání koncertů nacionalistických skupin a dětských táborů strávili dlouhé měsíce ve vazbě, aniž se jich zastal kdokoli z lidí, kteří mají hájení lidských práv v popisu práce. Masmédia celou kauzu ignorovala a v podstatě ignorují doposud, omezují se pouze na zveřejňování holých agenturních zpráv.
Všimněte si také rozporu, kdy se u zřejmých kriminálních činů hospodářské povahy musí klopotně prokazovat úmysl, kdežto u "politických" činů se jejich trestnost prokazuje "z kontextu" za pomocí aktivistických soudních znalců. A tak zřejmý podvodník odchází od soudu se vztyčenou hlavou, kdežto za nošení trička se starogermánskou runou nebo obrázkem protěže můžete být odsouzeni, protože jsou to symboly, jež před 70 lety používala jakási neznámá jednotka SS.
Opět se jako bumerang vracejí staré otázky. Je "demokracie bojující" ještě demokracií? Omezíme-li svobodu slova v politických otázkách jen na "demokraty", bude to ještě svoboda slova? Můžeme preventivně omezovat lidská práva těch, u nichž se pouze domníváme, že by rádi omezovali lidská práva jiných lidí? Za sebe na všechny tyto otázky odpovídám ne. S hloupými politickými názory lze bojovat pouze verbálními politickými prostředky, použití mocenských prostředků symbolizuje slabost dotyčného režimu. A odpovědí jsou mi pouze emocionální a bezobsažné reakce "demokratů" bojujících za svobodu slova a lidská práva.
