To, co pozorujeme a zaznamenáváme v naší společnosti už více než dvě desetiletí, to je postupný rozklad a rozpad státu a národa, degenerace státu v jeho třech opěrných sloupech a agonie morálky a lidských vztahů na všech úrovních.
Jak se vlastně „podařilo“ docílit, po téměř čtvrtstoletí kapitalistického hospodářského systému a po nastolení parlamentní demokracie v politice, tak zdrcující výsledek?
Jednoduše: občansky nezralému, bázlivému, nepříliš bystrému a nezkušenému národu vládnou v politice bezcharakterní, agresivní, málo inteligentní a skoro až hloupí politici, v hospodářství pak podnikatelská sebranka se zlodějskou a bezohlednou mentalitou. Tyto dvě kasty jsou podporovány neschopným, zkorumpovaným a líným úřednictvem, včetně (resp. na čele) s ještě zkaženější justicí a policií. Dílo je pak korunováno médii, která fungují jako slouhové pravice, to ta veřejnoprávní, nebo přímo její propagandisté, to v případě těch soukromě vlastněných.
Výše uvedené sociální a profesní skupiny a jejich členové mají z tohoto rozvratu hmotný i duchovní prospěch, jinak by to nedělali, devastaci hodnot nepodporovali a neorganizovali: jedni se obohacují díky kriminálnímu rozkrádání a chybně nastavenému a nefungujícímu daňovému systému, jiní si saturují své mocenské choutky – a nejčastěji spojují příjemné s užitečným, bohatnou a zároveň vládnou, a k tomu si hrají na novodobé otrokáře. Jak příjemné.
(Musím dodat: samozřejmě ne všichni politici, podnikatelé, soudci, úředníci a policisté jsou takoví, ale většina ano, a rozhodující je pak atmosféra, zvyklosti a běžné postupy v jejich oborech, které jsou programově amorální. Takže ti slušní a pracovití z nich pak trpí dvojnásob: jednou v práci, podruhé kvůli tomu, že na ně občané pohlížejí jako na šmejdy.)
Bez dalšího dokazování, jako ilustraci výše uvedených tvrzení, pak konstatuji, že aféra Drobil by v každém demokratickém státě (a že nám valem ubývají!) znamenala okamžitý odchod ODS z vlády, demisi jejích ministrů a personální zemětřesení ve straně samé. U nás hradní psychiatrická diagnóza klidně řekne, že lump je ten, kdo na korupci upozorní, pak aféru rozmělní na drobné tvrzením, že je už za námi. Obdobný zjev ze Strakovky vidí pochybení nikoliv v katastrofické morálce vlastní i jeho modrých „soudruhů korupčníků ve zbrani“, ale v tom, že Drobil nezvládl personální záležitosti, čti: neuměl včas a důsledně zlikvidovat jediného spravedlivého, Michálka.
Média, která by na Západě tenhle amorální póvl rozcupovala na kousky, se teď začínají chovat státnicky, viz novoroční komentáře šéfredaktora a jeho zástupce v Mladé frontě. Sice jsme vám trošku zakroutili ocasem, naši milí pravicoví politici, ale to jenom proto, abyste si nevyskakovali nad věžičky chrámu Sv. Víta. Vyskakovat můžete, ale jenom těsně pod naše mediální žumpoidní chrliče a fiály.
Na vzpouru lékařů pak média i pravičáci pohlížejí s opovržením; odboráři jacísi zapráskaní, kdypak asi zase přijedou do Prahy demonstrovat a na nákupy? Ale neříká se to hlavní: jesliže privátní doktoři za naprosto stejnou práci co do její kvality a nároků na kvalifikaci, ale mnohem méně náročnou co do intenzity práce a co do časové náročnosti, berou dva až třikrát tolik co ti nemocniční, pak je to systémová chyba, nespravedlnost a deformace, kterou už dále postižení nehodlají trpět. A jestliže soudci, státní zástupci a advokáti, s opět zcela srovnatelnou náročností práce co do kvalifikace, ale s nesrovnatelně menší (nulovou) odpovědností za její prachmizerné výsledky, berou také třikrát i vícekrát tolik, pak je tedy pochopitelné, že lékaři chtějí to samé.
Jenže v pozici lékařů z nemocnic je většina zaměstnanců: jejich práce je podhodnocena oproti blízkému zahraničí třikrát a kapitalista z nich ždímá výkon za mnohdy nedůstojných pracovních podmínek.
České pravici, která je za tento stav věcí ve státě odpovědná především, není schopen národ účinně odporovat. Média kopou za ni, odbory jsou slabé a systémově i propagandou oslabované, levicové strany jednak neschopné, jednak rozhádané, voliči hloupí a ovlinitelní propagandou. Uvědomme si, za jak skandálních poměrů probíhaly poslední parlamentní volby: poprvé aféra Kubice, podruhé zfanatizovaná mládež (vajíčka a studentské volby) a zastrašení senioři (trio Zelenka, Mádl, Issová plus Kaufland je jejich revír). Opět vše završeno a pokryto neústavním chováním hradního strašidla.
Náprava?
Nemožná.
Náš národní organismus je natolik oslaben a napaden infekcí, že se není schopen uzdravit sám, bez pomoci zvenčí. Potřeboval by antibiotika. Kdo mu je ale předepíše, když lékaři jsou na odchodu? A jak si je zaplatí, když otrokáři stačí prožrat plody práce svých otroků z větší části sami?
(Diskuze k článku je otevřena ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
