Nebezpečné pokusy na živých zvířatech

Musím se vám přiznat, že mám na krku trestní oznámení od ochránců zvířat, které zastupuje jakýsi JUDr. Práskač, který zřejmě přichází z léčení od Apolináře. Jinak se to vysvětlit nedá. Žaloba mi klade za vinu pokusy na živých zvířatech.

Kdybych pracoval ve vědeckém ústavu, v prodejně se zvířaty nebo zoologické zahradě či v drůbežárně, tak by k žádnému udání nikdy nedošlo. Tam si devianti a úchyláci přijdou na své legálně! Tam jde přece o průmyslovou ekonomiku. A na jejím vzestupu máme přece všichni ten největší zájem!

Já jsem ovšem prováděl své pokusy na živých zvířatech soukromě a nelegálně. Mojí polehčující okolností je fakt, že to bylo po pracovní době. Ještě mám od jednoho nebohého zvířete několik drápanců na rukou. Není to tedy pracovní úraz a nebyl jsem v pracovní neschopnosti. Žádného vyděrače jsem tedy nepřipravil o nějaké peníze. Mělo by se to vzít rovněž v úvahu při mém odsuzování.

Jako vědecký výzkumný cíl jsem si stanovil zjištění inteligence lidí. Dopadlo to katastrofálně. Především proto, že manželka s mými experimenty nesouhlasila, a tak jsem musel vzít za vděk naším kocourem. Zřejmě měla dosti oprávněné důvody, že by z testů nemusela vyjít dobře.

Zde vidíte, že původně jsem nechtěl otrle experimentovat se zvířaty, ale byl jsem k tomu donucen nedostatkem lidských zdrojů. Měl jsem tedy k dispozici pouze jednoho staršího kocoura. Lidi jsem koneckonců vlastně ani tak moc nepotřeboval, neboť testy, které mne zajímaly, se na nich provádějí každodenně. Podívejte se třeba na televizní reklamy. I přes zmíněný nedostatek lidských respondentů si tedy myslím, že výsledky mých výzkumů jsou naprosto průkazné.

První experiment spočíval v tom, že jsem chtěl tahat kocoura za nos. Experiment měl negativní výsledky. Jak známo, kočky mají nosy malé, a tak je za ně tahat nelze. Proto jsem místo toho zatahal kocoura za ocas, který má mnohem delší. Dopadlo to těmi škrábanci na rukou.

Výsledek pokusu byl ten, že kočky tahat za nos, nebo případně za ocas, není ze zdravotních důvodů možné. V případě lidí jsou ovšem výsledky vždy zaručeně stoprocentně pozitivní, a také zcela zdravotně bezpečné. Nikdo z nich vám přes držku nedá.

Při druhém experimentu jsem zkoušel kocourovi mazat med kolem huby (tlamičky). Dopadl opět negativně, a na rukou jsem měl další škrábance navíc. Kočkám tedy mazat med kolem huby není rovněž možné. U lidí ovšem dostaneme opět zaručeně všechny výsledky stoprocentně pozitivní! A navíc vám budou neskonale vděční (dokonce i finančně).

Ti občanští ochránci zvířat jsou opravdu pěkní hlupáci! Měli by změnit žalobu, a postavit se místo proti mně na moji stranu! Starají se o psy, kočky, zajíce, sýkorky a jinou havěť, a přitom na lidi úplně zapomínají! (No, vlastně není divu, vždy jsou to taky lidi!).

Ovšem ti naivní občanští ochránci lidských práv jsou na tom se svou inteligencí naprosto stejně. (Ostatně, jsou to přece také lidé.)

Lidská (občanská) práva chrání především jejich parazit, stejně tak jako chrání chovatel králíků „práva“ svých králíků. Vyděrači chrání svá rukojmí, neboť bez nich by neměli hlavní nástroj svého vydírání a šlo by jim pěkně o krk!

Člověk patří k těm blbějším a nejutýranějším zvířatům planety Země. Vůbec si to neuvědomuje, neboť je úplně degenerovaný. Lze to snadno dokázat i těmi nejjednoduššími testy. Například pozitivně reaguje na tahání za nos (případně za něco jiného), a také na mazání medu kolem huby.

Člověk je mstivý, zlý, samolibý a namyšlený hlupák, který se opravdu hodí jenom pro průmyslové velkochovy. Dožaduje se lidských práv (svých vyděračů), a přitom nemá ani ta nejmenší práva zvířecí!

Které zvíře by stálo o lidská práva? Jen takové blbé hovado, jako je Člověk obecný! Vy, kteří si myslíte opak, ozvěte se!!

Přejít do diskuze k článku