Kdo jsou občané druhé kategorie víme: jsou to lidé, kteří jsou k neloajální k vládě a neprojevují ji patřičnou úctu, nepodporují reformy, nechtějí chudnout, aby jiní mohli bohatnout, a mají dokonce tu drzost, že pořádají demonstrace, na kterých dávají své názory najevo. Ale kdo jsou to lidé první kategorie?
Lidé první kategorie jsou mladí, dynamičtí, flexibilní, vzdělaní, dobře vydělávající, zdraví, silní, arogantní a bez závazků.
Vždy a za všech okolností podporují vládu, odbory považují za zločineckou organizaci a ze zásady pracují pouze na živnostenský list, protože k smrti nenávidí jistoty a milují optimalizaci daní, prací jako takovou ovšem pohrdají a za jediný zdroj bohatství považují podnikání.
Lidé první kategorie neznají špinavé peníze, chudobu považují za zločin, nezaměstnané za lenochy a příživníky, důchodce za darmožrouty. Imponuje jim síla, slabosti se smějí. Zisk je pro ně etická kategorie, právo obchod, spravedlnost triumf síly a bohatství nad slabostí a chudobou.
Být občanem první kategorie znamená lhát, krást, podvádět, zneužívat, kořistit a korumpovat, nebo přinejmenším tyto praktiky tolerovat.
Je každého věc, kam chce patřit, za sebe ovšem mohu říct, že jsem, vždy jsem byl a ochotně i nadále budu občanem druhé kategorie, protože s občany první kategorie, jejichž myšlení je mi cizí a jejichž hodnoty neuznávám, nechci mít nic společného.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
