Pálení
No snad přece
Trochu radosti
po samainu
Pálení kořalky
Sehnat trnky
(Letos neplodné stromy
psaly na odhazované listy
výsměšné omluvenky
Nějak polidštěly)
Sehnat dřevo
Naložit Davidovi na krk
Sehnat parťáky
Dospělí synové
a strýc Šimoník
co mně říká starý vole
Letos bez Toma
Pár magorů
s šátky na čele
za žold schopných
srát do vlastních kalhot
a střílet nepřátele
svobodného světa
z něj dělají ramba
Místo politruků
o tom prozpěvují otokatzové
Toma nedostanou
Ale bude chybět
Krasavec můj černý
SEHNAT PENÍZE
(Jako vždy problém)
A potom…
Ne abyste p o t o m
lezli do hospody jako loni
povídá moje polovička
Copak tam někdy chodím ?
Oni tě ukecají
Neukecají
srdce moje Ale ona ví
a já vím
Že ukecají
A potom je trochu ostudy
Kdyby tak věděla (jistě ví)
že to ne my
ale oni
duchové samainu
co se do nás vpili
pádem poslední scvrklé trnky
Té nejsladší
***
-x-x-x
Buď už nic nevidím
Necítím
Nedokáži si představit…
Ale toto není Láska
Tento svět
Tato civilizace
Tato doba vítězství
Vidím zlaté tele
líbané na řiti
zpustlými zástupy
I moudří tančí kolem
byť zamlkle
popel na hlavě
a zoufale kňučí do myšlenky
před plochami zrcadel
aby unikli
Tam za sebou
A za bohy existujícími
Ale kde by
Vždycky se ohlédneš!
Cítím bezvětří a bezdeší
A tak si představuji Ty
Kdož vědí vše
Ty za prsty Adamovými
za močálem utrpení
za popelem ohňů očistných
Čekám znamení
Dotek Verš
Mráz kane z očí vesmíru
Milióny slov o lásce
Miliardy úliteb
Bilióny keců
I toto jsou kecy
Hrůza je víc než hrůza
A prázdno děsí bohy
Jsou pryč
Když si uvědomíš
tu strašnou samotu…
A to ještě není všechno
***
-x-x-x
Včera jsem potkal smutek
šel po pravé straně ulice
Měl rty do zpěvu a ruce v kapsách
Lidé přecházeli na druhou stranu
Jenom já skončil v jeho objetí
Bez naděje a bez úsměvu
Lákal jsem hvězdy na kapku vína
na melodii verše
Tisíci sny jsem rozlil zrcadlo
do elips žebrajících vln
Šly jako rty po lásce
k polibkům nepoznaných břehů
k okovům zrušených kruhů
do sklenice bez vína a bez úsměvu
Šeptal jsem osudu zrnka slov
o touze po kráse
Tisíci verši jsem rozhoupal kyvadlo
do křížů přitlučených muk
Bolely jak chůze kamenů
k příbytkům tajemných proroků
k šepotu vznešených myšlenek
do tmy bez hvězd a bez úsměvu
Zpíval jsem smíchu dětský pláč
o strachu z dospělosti
Tisíci prosbami jsem vbíjel nemožné
do pyramid lidského ticha
Křičelo jak zmrzačený havran
k sádrovým odlitkům snů
k čistotě geometrické nicoty
do panoptika bez lidí a bez úsměvu
Včera jsem potkal smutek
šel po pravé straně ulice
Měl rty do zpěvu a ruce v kapsách
Lidé přecházeli na druhou stranu
Jenom já skončil v jeho objetí
Bez naděje
Sám
A bez úsměvu
***
Samain
Už byla udeřena
třetina slunce
a třetina měsíce
a třetí díl hvězd
po čtvrtém troubení
Žvýkal jsem pelyněk
pozřetý kulhavým životem
a pot mi kapal
ze srdce do hluchých šlépějí
V hlavě netopýří rej
v hubě polepšovnu
A v duši
upomínku z očistce
Díval jsem se
na bílou hlavu
toho vrbeckého protopopa
Takřka jsem se modlil
A poezie nikde
abych nespadl
do hlubin pekla
při sedmém troubení
Dva nádherné prsy
vtrhly mi do dlaní
Dva koráby Apokalypsy
vonící poezií
I stál jsem na písku mořském
Tam na silnici v České Vsi
A držel jsem se anděla
Skoro bych věřil v Boha
Kdo jiný
mohl seslat takové verše
A tu
sedmý anděl vylil koflík svůj
na povětří
i vyšel hlas veliký
z chrámu nebeského
od trůnu řkoucí
Stalo se
***
-x-x-x
Kadubec si vyřezává
sochu anděla
Řekly mi to hvězdy
a přitiskly si sukně
výmluvným gestem
I dolní kos ve vinohradu –
vlášek – to na mě hulákal
A hornímu burgunďanovi
jsem nestál
ani za výsměch
Kadubcovi vadil anděl
v kuchyni
A tak se anděl usmívá
v dešti pleskavém
a krásní mrazem puklinami
a zpívá s větrem táhlé
a má návštěvy nevídané
A ty mě přepadají
jakoby náhodou
A tváří se jako ti kosi
a jako ty hvězdy
a informují ledaledle
Kadubec má anděla
zase v kuchyni
Protože je smutný
A potom letí anděl
zpátky na dvůr
Protože jsou oba veselí
Kadubec mluví
s andělem
a já mám měsíčně
osm tisíc
Do prdele
Já se mám
***
-x-x-x
Omylem jsem přetáhl
den do noci…
jak jsou ty hvězdy
cizí:
krystaly nevděku
tečky pokrytectví
vozidla lží
zrcadla obrácené pravdy
nesvítící nic…
Šel jsem vůbec tudyma?
***
-x-x-x
I bohové dávna
čilí a neúprosní jako život
odkapávající po hvězdách
zvracením hmoty
čenichali kouře obětní
ale jak když věže mlátí do zvonů
svit obrazovek nikoliv Mona Líz
pálil víc
Tak jádra doby a dob praskala
steny zmrzlé řeky
A nikdo nemyslel na bohy
k nimž stoupal jenom
pyšný smích
neboť vše dobré už mimo člověka
To bylo
Je
A ještě chvíli bude
Rozpadají se impéria
a tají ledovce
mrznou srdce
a hoří šílenství
A bohové čenichají po kouři obětním
Je červen takzvaného roku 2003-06-08
a všecko stojí za hovno
