Když se zpětně ohlížím na posametové období, rozlišuji v něm tři fáze budování kapitalismu v českých zemích (optimista by možná řekl rozvinuté kapitalistické společnosti, postupně srovnávající odstup českých zemí v životní úrovni s Německem a Rakouskem):
1/ Klausových vlád, kterou bych nazval ZLATÁ HOREČKA A "MAFIANIZACE" POLITIKY V PODMÍNKÁCH ZHASNUTÝCH SVĚTEL
2/ Sociálně-demokratických vlád, zejména opovlády premiéra Zemana, kterou bych nazval DOKONČENÍ KOLONIZACE českých zemí
3/ Vlád od r. 2006, kterou bych nazval obdobím DESTRUKCE STÁTU, ZBÍDAČOVÁNÍ A ZADLUŽOVÁNÍ
Jakousi mezihrou a úvodem do prvního období byl rozpad Masarykovské tradice, kdy zanikla československá státnost. To bylo podle mého názoru zaviněno jednak likvidací zbrojařského průmyslu a s tím spjatým útlumem těžkého průmyslu, tedy odvětví, která tvořila páteř slovenské ekonomiky a tradiční ambicí slovenského národa domoci se samostatného státu. Minulostí se stala společná vystoupení občanských hnutí v Praze a Bratislavě (později kvalifikovaných politickými elitami vzešlými z těchto poryvů nespokojenosti jako nátlak ulice) nárokujících si spoluúčast na rozhodování o věcech veřejných.
Pro první období jsou charakteristické masivní přesuny státního majetku s visačkou úspěšné transformace. V nich šlo často o majetkové transfery do rukou neprůhledných vlastnických struktur anebo struktur přímo propojených s organizovaným zločinem pod heslem z cizího krev neteče. Za tyto stát nedostal ve většině případů adekvátní protihodnotu (někdy nedostal protihodnotou vůbec nic), přičemž došlo k prošustrování celé průmyslové a ekonomické základny státu bez byť jenom položení základního kamene příštího ekonomického rozmachu. Při této bohulibé činnosti politickým špičkám vydatně radily fundované ekonomické a politické posily povolané ze západní ciziny. Výsledkem byl extrémní nárůst skrytého dluhu (jako kamufláž sloužila tzv. konsolidační pračka dluhů), který byl v pozdější době povinen splatit stát. Úspěšně byly nastartovány tzv. procesy začleňování do západních struktur – ekonomických i politických. Česká republika usilující o včlenění do tzv. euroatlantických struktur byla nucena přijmout celou řadu diskriminačních ekonomických a politických pravidel. Jakýmsi testem loajality a připravenosti nových kolonií vstoupit do elitního klubu rozvinutých zemí se stala nepsaná podmínka vstupu do NATO a aktivního podílu na akcích tohoto uskupení. První z těchto akcí byla "humanitární" válka v Srbsku.
Pro druhé období nastupující po období ekonomické a politické devastace, které skončilo přijetím tzv. konsolidačních balíčků a pověstným "Sarajevským atentátem" na hlavu kupónové transformace je charakteristický převod zdecimovaného bankovního sektoru do rukou západních finančních center a pobídkové lákání západních montoven do důkladně tunelováním připravené "spálené" země. Tím byl dovršen proces kolonizace českých zemí globálním kapitálem. V tomto období, po splnění uložených podmínek a úspěšném složení testu loajality se dostalo novým koloniím výsady začlenit se do široké rodiny Evropské unie, tedy společenství charakterizovaného "volným" pohybem osob, kapitálu a zboží.
Třetí období by se dalo charakterizovat jako ovládnutí politiky "mafiánskými" praktikami a její komercializaci. To se projevilo jak v průběhu volebního klání, kterého tradicí se staly nejrůznější intriky, zastrašování, telemarketing, lovení "sponzorů" a zesměšňování, tak při povolebním ustavování vlád, kde podle některých jazyků významnou roli sehrály igelitky napěchované penězi, fascikly dokumentů a přísliby lukrativních postů při lovu přeběhlíků zajišťujících potřebnou parlamentní většinu. Dalším pravidlem se stala naprostá ztráta politické kultury a jakýchkoliv zbytků morálky. Politika se proměnila v lítý boj, čirý byznys a povolební dělení teritoria mezi vítězné politické kluby, kupčení s vládními posty a funkcemi ve správních orgánech klíčových státních firem. Období je dál charakterizováno rozkladem státu, zcizováním a privatizací veřejných předplacených služeb občanům a spirálou opatření decimujících nižší příjmové skupiny ve prospěch majetkových elit. Výsledkem je setrvalá devastace ekonomiky, ztráta jakékoliv střednědobé vize a extrémní růst dluhu jak státu tak občanů. Výjimkou nejsou "obchody" století typu solární, důchodový, církevní (bez výčtového zákona) tunel ve prospěch spřízněných zájmových skupin.
Závěr: ČR se v průběhu 23 posametových let stala součástí kapitalistického světa v neoliberálním stadiu. Vytunelovaná, předlužená ekonomika se proměnila v závislou hříčku globálního kapitálu, s přesunem kompetencí na nadstátní organizace země postupně ztrácí národní a státní suverenitu, přestává mít vlastní zahraniční politiku a pouze zajišťuje servis globální vojenské velmoci. Společnost je atomizovaná, prakticky neexistuje politická síla ochotna a schopna zastat se zájmů zbídačovaných, politika je prosta morálky a politické kultury, bez vize a jakékoliv perspektivy pro občany.
Poznámka: článek je subjektivním hodnocením autora a nečiní si žádný nárok na neomylnost.
