Dostal jsem včera zprávu o skončení nájmu jedné honitby v jednom zastrčeném koutě naší republiky. Nový nájem byl řešen formou aukce – honitba měla na další roky připadnout zájemci, který nabídne nejvíc peněz. Dosavadní uživatel honitby, spolek celkem asi 35 lidí, pohořel. Lidé nabídli tolik peněz, kolik si mohli dovolit. Nestačilo to. Honitbu dostal majitel sousedního revíru, místní zbohatlík. Podle jeho dosavadního chování je jasné, že do honitby nikoho nepustí a bude jí užívat pouze sám. Zmíněných 35 lidí přišlo o svého koníčka, v mnoha případech celoživotního. Myslivecká společnost pak o společné investice – klubovnu, chladírnu ulovené zvěře, stodolu na seno pro zimní přikrmování. Zdánlivě banální příběh s jediným závěrem – peníze opět zvítězily. Pokud stejně dopadnou nájmy ostatních honiteb (a není důvod předpokládat něco jiného), znamená to zánik lidové myslivosti v Čechách. Ať už si o těchto či jiných myslivcích soudíme cokoli, bylo jich hodně a o zvěř se starali. Otázkou je, jak se bude starat nový nájemce v podobě jediné osoby. Třeba jsou to zbytečné obavy – k péči o zvěř si za svoje peníze najme dosavadní myslivce. Ti se alespoň dostanou do lesa a nebudou muset vysedávat v hospodě.
