Ze tří nedávných událostí, které změnily tvář světa, tj. Klausovy krádeže pera v Chile (dohromady 8 mil. kliků na YouTube, viz různé verze), královské svatby v Anglii a blahořečení Jana Pavla II., bych se rád zastavil u té poslední novinky konané na Svatopetrském náměstí právě dnes.
Byl jsem ilegálně na první návštěvě Jana Pavla II. v jeho rodném Polsku v roce 1979. Během pontifikální mše v Čenstochové mi bylo úplně jasné, že polský komunismus už nemůže dlouho vydržet. Symbolická demonstrace hodnot a patriotismu zvedla národ, který šel o rok později do politické akce založením Solidarity. Stejným způsobem tento papež elektrizoval fašistickou diktaturu v Chile pod vedením nyní již oficiálního zločince, předtím generála a presidenta Augusta Pinocheta. President Klaus v této zemi ukradl při státní návštěvě pero. Papež zde při podobné příležitosti pomohl etablovat demokracii. Během jeho papežské návštěvy v roce 1987 celá chilská církev vydala oficiální svědectví na papežské mši o cenzuře, politickém útlaku, mučení a popravách. Klikněte si na obrázek a uvidíte klíčovou část papežova slavného kázání v Chile. Výsledkem návštěvy byla cesta k demokracii nastoupená se stejnou rychlostí jako Polsku. Škoda, že tento příznivec demokracie nemůže nyní přijet k nám, popřípadě i na Pražský hrad.
Leč ani blahoslavený není dokonalý, což může dosvědčit jeho současný následovník. Nešťastné hodnocení teologie osvobození a neřešení pedofilních skandálů tvoří jednu z hlavních výtek tomuto největšímu papeži 20. století. Aktem blahořečení katolická církev potvrdila morální a duchovní velikost tohoto výjimečného Petrova náměstka. Nechme nyní na soudu historiků, aby podrobně dokumentovali a zhodnotili jeho zásluhy o rozvoj světové demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti. Právě o tomto odkazu Jana Pavla II. by mělo začít více mluvit: zejména u nás a zejména nyní. Jenže k tomu chybí odvaha a víra, kterou měl tento vskutku disidentský papež.
