Pálení

Pálení


No snad přece

Trochu radosti

po samainu

Pálení kořalky

Sehnat trnky

(Letos neplodné stromy

psaly na odhazované listy

výsměšné omluvenky

Nějak polidštěly)

Sehnat dřevo

Naložit Davidovi na krk

Sehnat parťáky

Dospělí synové

a strýc Šimoník

co mně říká starý vole

Letos bez Toma

Pár magorů

s šátky na čele

za žold schopných

srát do vlastních kalhot

a střílet nepřátele

svobodného světa

z něj dělají ramba

Místo politruků

o tom prozpěvují otokatzové

Toma nedostanou

Ale bude chybět

Krasavec můj černý

SEHNAT PENÍZE

(Jako vždy problém)

A potom…

Ne abyste p o t o m

lezli do hospody jako loni

povídá moje polovička

Copak tam někdy chodím ?

Oni tě ukecají

Neukecají

srdce moje Ale ona ví

a já vím

Že ukecají

A potom je trochu ostudy

Kdyby tak věděla (jistě ví)

že to ne my

ale oni

duchové samainu

co se do nás vpili

pádem poslední scvrklé trnky

Té nejsladší


***


-x-x-x


Buď už nic nevidím

Necítím

Nedokáži si představit…

Ale toto není Láska

Tento svět

Tato civilizace

Tato doba vítězství

Vidím zlaté tele

líbané na řiti

zpustlými zástupy

I moudří tančí kolem

byť zamlkle

popel na hlavě

a zoufale kňučí do myšlenky

před plochami zrcadel

aby unikli

Tam za sebou

A za bohy existujícími

Ale kde by

Vždycky se ohlédneš!

Cítím bezvětří a bezdeší

A tak si představuji Ty

Kdož vědí vše

Ty za prsty Adamovými

za močálem utrpení

za popelem ohňů očistných

Čekám znamení

Dotek Verš

Mráz kane z očí vesmíru

Milióny slov o lásce

Miliardy úliteb

Bilióny keců

I toto jsou kecy

Hrůza je víc než hrůza

A prázdno děsí bohy

Jsou pryč

Když si uvědomíš

tu strašnou samotu…

A to ještě není všechno


***


-x-x-x


Včera jsem potkal smutek

šel po pravé straně ulice

Měl rty do zpěvu a ruce v kapsách

Lidé přecházeli na druhou stranu

Jenom já skončil v jeho objetí

Bez naděje a bez úsměvu


Lákal jsem hvězdy na kapku vína

na melodii verše

Tisíci sny jsem rozlil zrcadlo

do elips žebrajících vln

Šly jako rty po lásce

k polibkům nepoznaných břehů

k okovům zrušených kruhů

do sklenice bez vína a bez úsměvu


Šeptal jsem osudu zrnka slov

o touze po kráse

Tisíci verši jsem rozhoupal kyvadlo

do křížů přitlučených muk

Bolely jak chůze kamenů

k příbytkům tajemných proroků

k šepotu vznešených myšlenek

do tmy bez hvězd a bez úsměvu


Zpíval jsem smíchu dětský pláč

o strachu z dospělosti

Tisíci prosbami jsem vbíjel nemožné

do pyramid lidského ticha

Křičelo jak zmrzačený havran

k sádrovým odlitkům snů

k čistotě geometrické nicoty

do panoptika bez lidí a bez úsměvu


Včera jsem potkal smutek

šel po pravé straně ulice

Měl rty do zpěvu a ruce v kapsách

Lidé přecházeli na druhou stranu

Jenom já skončil v jeho objetí

Bez naděje

Sám

A bez úsměvu


***


Samain


Už byla udeřena

třetina slunce

a třetina měsíce

a třetí díl hvězd

po čtvrtém troubení

Žvýkal jsem pelyněk

pozřetý kulhavým životem

a pot mi kapal

ze srdce do hluchých šlépějí

V hlavě netopýří rej

v hubě polepšovnu

A v duši

upomínku z očistce

Díval jsem se

na bílou hlavu

toho vrbeckého protopopa

Takřka jsem se modlil

A poezie nikde

abych nespadl

do hlubin pekla

při sedmém troubení

Dva nádherné prsy

vtrhly mi do dlaní

Dva koráby Apokalypsy

vonící poezií

I stál jsem na písku mořském

Tam na silnici v České Vsi

A držel jsem se anděla

Skoro bych věřil v Boha

Kdo jiný

mohl seslat takové verše

A tu

sedmý anděl vylil koflík svůj

na povětří

i vyšel hlas veliký

z chrámu nebeského

od trůnu řkoucí

Stalo se


***


-x-x-x


Kadubec si vyřezává

sochu anděla

Řekly mi to hvězdy

a přitiskly si sukně

výmluvným gestem

I dolní kos ve vinohradu –

vlášek – to na mě hulákal

A hornímu burgunďanovi

jsem nestál

ani za výsměch

Kadubcovi vadil anděl

v kuchyni

A tak se anděl usmívá

v dešti pleskavém

a krásní mrazem puklinami

a zpívá s větrem táhlé

a má návštěvy nevídané

A ty mě přepadají

jakoby náhodou

A tváří se jako ti kosi

a jako ty hvězdy

a informují ledaledle

Kadubec má anděla

zase v kuchyni

Protože je smutný

A potom letí anděl

zpátky na dvůr

Protože jsou oba veselí

Kadubec mluví

s andělem

a já mám měsíčně

osm tisíc


Do prdele

Já se mám


***



-x-x-x


Omylem jsem přetáhl

den do noci…

jak jsou ty hvězdy

cizí:

krystaly nevděku

tečky pokrytectví

vozidla lží

zrcadla obrácené pravdy

nesvítící nic…

Šel jsem vůbec tudyma?


***


-x-x-x


I bohové dávna

čilí a neúprosní jako život

odkapávající po hvězdách

zvracením hmoty

čenichali kouře obětní

ale jak když věže mlátí do zvonů

svit obrazovek nikoliv Mona Líz

pálil víc

Tak jádra doby a dob praskala

steny zmrzlé řeky

A nikdo nemyslel na bohy

k nimž stoupal jenom

pyšný smích

neboť vše dobré už mimo člověka

To bylo

Je

A ještě chvíli bude

Rozpadají se impéria

a tají ledovce

mrznou srdce

a hoří šílenství

A bohové čenichají po kouři obětním

Je červen takzvaného roku 2003-06-08

a všecko stojí za hovno


Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
  Odebírat  
Upozornit na