V sázce je zásadnější problém. Jde o charakter onoho "jiného světa, který je možný" abychom použili heslo Světového sociálního fóra. Bude takový svět založen na neustálém hospodářském růstu, i když to bude růst socialistický a povede ke zvýšení reálných příjmů lidí na globálním Jihu? Nebo půjde o to, čemu někteří říkají změna civilizačních hodnot, o svět buen vivir?
Immanuel Wallerstein Rozpory uvnitř latinskoamerické levice
Nedokončená revoluce
Ve volbách, které se se konaly v Nikaragui 6. listopadu 2011, opět zvítězil José Daniel Ortega Saavedra a jeho strana Frente Sandinista de Liberación Nacional- FSLN se 62,6 % hlasů. Počet hlasů je takřka neuvěřitelný vzhledem k tomu, že jedním z kandidátů na prezidenství byl vysloveně a přímo z vůle Boží Miguel Angel Garcia (viz seznam kandidátů), vůdce církve Asamblea de Dios, bývalý ministr školství (!), který prohlásil, že samotný Bůh ho vedl k přijetí kandidatury a ujistil ho, že ve volbách zvítězí díky miliónu hlasů. Navzdory tomuto nadpolitickému ujištění a pomoci zvítězil zcela světsky usmířený rebel Ortega. Ústavní dodatek sice zakazoval jeho další znovuzvolení, ale Ústavním soudem byl zrušen. (viz Frost over the World – Daniel Ortega) Nikaragua je také jedna z latinskoamerických zemí, která pocítila dobra kapitalistické diktatury a intervence USA (více očité svědectví – Kathleen Stockwell: Nicaragua and El Salvador in Contrast – Part 1 a Part 2 z roku 1987, John Pilger – Nicaragua, a nation’s right to survive a N. Chomsky Hegemony Or Survival Ch. 4 – Dangerous Times), a na rozdíl od Guatemaly, ve které se konaly volby ve stejnou dobu, nemá důvod chtít nebo muset zapomenout. Spolu s ním byl zvolen i vicepresident, generál Omar Halleslevens, jeden ze zakladatelů povstalecké armády Ejército Popular Sandinista (EPS) a velitel armády v letech 2005-2006.
Jedním z prvních gratulantů byl Hugo Chavez, který Ortegovi poradil, tak jako předtím prezidentům Bolívie, Ekvádoru i argentinské prezidentce, aby se staral o své zdraví, protože neposlušní prezidenti v Latinské Americe snadno onemocní rakovinou. (zde) V případě argentinské prezidentky Kirchnerové snad o rakovinu nešlo, tvrdí se nyní. Volby byly z příslušných míst očekáváně označeny za nelegitimní, podvodné atd.
Ileana Ros-Lehtinen (Republikánka z Floridy), šéfka Zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů (Chairman of the House Foreign Affairs Committee), prohlásila doslovně: “It is a disgrace that Daniel Ortega is being inaugurated today after his illegitimate election two months ago. His so-called ‘re-election’ was marred by widespread fraud and a blatant disregard for the rule of law. He simply chose to ignore the Nicaraguan constitution, which bans the incumbent from running for consecutive term".
Proč byla a je nevelká Nikaragua tak důležitá? Její smrtelné hříchy byly anebo ještě jsou – levicová orientace, vazba na revoluce v Latinské Americe, možný domino efekt, úspěšná kulturní politika, nerostné bohatství a plán na vybudování průplavu a tzv. „dry canal“, silničního a železničního spojení Atlantiku a Pacifiku.
Sandinismus nebo ortegismus?
Inaugurace znovuzvoleného prezidenta, které se zůčastnilo 30 zahraničních delegací, se konala 11. ledna 2012. Účast odmítla prezidentka Kostariky Laura Chinchilla Miranda a na poslední chvíli také v USA vojensky a obchodně vzdělaný panamský prezident Ricardo Alberto Martinelli. Pozornost tisku se soustředila především na iránského prezidenta Ahmadínežáda (fota zde ) a jeho manželku Azam al-Sadat Faráhí, jejichž návštěva čtyř latinskoamerických zemí byla nepřejícím tiskem nazvána ‘tour of tyrants.’ Především návšťěva Kuby byla označena za nežádoucí (US warning over Iranian president Ahmadinejad’s meeting with Cuba’s Raul Castro. Na inauguraci pronesl dlouhou řeč kardinál Miguel Obando y Bravo kdysi rázný, ideologický pro Contras.
Ortega se zase stal praktikujícím katolíkem. Jsem přesvědčen, že to není z oportunismu. Během sandinistické revoluce a vlády byla katolická církev rozdělena na stoupence a protivníky sandinistů. V sandinistické vládě a na významných místech bylo několik římskokatolických kněží a řada nábožensky aktivních laiků. Svou roli sehrála, jako jinde v Latinské Americe Teologie osvobození (viz Nicaragua, and Liberation Theology). Jedním z hrdinů revoluce je katolický kněz Gaspar García Laviana, který 11.prosince 1978 padl v boji jako voják FSLN. Významnou osobností církve chudých a autentického sandinismu je trapistický kněz, básník a filosof Ernesto Cardenal, který byl v sandinistické vládě prvním ministrem kultury (o jeho komunitě a literární činnosti viz Dodatky) a je značně kritický k politickému vývoji země a ortegismu. (Viz Ernesto Cardenal, Nicaraguan Priest and Liberation Theologian a Poet, Activist Ernesto Cardenal Explores Cosmos, Humanity in Verse; The Catholic Church and social change in Nicaragua – Manzar Foroohar; Theologies: Liberation vs Submission; Paulo Freire: liberation theology and Marx; Bibliography on Liberation Theologies; Bibliography on Liberation Ecologies | Liberation Theology; S. Jordan, "Bibliography: Latin American Liberation Theology Since 1976)
Nikaragujský katolicismus je méně synkretický, než bývá v Latinské Americe obvyklé, integroval však také některé prvky náboženství původních obyvatel. Charakteristický je výrazný kult svatých, patronů měst a vesnic, jejichž svátky jsou významnou náboženskou a kulturní událostí. Vedle toho však stále zůstavají v katolicismu přijatém Indiány také jejich zvyklosti. Rovněž stále působí, především mezi Afro-Američany, Santería a praktikují se nekřesťanské formy exorcismu a léčby (viz Johan Wedel, 4 healing and Spirit Possession in the caribbean). Šíří se rychle protestantismus (viz The Ideological Struggle In Nicaragua Churches). V klasické formě to je Moravian Church, tj. Moravští nebo i Čeští bratři, Episkopální církev, Luteránská církev – Iglesia Luterana Fe y Esperanza – ILFE. Samozřejmě politicky prospěšný a z ciziny importovaný a živený Pentekostalismus, který “pro politickou distribuci i prodej na “náboženském trhu“ a "Mini-culture wars” se nyní zdá být nejvhodnější. (Michael Dodson, Pentecostals, Politics, and Public Space in Latin America) Rostoucí počet Rusů v Nikaragui probudil zájem Ruské pravoslavné církve, která pokud bude více pravoslavná nežli ruská, může být misijně úspěšná a částečně zadržet postup protestantských sekt, především mezi původním obyvatelstvem. Prezident Ortega rovněž obdržel vzkaz od Ježíše Krista, "The Second Coming of Christ has taken place and the Lord has embodied himself in a human body named Jose Luis De Jesus, The Man Christ Jesus” žijícího v USA.
Rudou nahradila růžová
“Government will work “together in harmony with God and the Virgin Mary,”
Rosario Murillo
Delší projev měla First Lady Rosario Murillo, manželka prezidenta, mluvčí vlády, ministryně, vedouci Asociación Sandinista de Trabajadores de la Cultura a coordinadora de Comunicaciones del Consejo de Comunicación y Ciudadanía, novinářka, básnířka znalá angličtiny, francouštiny, italštiny a čtoucí německy (navštěvovala Convent Collegiate School in Tiverton v UK a studovala na Art at the Institut Anglo-Suisse Le Manoir v La Neuveville ve Švýcarsku), která prohlásila, že program vlády je křesťanský, socialistický a solidaristický, založený na křesťanských hodnotách. Vláda bude tedy pracovat společně, v souladu… s Bohem a Pannou Marií.
Rudé plakáty byly nahrazeny kompromisně růžovými.
Poté prezident Ortega pronesl řadu nekonformních vět. Žádal Izrael, aby zlikvidoval svou nukleární výzbroj, uznal právo Iránu provádět vlastní nukleární program, odsoudil okupaci Iráku a Afganistánu a odsoudil zavraždění Muammara Kaddáfiho, kterému v době povstání ( probíhajícího za přímé podpory NATO) jednoznačně vyslovil podporu. Tehdy mu v telefonickém rozhovoru řekl, že vede “velkou bitvu na obranu svého národa."
Revoluce nebo reformy?
“Go– hra orientovaná ne na ničení, ale na budování, všechny kameny mají stejnou hodnotu a jejich síla záleží na jejich umístění v konkrétní situaci. Kameny se spojují do skupin a ty pak tvoří organické struktury, které buď přežijí, nebo zahynou. Během hry na desce proběhne spousta proměn – vzestupů a pádů, malých proher a dočasných vítězství"
Wikipedia
Po revoluci a dlouhé a krvavé válce přišlo také zklamání a oprávněné otázky a pochybnosti. Co se stalo s revolucí , nebyla dokončena, nebo byla zrazena? Po porážce Sandinistů ve volbách v důsledku únavy z války, prožitých tragédií, možnosti míru, příslibů a nátlaku ze strany Spojených států a chyb FSLN, byl vývoj směrem k socialismu přerušen. Privatizace, především za vlády prezidenta Alemana, dala příležitost domácím i zahraničním ekonomickým dravcům, oligarchům a korupci. Sandinistické hnutí se morální a kulturní erozi také nevyhlo.
V roce 2007 znovuzvolený Ortega vyhlásil druhé stádium revoluce, která má pokračovat v budovatelském a nápravném duchu.
Oživená kultura, Nový člověk, compaňerismo a imperialismus suchou cestou
"El triunfo de la Revolucion es el triunfo de la poesia"
"Vítězství revoluce je vítězství poezie."
Tajná i zjevná válka proti Sandinistům a nové Nikaragui nespočívala jen ve vojenské podpoře a mocenskému působení, ale probíhala i na kulturním, hodnotovém a spirituálním bojišti. Od běžné propagandy se přešlo ke kulturnímu darwinismu a kulturnímu imperialismu a kolonialismu. Slibný kulturní vývoj a inciativa státu, podpora lidové, národní a tradiční kultury a všech forem trvalé původnosti na místo „univerzalizující“ plochosti znecitlivující západní „massculture“ byl nebezpečnější nežli politická politická revoluce sama o sobě. (K tomu více David Craven, Art and Revolution in Latin America, 1910-1990, intervieview E .Cardenal str.185 a podnětná studie T. M. Scruggs, Nicaraguan State Cultural Initiative and The Unseen Made Manifest)”
"The Ministry, headed by Ernesto Cardenal, sought to promote a true popular culture through the plastic arts, dance, film, poetry, and even puppet shows. This revolutionary transformation included the elimination of the vestiges of the old elite and U.S. cultural influences. Examples of the government’s work include its creation of the Instituto Nicaraguense de Cine (INCINE) and the Sistema Sandinista de Television (SSTV) to replace foreign films and television programming with Nicaraguan productions that would advance the cause of the national revolution”.
(Whisnant, David E., Rascally Signs in Sacred Places: The Politics of Culture in Nicaragua; Jeremy Harrison-Smith, Indigenous Perspectives: The Struggle For Land,Culture And Education In Rivas, Nicaragua)
Válka jinými prostředky
Kulturní dominance a kontrola jsou nutnou součástí a snadno pronikajícím instrumentem globalizujícího systému vykořisťování. Původ, účel, cíl, charakter, možnosti a efekt strategie znevolňující kulturní kolonizace nebývá postiženými viděn a chápan, a rezistence vůči němu je pro jedince a často i kolektivy takřka vyloučena. Tato strategie je zaměřena méně na nekonformní elity, tam kde dosud existují a jsou pozitivně funkční, ale především na masy. Kulturní průniky, subverze a infiltrace jsou pokračováním a rozšířením protipovstaleckého boje, který změnil i svoji vojenskou strategii, nevojenskými prostředky. Hlavními nástroji jsou pochopitelně masmédia, která mají vytvořit masovou kulturu, atomizovat, odkouzlit a desakralizovat realitu, paralyzovat možnosti kolektivní odpovědi, likvidovat původní i kulturně historické celky, především ty, které se osvědčily a jsou méně přístupné přímému tlaku. Vytváření osamělé nové střední třídy bez tradic a vlastní kultury, přístupné instrumentální racionalitě, zvěcnění a konzumerizmu má zároveň ekonomický význam a efekt v rámci strategie globalizace. Do jisté míry to v Evropě ve své kritice liberalistického kapitalismu pochopila část tzv. Nové pravice (viz Charles Lindholm and Jose Pedro Zuquete, The Struggle for the World: Liberation Movements for the 21st Century), která však vychází z jiných předpokladů, mnohdy neváhá navazovat na protofašistické a fašistické intelektuální předchůdce (ale také na marxistu Gramsciho, Marcusseho, Levi-Strausse a další) a dochází k neadekvátním a absurdním závěrům protichůdným a protikladným humanismu latinskoamerické levice. To se týká také některých ruských koncepcí a hnutí.
Against Post-Modern World Dugin’s Conclusion
“In Dugin’s view America is the champion of a hyper-materialistic ethic, based on radical individualism. It is subversive of traditional human values. As an empire of "frenetic consumption," America threatens to remake the world in its own image. Furthermore, as Dugin points out, the emerging neo-socialist trend in Latin America suggests that a new bloc of countries will soon join Russia, China and the Islamists. As a Brazilian, Professor de Carvalho should know that South America isn’t of Western civilization at all. The Latin Americans are, by nature, opposed to the West’s money changers.” A sheep in sheep’s clothing.”
!!Marx? Gramsci? Levi-Strauss? Marx!!
Celkem nepřekvapí zájem, který má Nová pravice a někteří stoupenci Eurasie o M. Eliadeho a K. G. Junga (např. zde), ale mimořádný význam C. Levi-Strausse pro formování a opodstatnění společnosti a zacílení dějin je všeobecně neviděn a pokud připomenut, zásadně nechápán i mezi marxisty a post-marxisty. Podbízí se potlačovaná otázka, zda je možná asimilace sociálního a kulturního kriticismu "conservative right-wing " do "new left interpretation" všude tam, kde není možné jít k často takřka nezahlédnutelným základům.
Dalšími cíli je znecitlivění vůči viditelným projevům nehumánosti kapitalismu, regulace senzitivity, znehodnocení přirozených vazeb, kolonizace kolektivního i individuálního nevědomí a systém totální manipulovatelnosti. „Naděje na změnu byla očividně nahrazená hrůzou ze ztráty,“ jak vystihl Fredric Jameson. „Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, v masmediální produkci zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících, symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější, účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní kulturní metastáze. Moc v rámci kultury a jejím prostřednictvím závisí na tvorbě, konstrukci a kontrole systému symbolů a v jejich rámci mediálních kodů s požadovanou předvolenou účinností, umožňující podřizující internalizaci, ztotožnění, stimulovanou projekci, falešnou dichotomii, odosobňující resistenci vůči nekonvenujícímu, nekomfornímu a vůči odlišné komformitě, a směrovanou agresivitu. Chladnou cestou tvořený, prokalkulovaný i samoplozením vznikající newspeak masmédií a jejich systém stimulů vytvářejí použitelný, předvídatelný, přehledný vnitřní svět, ilusorní extenzi opouzdřených osobností, iluzorní nezávazné společenství a psychosociální paralelismus, které se stávají pro postižené sociálně diferencovanou úlevnou potřebou. Pro odolnější kategorie včleněných, anebo pro postižené nezužitkovatelnými vedlejšími příznaky, je vhodná kulturní izopatie, v případě neúspěchu oboustranně vítaná kulturní segregace…. Franco Moretti a Fredric Jameson mají své objevy kulturní logiky klasického i pozdního kapitalismu, kolektivní psychologie a politického nevědomí, projevujících se v literatuře a filmu, které trochu pomohou. F.Moretti v knize „Signs taken for Wonders“ probírá i klasické horory, detektivky, tragédie a jejich souvislost s dobou, Systémem a problémy zdánlivě zcela nesouvisejícími s tématy i formou „vysoké“ i masové anebo lidové kultury.“
Televizní a filmová produkce zdůrazňuje kult, většinou eticky nelimitovaného jedince, brutality, degradovaného a degradujícího sexu a zahrnuje konzumenty záplavou hororů, dystopií, infernální „reality“ zastírající hrůzy nastolené reality. „Za filmovým jevem je nefilmová podstata současné reality většinou regulovaného samospádu dehumanizace i jeho programovéhou využití a implantace tam, kde k němu nemohlo dojít, nebo byl zastaven. Dnes už se v oblasti hororu ovšem těžko hledá něco nového, a tak se dá spíše na techniku, více krve, více fyzické hniloby, průhledně a nezaměnitelně svědčící o hnilobě kulturní, více vředů, bolesti, řevu i špatných konců, prohry hrdinů kladných; a omšelá napětí. Dominantní, deestetizující symbolika části hegemonické kultury doplňující ritualizovaná klišé pokračující, zužitkovatelné i nastavovatelné kultury „vyšší“ má nepostradatelnou funkci s přehlednými výsledky (Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti). Vedle toho se logicky předvádí skvělý život Zlaté třídy žijící v přístupné Utopii, do které může každý přizpůsobivý snadno vejít. (K působení kulturního imperialismu podrobněji James Petras, Cultural imperialism in the late 20th century )
Jako další forma řízeného rozkladu je vytváření konformních kulturních a náboženských enkláv. Zcela programové je vysílaní severoamerických misionářů do Latinské Ameriky. Nepokrytě takto působil dvorní kaplan Bílého domu Billy Graham a pokračuje v tom jeho méně oficiální syn. Tito se zaměřují spíše na krotší formy působivého charismatismu, přijatelného i střední třídě, tam kde je pociťováno hodnotové vakuum.. Vedle nich jsou však prodejným náboženským zbožím i bizarní sekty. Některé nejsou viditelně politické, jiné jsou politicky militantní, agresivní a sociálně patologické. Někteří jejich členové se v Latinské Americe dostali i do vysokých funkcí, ve kterých si často počínali velice nekřesťansky. Řada protestantů se však zůčastnila bojů a později tvorby nové společnosti spolu s katolíky a marxisty .
Příklady organizací podporujících sociální změny:
Centro Antonio Valdivieso (CA V) – katolická, ekumenická
Centro de Promoción y Dessarrollo (CEPAD) – evangelikální – protestantská;
Instituto Histórico Centroamericano (IHCA) –vedená jezuity;
Centro de Promoción Agraria (CEPA) –rovněž vedená jezuity ;
Eje Ecumenico (MED-CELADEC) – protestantská ;
Instituto Nacional de. Investigaciones Económicas y Sociales INJES) – nekonfesijní, působí v ni však také jezuité ;
Confederacion de Religiosos de Nicaragua (CONFER) – katolická; Consejo Ecumenico Blufileno de Iglesias Cristianas (CEBID) – mezicírkevní atd.
Jedním z pochopitelných cílů těchto misií byla také neutralizace Teologie osvobození a perspektivní levice. Poměrný úspěch mají tato implantovaná hnutí mezi chudými, především tam, kde neuspěly ryze redukcionistické frakce levice. Mezi střední třídou jsou působivější tradičnější formy protestantismu. Působení těchto regulovaných antikulturních misií má sotva nějaký kladný vedlejší účinek, který by vyrovnal předpokládaný negativní výsledek. Podrobněji zde Netsocan. Některé evangelikální církve se přímo podílely na podpoře proti-sandinistických Contras.
“At that time, rightwing evangelical and political groups working in close conjunction with the executive branch of the Agency delivered much of this aid to the contras, but Noriega (Roger Noriega: assistant secretary of state – pozn. aut.) later took direct charge of channeling it, sometimes laundering it through representatives of Colombia’s Medellin drug cartel in Miami.”
Trvale nová skutečnost
“Everything in the world of nature is animated by spiritual essence. Everything is alive, and all life is part of one mysterious unity that comes from its spiritual source. The only true reality is spirit. The universe is essentially magic, and not necessarily bound by what we think of as physical laws. Matter and spirit are separate but joined, and ritual actions can break the planes of reality. Everything is cyclical, and anything can be transformed…“
Nikaragua naštěstí není zemí kulturně homogenizovanou tak, jak se zpravidla jeví. Nebyla ani zcela hispanizována, proto vedle španělštiny jsou oficiálními jazyky také Miskito, Rama, Sumo, Miskito Coastal Creole, Garifuna, Rama Cay Creole. Také z tohoto důvodu zde existuje jak horizontální, tak verikální diversita. Oficiálně, úmyslně zapomínaná kultura původních obyvatel se mohla za sandinistické vlády projevit a její význam byl pochopen. (viz Jeffrey L. Gould, To Die in This Way)
Věcnost
Human activity is altering the dynamics and functioning of the Earth system to a degree never before seen. The capitalist system is the principal cause of the imbalance because it puts the rules of the market and the accumulation of profit above the laws of nature. Nature is not simply a sum of elements, it’s not a source of resources that can be exploited, modified, altered, privatized, commercialized and transformed without any consequences.
Plány Nikaragujského průplavu se objevují už v 19. století. Nakonec, patrně naštěstí pro Nikaraguu, byla vyspekulována Panama. Dnes se o tomto plánu znovu vážně uvažuje. Tím se zvyšuje hospodářský, geostrategický, politický a obecně vojenský význam země, zemí ALBA, BRICS i Comunidad de Estados Latinoamericanos y Caribenos, CELAC portugalsky Comunidade de Estados Latino-Americanos e Caribenhos, francouzsky Communauté des États Latino-Américains et Caribéens). Vzhledem k současnému rozložení sil je to bez většího rizika panamizace. Dle optimistů by vybudování tohoto průplavu změnilo Nikaraguu ve velmi bohatou zemi. Význam a užitek by měl především pro Jižní Ameriku, hlavně Venezuelu, pro Čínu a investory. Plán byl projednán Hugo Chavezem a Danielem Ortegou. Zájem projevil Irán, v roce 2009 také ruský prezident Dimitrij Medveděv, představitel Spojených arabských emirátů šejk Khalifa bin Zayed bin Sultan Al Nahyan. Projednán byl také ekologicky přijatelnější tzv. Ecocanal. Oprávněné jsou obavy o negativní, ekologické následky (Nicaragua’s "Dry Canal" – A Vital Focus of Resistance to Neoliberalism and for Building the "Globalization-for-People" Movement). Ekologické problémy má Nikaragua už v současnosti, pociťují je především indigenní lid Miskito (Nicaragua’s Miskitos feel force of climate change). Byly však vzneseny take námitky týkající se samotného ekononomického efektu a obavy z kulturních a demografických důsledků, především pro indigenní obyvatele.
“These mega-projects will in fact further destabilize an already unsustainable world system, by helping promote the globalization of the current disastrous consumerist culture through which 20% of the world’s population (ab)uses 80% of the world’s limited resources, and, to which, countries like Nicaragua are necessarily indentured as sources of cheap raw materials and labor … any Dry Canal requires such massive investment that military “protection” would almost certainly be deemed necessary, thus expanding US hegemony in the region, violating Nicaragua’s sovereignty, and denying its peoples their right to truly sustainable development, tailored to their own evaluation of local community needs and respectful of their immemorial traditions.”
Realizace tohoto plánu není pochopitelně není pochopitelně přijímána s porozuměním v USA a Panamě, a plán vyvolal spory s Kostarikou. Proto také na inuaguraci prezidenta Ortegy nebyly tyto země zastoupeny. Rovněž není bez souvislosti vojenský převrat v Hondurasu. Bez důsledků by nebyla nutně zvýšená role armády a bezpečnostních služeb v Nikaragui. Spojené státy i před rokem 2006 dělaly na Nikaraguu nátlak, aby likvidovala rakety země-vzduch Sam-7 (viz Hawks, Missiles, Pressure, Reasons and Resistance ). V roce 2002 viděl Ronald Hilton otázku průplavu zase takto: ”I myself strongly favor the Nicaragua canal project. It would end the monopoly of Panama and greatly benefit the economy of Nicaragua. A canal across Cuba would be a great boon to the island, but Castro rejected the plan as an imperialist plot. Probably the same argument would be raised about the Nicaraguan canal. Can anyone tell us what happened to the Japan-led consortium which proposed to build it? Nicaragua and the proposed canal. Plán nerealizovaného kubánského průplavu zde. Důvody, proč Kuba tento project dosud nerealizovala, jsou pochopitelné. V minulosti si to nemohly přát ani USA ani SSSR, který potřeboval závislou Kubu a uzavřenou společnost; o dalších problémech nezávislých na politice obou bloků a dosud přetrvávajících nemluvě. Povede vybudování průplavu k vytvoření otevřené socialistické, ekonomicky silné a kulturně suveréní společnosti? Nebo k destabilizaci, morální destrukci, likvidaci národní, lidové, tradiční a revoluční kultury, začlenění do procesu totalizující globalizace, obnovy zdivočelého kapitalismu bez zábran, nebo v lepším případě pouze státního kapitalismu s rudým přelivem? Bude průplav anebo Eco/dry/canal nakonec vybudován?
Všem návštěvníkům nikaragujských hotelů a pláží přeji příjemný pobyt.
P. S. 15. ledna 2012 se konala inaugurace guatemalského prezidenta Otto Pereze Moliny, které se zúčastnili… prezidentka Kostariky Laura, prezident Haiti Michel Martelly, prezident Salvadoru Mauricio Funes, prezident Surinamu Desire Delano Bouterse, honduraský prezident Porfirio Lobo, kolumbijský prezident Juan Manuel Santos, nikaragujský prezident Daniel Ortega, za Mexiko Felipe Calderon, gruzínský předseda vlády, španělský následník trůnu princ Felipe de Borbon a další. Prezident Otto Perez Molina, zvaný El General de la Muerte, který je obviňován z aktivní účasti na genocidě, mučení, organizování politických vražd, spolupráce ze CIA a rovněž financování voleb drogovými kartely. Což samozřejmě popírá. Zdá se však, že tato obvinění jsou dostatečne podložena a dokumentována. Pro ty, kteří mají trpělivost a chtějí být lépe informováni zde. Do českých kin a TV se patrně film Granito: How to Nail a Dictator, doporučovaný Amy Goodmanovou nedostane. Film navazuje obsahově na “When the Mountains Tremble.” Molinova vláda patrně znamená nastolení polovojenského nebo vojensko-policejního režimu. Prvním Perez-Molinovým cílem je prosadit daňové reformy pro svou politiku boje proti kriminalitě, která je v Guatemale opravdu hrozná. Menší důraz bude kladen na politiku snižování chudoby (51 % populace žije v chudobě), což vyvolává značné riziko sociálních nepokojů. To povede k další militarizaci země a posílení autoritativního řízení země.
Převzato z Netsocan
Foto: zdroj
Doplňky
Avatar je dosud rudý
Amerika nejen latinská aneb rozpory uvnitř latinskoamerické levice
“Politické strany přirozeně zůstávají stále více méně stranami, které musí přijmout pravidla hry a přehledný, vymezený prostor. Mohou se snažit o větší rozsah působnosti, nežli vynucuje politické zápasiště, uhýbat před požadavky všeobecné prodejnosti a být spíše předvojem nového života nežli pouhou parlamentní frakci, přesto však nenahradí politicky a dobově neomezitelné hnutí nejživotnějšího společenství původnosti. Pokud politické strany dokážou zaštítit tato hnutí a případné spory o směr a tempo vývoje nevedou k místním střetům civilizací, (jako tomu bylo ukázkově v případě nelevicového Peru, pokud získají čas pro vytváření a rozvoj participativní demokracie a ekonomiky, realizaci „utopie”, gramsciánský „pochod napříč institucemi„, budování ekonomických předstupňů, posilování morálních předpokladů socialismu a rozšíření prostoru pro hnutí Ameríndios a současně zabrání tomu, co postihlo „západní dělnické hnutí, které se změnilo v epifenomén industriální společnosti a zcela podlehlo její logice“ a které „v sobě samo neskrývá žádné kulturní potenciály”. Pak dokázaly hodně. Právě proto, že „žijeme v kulturním prostředí, kde se (nejen) marxistické myšlení téměř identifikovalo s logikou industrialismu„ …, jde o více nežli „hodně odlišný ideologický jazyk“. Co světové levici schází, je především nová „kosmovize“ a většinou nemůže jít jako celek dále než k zastavení „ekocidy“. Z klasiků všech západních politických monismů pozůstali jen kostrouni.“ http://blisty.cz/art/54027.html
Nicaragua News Bulletin (January 17, 2012)
http://www.nicanet.org/?p=1085
U.S. Delegation Finds Inappropriate U.S. Involvement in the Nov. 6, 2011, Nicaraguan Electoral Process! http://www.nicanet.org/?p=1029
“Many environmentalists go further, arguing that the canals would facilitate the increased extraction of Nicaragua’s marvelous natural resources, already reeling under the assault of the “free” market, and that the routes proposed would be ecologically disastrous, cutting through primordial forests, blocking migration paths for rare species and destroying indigenous cultures and communities. Beyond that again, they maintain that the proposed deep water ports would ruin magnificent coral reefs and fishing grounds, distort sea turtle breeding and migratory patterns, and occasion widespread poisoning and pollution through oil spills and waste discharge. Underlying these concerns, there is the growing argument that, far from “developing” Nicaragua, these mega-projects will in fact further destabilize an already unsustainable world system, by helping promote the globalization of the current disastrous consumerist culture through which 20% of the world’s population (ab)uses 80% of the world’s limited resources, and, to which, countries like Nicaragua are necessarily indentured as sources of cheap raw materials and labor. In addition, any Dry Canal requires such massive investment that military “protection” would almost certainly be deemed necessary, thus expanding US hegemony in the region, violating Nicaragua’s sovereignty, and denying its peoples their right to truly sustainable development, tailored to their own evaluation of local community needs and respectful of their immemorial traditions.”
“Nicaragua Network believes that these canal proposals place Nicaragua at the forefront of corporate globalization, particularly in conjunction with the North-South industrial and transportation corridor – the “Puebla-to-Panama Plan” – now being proposed by the United States and Mexico. Thus, and at the same time, they offer the opportunity of resistance to that whole process through Nicaragua’s integration into the “Globalization-for-People” movement via the development of alternative economic models and genuinely sustainable lifestyles, designed to help preserve the remaining forests, waterways and communities as vital to the health of the entire planet. We therefore work closely with progressive environmental groups such as the Humboldt Center, and with indigenous rights groups, such as the International Law Office for Human Rights and CALPI. We support these groups in alerting the indigenous/ethnic communities along the proposed routes as to the probable effects of the projects, and in assisting them to make their own ideas, dreams and voices heard at regional, national and international levels. Further vital contributions include bringing modern techniques and expertise to the mapping of traditional lands, thus providing a basis for the legal demarcation of indigenous territories, and sending communications radios to Monkey Point and other remote communities being attacked by greedy “settlers” trying to take over their land to then sell it on, at a vast profit, to the canal companies.”
Nicaragua’s "Dry Canal" – A Vital Focus of Resistance to Neoliberalism and for Building the "Globalization-for-People" Movement
“If the objectives of the U. S. and all Western educational systems are to create obedient, competitive, individually driven students who can enter the capitalist economic system and continue turning the gears to keep the structures moving, then in the views of the indigenous populations and all other people fighting for justice around the world is that a major change needs to occur. When U.S. students have an experience living, working or studying in a country like Nicaragua, and if their experience is a genuine one where they connect with the local people and live among them, then there is great potential for these students to be inspired by the things they see, and use that inspiration to push for political and social change in the United States… In Nicaragua is Monexico (The National Indigenous Council for the Nahua and Chorotega People). According to their informational bulletin, Monexico works “to defend and promote the free determination and the integrity of indigenous rights and to strengthen the communal organizational fabric” (Monexico, 2009). They also state that one of their main objectives is to “struggle against the capitalist, imperialist and neocolonial politics”
Jeremy Harrison-Smith, Indigenous Perspectives: The Struggle For Land,Culture And Education In Rivas, Nicaragua
About Ernesto Cardenal ,
“Homenaje a los indios americanos (Homage to the American Indians, 1969), where Cardenal, after both personal and scholarly research, attempts to celebrate the ethos of pre-Columbian societies of North, Central and South America: the Kunas (or Cunas) in Panama and Colombia, the Maya (Mexico, Guatemala, Honduras, Belize), the Aztecs (Mexico), the Incas (Peru), the Pawnees (Texas and the Great Plains), the Iriquois (Northeastern U.S.)”. Alan West- Durán, Ernesto Cardenal “ A religious community Cardenal established on the island of Solentiname in Lake Nicaragua included writers, artists, other religious figures, and local peasants. From that commune he continued his work for the revolution. His philosophy and spirituality was an unusual mixture of Catholic Christianity and Marxist Socialism”.
V nadějný kolaps věří jihoameričtí optimisté
poněvadž: ”…it becomes evident the answer to the true dimension of the world crisis in the twenty-first century. It means the overcoming, not only of the history of capitalism, but of the existing history up to now. Not only has the Cold War come to an end. It is also the end of the world history of modernization. Not only this specific modern history, but the world history of fetishist relations in general. Now, the modern commodity-producing system has reached its historical barrier and discloses its failure. A historical collapse of the system with all of its correspondent social relations that expresses itself as a financial collapse, an ecological collapse, a collapse of the society of labor, a collapse of politics and of the national States, a collapse of the relations among sexes, collapse of ……Will it be possible to overcome this real abstraction of value-dissociation? Will it be possible to go beyond the commodity-producing system? Will it be possible to build a de-fetishized society, a society of human emancipation?
The Collapse of Capitalism. Group Radical Critique
Alternative Economics, Alternative Societies
http://video.google.com/videoplay?docid=512339375514796163&hl=en
http://www.ressler.at/alternative_economics/
