Kdo dosud nevěří, že mimozemšťané ovládli naši planetu a Nečestnou republiku zvlášť, se o tom mohl přesvědčit na první (popřípadě poslední) stránce sobotního bulvárního plátku Beelesku. Konečně je zjevné, co se ve skutečnosti skrývá za nasazenou maskou nebo podprsenkou tzv. populárních osobností.
Brány (Gates) se otevírají a okna (Windows) vesmíru jsou dokořán. Nic není jako dříve. Muži jsou ženy a ženy muži. Sluhové jsou pány a páni jsou sluhové. Planetu ovládli Tyranosauři. Pro nedostatek jiných těl, používají lidské skafandry (lidská těla). Muži v černém (Men in black) svůj beznadějný boj již dávno prohráli. Dobro vítězí jen v pohádkách (upoutávkách do pekla). Jinak by se o mimozemšťanech netočily zábavné a bagatelizující filmy.
Okna do abstraktních světů (pekel) jsou otevřená. Ulice, města i náměstí jsou vylidněné. Všichni čučí od záhrobních oken. Občané již nechodí na ulici, ale sledují Ulici v televizi. Celý svět se schoval do mobilu. Stroje neskáčou kolem nás, ale my kolem strojů. Nepracují na nás, ale my na ně. Už vám to došlo, že z nás vysávají životní sílu?
Lidem konečně, avšak již pozdě, dochází, že jejich bůh (peníze) je čistě virtuální (duchovní) povahy. Nemá žádnou hmotnou podstatu. Dokonce již nemá ani tu papírovou, natož zlatou. Uctívání zlatého telete se podařilo substituovat všemohoucím neviditelným bohem, kterého nelze z principu nijak zobrazit, neboť neexistuje.
Pozorovatel je ve skutečnosti nehybný. Nikdo nejede například z Brna do Prahy, ale to Praha (iluze Prahy) přijíždí k pozorovateli. Aby to však oklamaní cestující neprohlédli, musí mít v mozku instalovaný provozní program. Občas (v Nečestné republice vždy) není sice praktická jízda vykonána přesně podle jízdního řádu, ale snadno se to zdůvodní výlukou nebo chybějícími pražci nebo miliardami.
Osvobození ježka z klece taháním ostnáče skrze mříže, je nemožné. Takové pokusy jsou pouze pomyslné, ale nutno přiznat velmi politicky výhodné. Taková snaha, totiž dostat se skrze mřížku, u molekulárních bytostí vytváří duševní a energetické napětí, které tvoří pohonnou sílu ekonomiky a průmyslu. Nazývejme otroctví svobodou, parazitizmus ekonomikou a nikdo to neprohlédne.
Obrátíme-li ježka naruby, všechny špičaté konce jeho bodlin se stanou jediným imaginárním středem, který snadno pohltí zdánlivě pevnou zevní klec. Čip obrací svět nalíc. Lidský mozek tu schopnost již dávno ztratil.
Mnozí občané správně pochopili, že „nové“ volby jsou návratem oživlých mrtvol. Někteří se je snaží zaříkávat populární kletbou: „Mrtvolo, vrať se do hrobu!“ Je to však marné. K pozorovateli, který dávno ztratil nad sebou kontrolu, se neodvratně blíží Konečná stanice, a to ve svých pravých a původních barvách. Ó, ty hrůzo, kam jsme se to dostali….! Ještě, že piji laciný „alkohol“…
