Někteří označují za loupež století přepadení vozidla bezpečnostní agentury a zcizení desítek milionů korun zaměstnanci bezpečnostní agentury. Jiní označují za loupež století znárodňování majetku soukromníků v padesátých letech minulého století a navazující měnovou reformu provedenou vládou komunistů.
Já osobně bych označil za loupež nikoliv pouze století, ale přímo tisíciletí velkou neoliberální loupež prováděnou v několika vlnách pravicovými vládami, které nejenom že v období tzv. privatizace uloupily majetky, jež předtím soukromníkům znárodnili komunisté, kteří tím navazovali na vyvlastňovací akce prezidentů Masaryka a Beneše, ale ve své důslednosti zašly ještě mnohem dál. Z utržených prostředků ve prospěch okradených nevybudovaly takřka vůbec nic – právě naopak.
Na megalupu se nabalila úzká skupina profitujících elit, jež si přivlastnila majetek, patřící předtím všem, kteří měli všichni právo "bezplatně" (předplaceně) užívat a okradené občanstvo bylo přitom veřejně okradeno nejenom o majetek, kterého si nevážilo a o nějž nebojovalo, ale i o budoucnost svou a svého potomstva. Okradení získali právo bezkonečně připlácet a doplácet za stále umenšované zprivatizované veřejné služby. Zloději, kteří si svoji loupež století zlegalizovali jak nedokonalými zákony v devadesátých letech, tak posvěcením krádeží povinných finančních odvodů na začátku druhého milenia, se přitom tváří a chovají jako odpovědní hospodáři a morální vzory, přičemž okradení se postupně stávají bezbrannou hříčkou v jejich rukou.
Oni i jejich potomci jsou v rozkradeném státě bez budoucnosti sofistikovaně okrádáni o zbytky úspor a obtíženi nikdy nesplatitelným narůstajícím dluhem, bez toho, že by při tom sami cokoliv získali.
