V tisku, ale i mezi politiky, zuří ideologická válka o to, zda tzv. veřejná služba je otrocká práce nebo ne. Podle mne není sporu o tom, že o otrockou práci jde, neboť hoden jest dělník mzdy své. Ani zločinní komunisté si nedovolili to, co dnešní elita.
Asi všichni známe skvělou knihu (nebo alespoň špatný film) Černí baroni. Pobaví asi všechny, kromě přímých účastníků, protože ti mají v zásobě minimálně stejně absurdní historky. PTP je v polistopadové mytologii prezentováno jako „bolševický útlak“ a vedou se diskuse o odškodnění. Když si ale knihu pozorně prostudujete, zjistíte, že na rozdíl od nebožáků u bojových útvarů a dnešních veřejných služebníků, dostávali vždy za svou práci docela slušně zaplaceno.
Tento fakt mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Opravdu dostávali třetinu na ruku, třetinu na knížku a třetinu dostával útvar. Firma za peška (správný výraz pro PTPáky) na Temelíně (a bylo jich tu okolo 2000) platila (pokud se pamatuji) 32 Kč/h (je třeba odečíst daně). Pracovali jako každý jiný 8 hodin, 5 dnů v týdnu. Velmi mne to tehdy překvapilo, protože roční mzda peška byla oproti 840 Kč/rok u bojováku hotové bohatství. I poslední cikán nebo recidivista odcházeli od útvaru s několika desítkami tisíc na knížce, normální záklaďáky museli dotovat rodiče, aby si mohli koupit zubní pastu nebo něco k jídlu navíc. Když jsem se tehdy ptal finančáků proč, dozvěděl jsem se o podepsané smlouvě proti otrocké práci.
PTP v 80. letech byla celkem fešácká vojna a byla více méně fešácká i za dob Švandrlíkových (viz kniha). Nechte si vyprávět historky z tehdejší skutečné armády! Každopádně od nich nebyla požadována otrocká práce zdarma, jako po dnešních otrocích demokratického státu. Nezaměstnaní jsou dnes podstatně méně, než tehdejší petoši.
Pozn.: PTP se v 80. letech jmenovaly Silničně stavební prapory, byly složené z cikánů, kriminálníků, statskriplů, simulantů, pětimetrů, protekčních dítek, vyřazených gum a absolventů stavebních fakult. O politických “obětech” mi není nic známo. Atmosféra a reálie ale i tehdy velmi přesně kopírovaly Švandrlíkovu knihu.
Ještě je nutné připomenout, že ani Švandrlík nepopisuje původní PTP, existující do roku 1954. Nicméně tyto útvary se dál lidově označovaly jako PTP a v českých historických mýtech již navždy zůstanou pod tímto označením.
Převzato z Nautila
