Únor 25, 2013
Bulharsko, kdysi země zaslíbená pro letní dovolené, po devětaosmdesátém přestala být zajímavá, k moři se začalo jezdit do Chorvatska. Bulharsko pro Čechy přestalo existovat. Se zhoršenou politickou situací na Kypru a v Řecku se o Bulharsko začaly zajímat cestovní kanceláře, před necelým půl rokem se objevily zprávy z Bulharska v souvislosti s ČEZem. Česká energetická společnost operující v této zemi nasadila měsíční ceny za elektřinu, rovnající se polovině příjmu většiny obyvatel, a její nenažranost se tak stala rozbuškou pro počátek protivládních demonstrací.
V Bulharsku tento týden padla vláda. V Madridu se demonstrovalo také. V českých novinách píšou o desetitisících lidí. Kdoví, kolik dalších měst a tisíců lidí ve Španělsku v sobotu demonstrovalo, na počtech se účastníci protestů, policisté a novináři často neshodnou. Bez práce je pět milionů Španělů, hlásá novinový titulek, zprávy z ledna hovoří o 26 % lidí. V Řecku to stejné, šestadvacet procent nezaměstnaných. Evropu čeká i letos stagnace. Lidé se bojí o místa, oživení nevěří, píšou jinde.
Taky česká vláda začíná mít pořádně nahnáno. Posledních dvacet let nebyla komunistická strana ničím zajímavá, a najednou se začíná strašit komunisty a jejich návratem k moci. Propagandě se u nás daří, stačí vzpomenout nedávné prezidentské volby. Z jednoho profláknutého předsedy bezskrupulózní vládní strany stvořila média noblesního pána. Spousta lidí návnadu spolkla včetně udičky.
Jaký má tohle všechno dění pod sluncem smysl? Dnes člověk může přijít o práci, o střechu nad hlavou, obává se exekutora, má strach z nemoci, z neschopnosti zaplatit za léky, s obavami počítá roky do důchodu, bojí se, zda se dá s důchodem vyjít, bude-li vůbec jaký důchod. Strach, úzkost, obavy, ponížení, pocity viny z nedostatečnosti dnešní době. Člověk hledá porozumění u lidí, kteří věří v Absolutního, v kohosi mocnějšího, než je on sám. V naší kultuře přicházelo v úvahu donedávna nejspíš křesťanství.
Inspirací pro hledající mohly být církve, které měly z doby reálného socialismu vysoký kredit. Tento týden však podepsali zástupci církví smlouvu o církevních restitucích, čili o převodu majetku od státu církvím. Čest jedině baptistům, kteří se majetku vzdali! Představitelé ostatních církví poukazují na potřebu peněz k samofinancování a na charitu. Na charitu občas utrousí i slavní fotbalisté nebo topmodelky. Dnes člověk hledající Boha najde v církvích spíš obhajobu touhy po majetku než Boha samého.
Převzato z Umlaufovin
