Listopad 03, 2012
Odpověď na uvedenou otázku je relativně jednoduchá. Jde o objem peněz a o jejich distribuci. Po pravdě tyto základní otázky v ministerských a pojišťovenských prohlášeních nějak zapadají. Pokusím se je vysvětlit.
Pro jednoduchost začněme distribucí prostředků. Tam jde o velmi jednoduché dvě zásady:
Peníze mají jít za pacientem. Jinými slovy, práce má být zaplacena tomu, kdo jí vykoná.
Za stejnou práci stejná odměna.
Prosté a jednoduché, a přesto to v našem zdravotnictví neplatí. Každý lékař, zařízení je placeno pouze do výše 98% úhrady roku 2010. Pokud je nějaký lékař oblíbený, šikovný, empatický a jezdí za ním pacienti, všichni mají smůlu. Co je nad 98% roku 2010, nebude zaplaceno. A co hůř. Pokud ten nešťastník píše léky a překročí limit zaplatí nemocnice z těchto léků penále pojišťovně 40% ceny. Takže pojišťovna si léky nechá zaplatit prostřednictvím zdravotní daně a následně vybírá výpalné 40%. Dokonalý způsob jak potrestat dobré lékaře a naučit je velmi rychle léčit "správně".
Celý článek v Britských listech
