Prosinec 17, 2011
Vstupujeme do poslední fáze adventu, v němž se očekávání Vykupitele projevuje rabováním peneženky a sekáním dluhů, a to nejen osobních. Tomu se věnuje i naše předvánoční analýza dluhové politiky státua zbožných lží současné vlády. Ale věnujme se něčemu skutečně zbožnému, třeba inkarnaci Božího dítěte. Mesiášská doba se měla podle proroků jako Izaiáš projevit po vzoru milostivého léta (Leviticus, kap. 25). Písmo volalo po osvobození otroků, zrušení dluhů, prominutí pachtovného a vrácení zástav. Alespoň jednou za padesát let se měla srovnat exponenciální křivka dluhu a lineární graf výkonnosti izraelských rolníků a řemeslníků. Exegeti soudí, že šlo o kultovní ideál kněžské třídy, k němuž v praxi asi nikdy nedošlo.
Nevím, jestli dojde v budoucí Evropě k osvobození od jařma dluhů. Ale pak bychom byli svobodni přinejmenším od banksterů. Vítejme proto nesmělý příchod (adventus) nové Evropy, která na říjnovém summitu v Bruselu založila společnou politiku proti globální bankovní lichvě. Státní dluhy nelze biblicky odpustit, alespoň ne hned, ale lze je pragmaticky zabetonovat v Evropské bance, a tam nechat dluhy zemřít na inflační úbytě. Zlodějské dluhy totiž nemohou žít bez zlodějů, na rozdí od investičních půjček. Státy, které budou participovat na záchraně Evropy, ukáží činem odpovědnost za budoucnost svých občanů. Podobná lavinovitá lichva ničí u nás rodiny a mezilidské vztahy. Čeští zákonodárci se k ní chovají stejně lhostejně jako k budoucí Evropě. Ale snad se i my dočkáme příchodu humánní politiky, když je ten advent. Naši politikové by měli příchod spravedlnosti připravovat přinejmenším se stejným zaujetím, s jakým dosud rozkrádali evropské dotace a lobovali za hrací automaty.
Převzato z Umlaufovin
