Často se setkávám s názorem ztotožňujícím demokracii se svobodou obecně (svobodou volně prezentovat jakýkoliv politický názor – kromě zakázaných, svobodou politické volby, obecněji svobodou neomezeného fyzického pohybu, svobodou podnikání, svobodou volby nákupu širokého sortimentu zboží a služeb.
V tomto článku bych chtěl takovémuto výkladu pojmu demokracie oponovat.
Demokracie jako termín je obecně vykládána jako vláda lidu. V ústavě se mluví o vládě lidu, který je zdrojem veškeré moci ve státě.
Oba režimy – před- i polistopadový o sobě tvrdily, že jsou demokratické. V rovině politického systému byl jeden konstituován jako vláda tzv. Národní fronty, druhý jako parlamentní systém. V jednom svou vůli fakticky neomezeně diktovala celé společnosti státostrana čítající cca 1,5 milionu členů. Ve druhém systému volbami teoreticky dochází k vyselektování nositelů většinových zájmů (s určitými omezeními – kvorum pro vstup do sněmovny, přepočet hlasů ve volebních obvodech, jež si prakticky nejsou rovny), které reprezentují vítězové voleb. Vítězové voleb se pak jako zastupitelé dostávají do parlamentu, kde by měli reprezentovat vůli svých voličů (formálně jsou to jejich zastupitelé) vyjádřenou ve volebních programech a svých volebních závazcích. Ve skutečnosti ovšem dochází ke zvláštnímu paradoxu, který takovýto výklad demokracie vyvrací. V reálu totiž "zastupitelé" nejsou nikterak vázáni ani nuceni konat v souladu s vůlí voličů projevenou ve volbách a nejsou jim odpovědní. Jsou prý odpovědní pouze svému svědomí (a zájmům). Fakticky tak dochází k diktátu vůle 200 jenom sobě odpovědných poslanců zbytku společnosti. Čili k diktátu marginální menšiny společenské většině, což znamená popření principu demokracie jako vlády lidu.
Ve vztahu k výkladu demokracie jako svobody (viz úvod článku) stojí za připomenutí fakt, že demokracie jako vláda lidu, byť by se v reálu blížila ideálu (a poslanci by striktně dodržovali své závazky vůči voličům), byla by diktátem vůle většiny vůči menšině, která ve volbách vítězně neuspěla. Byla by tedy i v ideálním případě dočasným OMEZENÍM JEJICH SVOBODY a nutností podřídit se projevené vůli většiny.
Další okolností, kterou bych chtěl vzpomenout je, že svoboda (svobodná volba a svobodné projevení názoru) jsou jenom předpokladem pro demokracii jako vládu lidu, nikoliv demokracií (vládou lidu) samou o sobě jako takovou. V praxi to často vidíme při nákupech "konstruktivních" přeběhlíků – jazýčků na politických vahách, které zajišťují válcování vůle projevené voliči ve volbách. Ve skutečnosti tím fakticky dochází ke změně výsledků voleb.
V závěru bych chtěl zmínit 3 zvláštní paradoxy:
1) Proklamovaná svoboda názoru, neomezeného fyzického pohybu a volného nákupu zboží a služeb se v podmínkách všudypřítomného, vlezlého policejního a zpravodajského oka a ucha a tenčících se finančních prostředků většiny společnosti stávají iluzí.
2) Nynější pojetí parlamentní demokracie umožňuje ve čtyřletém volebním období politikům bez zpětné kontroly a možnosti korekce vůlí voličů, (které prý zastupují) provádět navzdory této vůli, přáním a zájmům většiny skrytý převrat a nevratné změny kupř. majetkové povahy, kdy volně rozprodávají anebo darují majetek státu, tunelují veřejné rozpočty a nevypověditelnými smlouvami vzdalují voličům předplacené služby.
3) Zapomíná se na to, že úroveň demokracie jako vlády lidu by se měla vždy poměřovat nikoliv formálními volebními podmínkami, ale výsledky systému (i zde platí biblické – po ovocí poznáte je) . To znamená, že přijaté zákony, výsledky vlády a jejich soulad s přáním voličů vyjadřují skutečnou úroveň demokracie jako vlády lidu. Konkrétně v našem případě by tedy mělo jít o poměřování výsledků, nakolik se dosažený nesplatitelný dluh státu směřujícího k ekonomickému bankrotu, zcizování a zpoplatňování předplacených veřejných služeb, život v permanentní existenční nejistotě a zvýšené bezpečnostní nejistotě, rostoucí bídě kryje s většinovým přáním voličů. Pakliže dosažené výsledky neodpovídají většinové vůli voličů, pak jde ve skutečnosti pouze o formální demokracii, podobně jako byla formální demokracií předlistopadová politická totalita.
