Červenec 02, 2011
Dnes, po šedesáti šesti letech od porážky Třetí říše, válka pokračuje. Je to válka o zachování paměti na bezpříkladný výkon sovětského vojáka. Za snahami srovnávat hitlerovský fašismus, živený ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století Západem, a sovětské Rusko, je ideologická kontinuita zločinecké nacionálně socialistické tyranie s anglosaskou imperiální politikou.
Charakter této kontinuity, její základní příznaky, podrobně rozebírá profesor Heidelbergské univerzity, známý historik a sociolog Manuel Sarkisjanc v knize Anglické kořeny německého fašismu. Profesor je Armén narozený v roce 1923 v Baku, nyní žije v Mexiku. Poprvé byla kniha přeložena do ruštiny a vyšla v Sankt-Petěrburgu v roce 2003. Je výjimečně vzácná. V anglickém jazyce byla vydána pouze v Indii a v Irsku. Tyto země na vlastní kůži poznaly, co je anglosaská zvůle. V Anglii nikdy nevyšla. Je psána v německém jazyce a vyšla v nakladatelství Scholl v roce 1997.
Skutečnosti, které autor uvádí, jsou zdrcující. "Od rasy pánů v koloniích k fašismu v Evropě", "Napodobování anglických zkušeností vůdci Třetí říše", "Anglie jako předobraz rasové čistoty", "Houston Stewart Chamberlein – britský prorok a průkopník Třetí říše", "Anglický fašismus v Anglii", "Obdivovatelé Hitlera z anglického establišmentu" – to jsou názvy některých kapitol.
Co se týče hitlerovského vzdělávání, píše Sarkisjanc s odkazem na originály: „Organizátoři "napolas" – národně politických výchovných zařízení – z hitlerovských SS vědomě následovali vzory anglických elitních veřejných škol“. [1] Od vzniku Třetí říše se britští panští vychovatelé setkávali se svými nacistickými napodobovateli, kteří nakonec svým radikálním způsobem předčili své učitele. V plné míře se jim dostávalo poznání, že se výchova hitlerovské elity děla podle norem výchvy elity anglické. Angličané také činnost svých německých kolegů kladně hodnotili. Například ředitel veřejné školy v Louestoft označil ve svém textu pro britské čtenáře hitlerovské "napolas" za "Veřejné školy v Německu"[2].
Anglický systém výchovy jakožto metoda zocelení budoucích hospodářů světa vyvolala zvláštní obdiv führera, o čemž promluvil v "Projevu věnovaném Anglii" 30. ledna 1941.
Obergruppenführer Geismeyer hovořil ještě v roce 1938 takto: „Výchovné prostředky a úkoly (britských veřejných škol) … jsou zavedeny i v našich zařízeních.“ [3]. Rovněž americký historik Walter Struwe zaznamenal shodu fašistických škol s jejich anglickými ekvivalenty a ujišťoval, že „do budoucna se stanou vůdci nacistů nejlepší lidé. Nebesa vědí, kolik je tam už vychováno Hitlerů.“ [4] Theodore William, otec nacistické pedagogiky, hrdě řekl, že v Německu je za Hitlera školní vzdělání „velmi blízko britským veřejným školám“. Dokonce sliboval předehnat své anglické učitele ve výchově budoucích pánů světa.[5]
M.Sarkisjanc podtrhuje, že v roce 1938 byl v Královském institutu mezinárodních vztahů v Londýně vyhotoven dokument o „výchově budoucích vůdců nacistů“. Britští autoři poznamenali, že nacistická zařízení „jsou v mnohém vybudována po vzoru našich anglických veřejných škol“. Mnozí funkcionáři Třetí říše si přáli, aby jejich mladí dostali anglické vzdělání (Ribbentrop, Lei). Budoucí britští vůdcové (z veřejných škol „Rugby“) navštívili v roce 1934 postupimskou „napolas“ a nato následovaly návštěvy představitelů „napolas“ v anglických veřejných školách. Rozumnělo se samo sebou, že taková výměna bude probíhat jen s „nordickými partnery, kteří musí Německo chránit před … válkou na dvou frontách“. Führer řekl, že jenom on, „podobně jako Angličané má tu tvrdost, aby dosáhl cíle“. Jako vzor pro kolonizaci Ruska (nazýval jej „německou Indií“) slouží podle něj anglická koloniální politika v Indii. Je pozoruhodné, že v britské Indii nepovolila anglická správa promítání dokumentů a uměleckých filmů o nacismu. Indové by mohli vidět paralelu mezi jednáním německých fašistů a anglických kolonizátorů.
Anglický historik James Drennan píše: „Fašismus může najít silnou idezvu v anglickém národním charakteru … O esesácích se říká, že jsou zvířata … Všichni esesáci, s nimiž jsem se setkal, byli okouzlující, zdvořilí a vždy ochotní pomoci – tak charakterizoval Himmlerovo hejno šéf Hospodářské ligy a člen Velké rady britských fašistů pan Baker – White.“ Osobnost vůdce SS obdivovali i představitelé vysokého vojenského velení Velké Britanie. Admirál sir Barry Domville řekl, že jestli by všichni jeho spolupracovníci byli takoví jako on (Himmler), mnohé problémy by neexistovaly. „Dojem, že Himmler je skromný člověk, pečující o blaho své země měli i vlastenečtí veteráni Britských legií – organizace frontových vojáků Velké Britanie. Navštívili koncentrák Dachau, který v roce 1935 vysoce ohodnotili – čteme u M. Sarkisjance. Britský starosta města Bethnal – Green po prohlédnutí koncentráku v Kisslau poznamenal v tisku, že „může jenom dosvědčit, že Adolf Hitler jedná se svými politickými protivníky důstojně.“
Churchillův syn Randolph, rodina lorda Ridsdalea, lord Lamington, lord Londonderry, sociolog a publicista Houston Chamberlein – to není zdaleka úplný seznam představitelů anglické high society, která otevřeně sympatizovala s Hitlerem (ke svatbě dcery Lorda Ridsdala s anglickým fašistou Mosleyem uspořádal Goebbels slavnostní oběd, na kterém byl přítomen Hitler a nevěsta nosila brož ve tvaru svastiky). Noviny Daily Mail, které patřily lordu Rothemirovi, byly hlásnou troubou nacistů za hranicemi Německa. English Review nazývala Frankovy fašisty „nejlepšími představiteli Španělska“. Lord Halifax, předseda Sněmovny Lordů, navštívil v roce 1937 Hitlera a byl okouzlen jeho „upřímností“ a uznal jeho zásluhy o návrat sebevědomí Německu. „Mezi nadšenými Brity, hosty sjezdu Hitlerovy strany v roce 1936 (na něm dal na srozuměnou, že chce válčit na Ukrajině), bylo přítomno nejméně 5 poslanců britského parlamentu“ – píše M.Sarkisjanc.
Vzájemná láska německých a britských rasistů byla tak pevná, že Hitler, který viděl v Angličanech své rádce, nezrušil do roku 1938 zákaz činnosti německé rozvědky v Anglii. Za Hitlera se nebývale rozvíjela anglistika. Führer považoval angličtinu za jazyk pánů a anglickou kulturu s jejím koloniálním zaměřením za hodnou napodobování. Tvrdil, že germánská rasa je sestřenicí anglické rasy a obě jsou určeny k vládě nad světem. Anglie byla přesvědčena, že sama bude vládnout na moři a Německo na souši. Německý generál – polní maršál Hans Günther potvrdil anglické přesvědčení, že ostatní lidé jsou na úrovni blízké zvířatům a radil v tomto napodobit Angličany, neboť „tato víra je udělala velkými“. Německý filozof Friedrich Lange prohlásil: „Projdeme všemi stadii vzdělání, abychom se naučili vládnout světu, a budeme rovni našim zámořským bratrancům, kteří již světu vládnou.“
Sarkisjanc poznamenává, že v Třetí říši rozšířená eugenika je čistě anglického původu. Potvrzovala práva Anglosasů (tzn. i Němců) na světové panování. U Hitlera bylo normou stanovení občanství pouze ve shodě s árijskou rasou, avšak tento směr se zrodil v Anglii. Jeho vůdcem byl bratranec Darwina Francis Galton. Jeho dílem je také termín eugenika. Podle něho existují sorty lidí uvnitř rasy, ale i sorty ras. Právě on vytvořil „teorii rasismu“, …přijatou fašisty. On také obhajoval „svatou válku“ za panství rasy a eugenika pro něho byla součástí národního vědomí, podoba nového náboženství. Totéž udělali nacisté. Je známa ironická fráze od autora románu „1984“ George Orwella Všichni lidé jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější než druzí. H. G. Wells, vynikající autor sci-fi románu „Neviditelný“ byl přesvědčen, že „jediným rozumným a logickým řešením vztahu k nižší rase je její likvidace“.
Hannah Arendtová napsala ve čtyřicátých letech dvacátého století: „Pouze v Anglii vycházela rasistická ideologie bezprostředně z národní tradice. Nestačilo, že byla starozákonně-puritánská, situaci zhoršovalo ještě vnímání sociální nerovnosti jako součást anglického kulturního dědictví.“ (Nízko postavení pociťovali pokoru a úctu k vysoce postaveným a ti se k nim chovali pořezíravě.)
Britský životopisec Alfreda Rosenberga, jednoho z nejkrvežíznivějších německých rasistů, podtrhl, že „chovanci elitních anglických univerzit by se začervenali, kdyby si přečetli, jakou úlohu v britské historii připisovali nacionální socialisté svým předchůdcům. Adolf Hitler spojoval, a nikoliv na posledním místě, britské politické úspěchy (např. velmi dlouhou vládu v Indii s využitím malých sil) s přítomností koloniálních úředníků formovaných anglickým systémem vzdělávání.“ Spisovatel George Schott v roce 1934 v knize „H. S. Chamberlein, prorok Třetí říše“ napsal: „Německý národe nezapomeň a vždycky si vzpomeň, že tento ‚cizinec‚ Chamberlein nazval ‚cizince‚ Adolfa Hitlera tvým führerem. Před sto lety takovým byl Angličan Carlyle. Dnes zejména Angličan Chamberlein pochopil z prvních kroků Adolfa Hitlera, že je vyvolen osudem.“
Jeden fakt, týkající se Normanských ostrovů – britského teritoria zabraného Německem. M. Sarkisjanc píše: „Při německé okupaci pronásledovaly britské soudy na Normanských ostrovech ty, které obvinili z odporu nebo dokonce chování, které způsobilo zhoršení vztahu s okupačními vojsky. To hodnotila britská ostrovní vláda jako protizákonné. Někteří z ostrovních obyvatel se účastnili šikanování vězňů pracovních táborů. Pověšení jednoho vězněného Rusa vyvolalo u místního policajta ostrova Jersey stejnou reakci jako u většiny Němců.“
Je politováníhodné, že práce Manuela Sarkisjance „Anglické kořeny německého fašismu“ je prakticky neznámá jak v Rusku, tak na Západě. V Anglii je zakázána a v Německu vyvolali proti jejímu autorovi už dvakrát soudní proces.
1. Hannsjoachim Koch, Geschichte der Hitlerjugend (Percha, 1975), S. 271 mit Hinweis auf H. Heuer, «Englische und deutsche Jugenderziehung»: Zeitschrift für neusprachlichen Unterricht, XXXVI (Berlin, 1937), S. 215ff.
2. E. K. Milliken, «The new Public Schools in Germany»: The Times (London) of 28. September 1935, cited by Harald Scholtz, Nationalsozialistische Ausleseschulen.
3. Harald Scholtz, Nationalsozialistische Ausleseschulen, S. 99.
4. Walter Struve, Elkes against Democracy. Leadership ideals in bourgeois political thought in Germany 1890-1933 (Princeton, 1973), p. 448ff; J. W. Täte, «The Public Schools of Germany»: Internationale Zeitschrift für Erziehung, VI, (1937), p. 172.
5. Theodor Wilhelm, «Scholars of Soldiers», p. 95.
Převzato z Fondsk.ru
Překlad: zajoch
Foto: Oswald Mosley
