Abych pravdu řekla, výčet potravin, které neobstály při kontrole, mne nijak nepřekvapil. Spíše mne napadá, že těch odhalených je pořád ještě málo. Ze seznamu, který dnes krouží médii, se sice leckomu dělá mdlo, ale tu a tam jsme přece leccos věděli už dřív.
Čas od času se zabývám tím, jak by si rodina s dětmi mohla užít pestré stravy a přitom nevyhazovat peníze oknem. Spousta těch potravin nepatří k tomu, co bych doporučovala, ale stejně mi nebývalo moc věřeno. Teď bych mohla pociťovat lehké zadostiučinění.
Velice mne však zklamal seznam medů, do kterých se cpe jakýsi ovocný cukr či co navíc. Já sice na zimu dělávám pampeliškový med, nad kterým se ošklíbají doktoři i včelaři, že je to urážka pojmu „med“, ale jak tak koukám, můj výtvor na název med bude mít větší právo. Navíc opravdu jako pomocný lék funguje.
Ve džemech je zase želatina místo ovoce, do párků se melou i kosti. Příliš mne to nepřekvapuje, kolem ovoce se už dlouho spousta věcí šidí. Ty džemy a ovocné pomazánky mi vadí hlavně kvůli tomu, že doporučuji rodinám, aby si kupovaly bílé jogurty a dochucovaly je jak nasekaným/nastrouhaným ovocem a medem, tak nějakou tou marmeládou. Pokud jsou ty „ovocné“ výrobky až tolik divné, malým dětem je doporučovat nemůžu. Zase skončíme u včelaře a vlastních marmelád, jenže na to jsou maminky dnes buď pohodlné, nebo nemají suroviny a vykašlou se na to.
Přestala jsem důvěřovat ovocným mléčným výrobkům poté, co jsem je postupně srovnala s těmi, které sama míchám s ovocem. Tu a tam to někdo donese domů. Při srovnání svého výrobku s tím hotovým jsem občas podezírala krámskou vymyšlenost, že se trochu zkazila. Fuj, někdy to vypadalo až hnusně! Tekuté, podle obalu samá syrovátka, sušené mléko, emulgátory. Opravdu divné jsou hotové ovocné tvarohy.
Když jsem občas nabídla vylízat pohárek od propagovaného a třeba chutného ovocného jogurtu kojící feně, pokaždé couvala a ohrnovala pysky, že TOHLE se pro její dětičky nepropasíruje ani náhodou. No, lidské děti holt spasou leccos, chudáci.
Bohužel nemám v okolí zdroj normálního kravského mléka, takže už nedělám „domácí“ jogurty, které moje děti milovaly. Na to stačila lžička kvalitního bílého jogurtu do teplého mléka a nechat stát. Kdyby byla zase nějaká vyživovaná banda, určitě to obnovím.
Podobně jsou na tom uzeniny. Nejsem příliš na extra zdravou výživu, naopak některé suché uzeniny miluji, ba i párek by se našel – ale dnes jediná značka, zatím pro nás sehnatelná jen v Makru. Test poživatelnosti je jednoduchý: ohřeju párky, dám vodu psům. Zdrhají? Není to masitá uzenina. Jinak páreček sám o sobě zmátne i psiska.
Zklamal mne tedy nález přílišné vody v kostelecké Vysočině, ta nám totiž chutná – když ji necháme nějaký týden vyschnout. Hm, považovali jsme ji za docela slušnou. Uvidíme, třeba to bylo v šarži, občas ta štangle opravdu vysychá hůř.
Trochu jsem se šklebila nad pomlouvanými rybami. Filety, nadívané vodou, totiž prostě nekupuji a rybí prsty také ne. Když už, tak celou rybičku, i když je na ní kus ledu, který nenápadně zvyšuje váhu. Hejky, makrely a sledě kupujeme celé roky.
U drůbeže je podle mne jedna poctivá slepice lepší, než vagón křehčeného masa. Ne, že bych chtěla být tak často kanibal, ale kuřecí maso na mne kouká z každého kouta. Kamkoliv zajdete, mají v menu kuře, i kdyby to mělo být jen pár vláken, seškrabaných z kostí v thajské polévce. Je to spíš nouzovka – a radši beru chlazené, než dorvané sójou a vodou do přesné váhy. Zato slípka dá pokaždé skvělý vývar, který umí posílit a léčit. Maso umím použít na několik způsobů, takže u proměnlivého, nejistého počtu strávníků radši uvařím tu kamarádku.
Ale dost kuchyně, vraťme se ke smyslu akce jako takové. Co to zveřejnění údajů vypovídá o dnešku? Začíná se konečně mluvit nahlas, že bychom za své peníze rádi jedli cosi kvalitního? Nejásám předčasně. Možná se kontrola rozeběhla na nějaké podněty, mezi množstvím kontrolovaného se skryl výrobek, na který se mělo hlavně zaútočit. Nebo firma, co já vím. Už tu byly hodnotící smršti s divným dopadem. Třeba s redakcí jistého časopisu o kvalitě jeden výrobce udělal divnou zkušenost: nabídli mu, že jeho výrobek v textu nezveřejní, pokud… Neplatil, zveřejnili a ještě podivně zveličené dostali i do televize. Vychválená byla nadnárodní firma, české dostaly na frak. Tudíž se zároveň při čtení senzačních zpráv ošívám. Není v tom balastu opět nějaký přesně cílený úder?
Za jednu z plošně šizených potravin (přitom v seznamu se nevyskytující) totiž považuji základ stravy – chléb. Všeobecně se ví, že se nový dneska v hypersuper skládá z velkého podílu rozmáčeného „starého“, protože se pořád doplňuje chleba nový a starý, byť v záruce, se vrací. Dnes už není síť malých obchůdků, kam se v počátcích třeba Kauflandu takto vrácený chléb expedoval.
„Vy objednáváte málo, tak holt máte starší,“ vysvětloval řidič, byla jsem tomu přítomna. Pokud někde malý obchod přežívá, buď trvá na dodávce čerstvého pečiva (ony se i rohlíky trochu daly namíchat) a dokáže si ji vyřvat – nebo si zboží ráno nakoupí v hypersuper.
Pečivo se hloubkově netestovalo, stejně jako mnoho dalších základních potravin. To abychom se nevyděsili až tak moc – anebo aby se, jak říkám, hlavní účel zveřejnění dobře zamaskoval.
Na základě zkušeností mi tedy původní zajásání, že vím, co nechci kupovat, divně hořkne. Pokud bychom ale mohli podobných přehledů vídat víc a úplnějších, bylo by to znamení posunu někam k těm, co si i obyčejnou potravinu mohou opravdu vychutnat. To bych brala a teprve chválila!
