Viděl jsem matky a otce naříkající v zoufalství nad křehkými mrtvolkami svých dětí v nemocnicích v Gaze, ve vesnicích v Salvadoru, v Bosně a Kosovu. Tváře těchto mrtvých dětí i jejich drobná a útlá těla rozdrásaná střepinami a průstřely kulek se mi takřka denně zjevují jako bledí, smutní a důvěrně známí duchové. Slabost a nevinnost mých vlastních dětí způsobuje, že je pro mě velmi obtížné snášet tyto představy.
V Afghánistánu každý den zemře nějaké dítě následkem válečného násilí. Děti umírají při explozích nastražených náloží na silnících. Umírají při náletech. Umírají poté, co je ozbrojenci navnadili, aby nesly sebevražedné bomby, obvykle bez jejich vědomí. Umírají v přestřelkách. Bývají popravovány Talibánem poté, co byly obviněny, občas v souladu se skutečností, ze špionáže pro afghánskou vládní armádu. Jsou to pěšáčci marné a nekonečné války. Jsou okrádány o své dětství. Žijí ve strachu a jsou obklopeni hrůzou ze svévolného násilí. OSN, která ve své nejnovější zprávě o dětech v Afghánistánu popsala dvouleté období od 1. září 2008 do 30. srpna 2010, odhaduje, že v první polovině loňského roku bylo zabito 176 dětí, k tomu více než 389 zraněno. Skutečný počet je však pravděpodobně mnohem vyšší. Existují totiž velké části země, kde nemohl být proveden přesný průzkum.
Nezastavíme válku v Afghánistánu a Iráku, neukončíme tyhle masakry nevinných, dokud nebudeme ochotni povstat jako státní zaměstnanci ve Wisconsinu a občané v ulicích arabských metropolí. Opakované a trvalé akty občanské neposlušnosti jsou jedinou zbraní, která nám zůstala. Náš politický systém je stejně tak poškozený a nefunkční jako ten egyptský, jemuž donedávna dělal prezidenta Husní Mubarak. Musíme přestat být pohodlní a postavit se fyzicky na odpor téhle mašině, dokud máme naději, že ještě lze demaskovat lži války a oslabit tyranii korporátních spekulantů. Pokud nic neděláme, odmítáme jednat a jsme pasivní, stáváme se nositeli této nespravedlnosti a spolupachateli vražd. Zpráva OSN odhaduje, že během onoho dvouletého období shledali, že více než 1800 dětí bylo zabito nebo zraněno v důsledku bojových akcí, čísla však nikdy nemohou zprostředkovat skutečný obraz tohoto utrpení.
19 března, u příležitosti osmého výročí invaze do Iráku, se připojím ke koalici amerických vojenských veteránů z organizací Veteráni z Iráku proti válce ( Iraq Veterans Against the War), Na pochod! (March Forward!), Veteráni z Vietnamu proti válce (Vietnam Veterans Against the War) a Veteráni pro mír (Veterans for Peace), kteří se shromáždí v parku Lafayette naproti Bílému domu. Tato akce veteránů povede k řadě zatčení, stejně jako se tak stalo 16. prosince při protestu organizovaném Veterány pro mír. Budeme se snažit využít naše těla, to jediné, co nám zůstalo, abychom protestovali proti zločinům našeho státu.
Nezáleží na tom, pokud tento nebo nějaký jiný protest neuspěje. Nezáleží na tom, jestli nás bude pět set jako v prosinci, nebo padesát. Nezáleží na tom, jestli tuhle akci budou v tisku komentovat nebo ignorovat. Záleží jen na tom, že ti z nás, kdo věří ve vládu práva, jimž se oškliví organizovaný sadismus války a militarismu, a kteří se pokoušejí chránit posvátnost života, povstanou. Pokud tyto ctnosti nebudeme bránit, budou zadušeny. Nikdo z mocných je za nás bránit nebude. Protesty trhají na kusy chatrnou konstrukci Amerikou podporovaných diktatur v Tunisku, Jemenu, Jordánsku, Egyptu a Libyi. Začínají doutnat ve státech Unie, jako je Wisconsin. A začínají také otřásat Irákem. Iráčané, pro něž osm let války a okupace nepřineslo nic jiného než neštěstí a smrt, obkličují vládní budovy, aby pranýřovali svoji loutkovou vládu. Povstávají, aby požadovali práci, základní služby včetně elektřiny, zkrocení našich žoldáckých zabijáků, z nichž někteří byli používáni k pacifikaci neklidných davů, i právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Tito protestující jsou naši opravdoví spojenci, ne najatí kriminálníci, které platíme, aby je potlačili.
Utrácíme 700 milionů dolarů denně, abychom zaplatili války v Iráku a Afghánistánu, zatímco naši učitelé, hasiči a policisté ztrácejí svá pracovní místo, zatímco ořezáváme základní podpůrné programy pro chudé, děti a seniory, zatímco se obracíme zády ke třem milionům lidí, kteří byli vypuzeni ze svých domů exekucemi a propadnutím zástav, zatímco neděláme nic, abychom pomohli šestině amerických zaměstnanců, která nemůže sehnat práci. Tyto války si vyžádaly statisíce životů. Vyhnaly miliony lidí do uprchlických či vysídleneckých táborů. Těžce zmrzačily a tělesně poškodily mladé muže a ženy. Proměnily náš stát v izolovaného páriu a přilily olej do ohně přesně toho terorismu, ktery jsme se snažili porazit. To se nedá vyhrát. Čím dříve opustíme Irák a Afghánistán, tím dříve zachráníme ostatní a nakonec i sami sebe.
Do Laffayetova parku přijdou veteráni, kteří mají fyzická a emocionální zranění velkého rozsahu, kteří jsou trvale zmrzačeni běsnícími chapadly války, kteří už nikdy nebudou dobře spát, kteří bojují v černé jámě deprese s posttraumatickým stresem, veteráni, kteří ponesou svůj kříž, jímž je obdarovala válka, až do konce svých dnů. Budou muset překonat obrovskou psychickou i fyzickou bolest, aby se dostali na demonstraci, a tam se se postavili na odpor tomu, čemu se musí vzepřít, protože to poznali na vlastní kůži. Jestliže oni mohou projít svojí křížovou cestou k Bílému domu, tak můžete i vy. Oni jsou naši poranění léčitelé, naši odmítaní proroci.
Hugh Thompson, pilot vrtulníku, který při svém letu viděl vraždění neozbrojených vietnamských civilistů, jež se později proslavilo jako masakr v My Lai, přistál v obci v průběhu krveprolití. Zahlédl skupinu asi deseti civilistů, včetně dětí, která běžela směrem k improvizovanému protileteckému krytu. Američtí vojáci z 2. čety, roty C, tyto civilisty pronásledovali. Thompson vylezl z kokpitu a postavil se mezi civilisty a vojáky. Nařídil svému střelci zahájit ostrou palbu na Američany, pokud by začali střílet na vesničany nebo na něho. Thompson byl také tím, kdo podnikl křížovou výpravu za spravedlností. Majoru Colinu Powellovi, který vedl oficiální vyšetřování My Lai, vyhrožovali smrtí. Na jeho práh hodili znetvořené mrtvoly zvířat. Po celá desetiletí ho nikdo neopěvoval a byl zapomenut až až do své smrti v roce 2006. Představoval skutečnou, mravní odvahu, tedy ten druh odvahy, která se státu hnusí, druh odvahy, pro níž se nerazí žádné medaile.
Bradley Manning, který údajně stáhl tisíce dokumentů a videí, jež potvrzují válečné zločiny amerických vojáků v Iráku a v Afghánistánu, a předal je WikiLeaks, je držen ve vojenské cele v Quanticu ve Virginii. V posledních devíti měsících byl 23 hodin denně v izolaci a byl mu odpírán pohyb, polštář i prostěradla. Jeho dlouhodobá izolace je navržena tak, aby ho fyzicky a psychicky zlomila. U Quantica bude 20. března protest na podporu Manninga, dalšího vojáka z další války, který by si měl rozumět s Thompsonem.
Dokumenty, zveřejněné WikiLeaks světu detailně ukázaly, že mučení je za tiché spoluúčasti Wasihingtonu rutinně používáno iráckými a afghánskými bezpečnostními silami. Potvrdily, že civilisté, včetně dětí, jsou běžně vražděni okupačními silami, a že tyto vraždy nejsou vyšetřovány. Dokumenty zvedly závoj nad naší nevyhlášenou, černou válkou v Pákistánu, včetně úderů bezpilotních letadel, které zabily více než 900 civilistů v Pákistánu, od chvíle, kdy do presidentského úřadu nastoupil Barack Obama. Vrhly světlo na ohromnou korupci, obchodování s drogami a trestné činy spáchané afghánským prezidentem, stejně jako na vládu teroru, kterou provozuje afghánská vládní armáda. Tyto dokumenty potvrzují, že velké množství iráckých civilistů bylo zabito na kontrolních stanovištích americkými vojáky, a že od invaze zemřely v důsledku války desítky tisíc civilistů. Tyto dokumenty ukazují stránku po stránce, že naše vláda nevyvíjí žádné úsilí, aby chránila svobodu, demokracii a lidská práva, a místo toho dává přednost hrubým a brutálním mechanismům moci.
Obamova administrativa, která se ukázala jako jako účinný nástroj ve službách válečného soustrojí a korporátního státu, stejně jako Bushova administrativa, se snaží zničit nejen Manninga, ale i zakladatele WikiLeaks Juliana Assange. Stát se snaží umlčet každého, kdo projeví mravní odvahu. Nechtějí slyšet pravdu. Nechtějí vidět skutečný stav věcí. Pokud budou triumfovat tyto síly války a chamtivosti, a ne my, nastane temnota. Pokud se však 19. března dostaví alespoň jeden člověk ochotný vzepřít se státu a žádat spravedlnost za cenu své svobody, pak udrží plamen, který bude svítit na cestu nám všem.
Převzato z Truthdig
Překlad: Aram, Stan
