Boj proti zločinu se za celou existenci lidské civilizace ukázal jako zcela neúspěšný. Naopak, pomocí boje proti zločinu zločin zcela globálně zvítězil. V historii lidstva se tedy ukazuje, že zločin je věčný, zatímco poctivý „Antonín, topič elektrárenský, zmírá“.
Stát je nástrojem vládnoucí třídy (K. Marx). Vládnoucí třídou jsou vždy zločinci, takže stát je vždy nástrojem zločinců. Pokud se do vedení státu dostanou dobráci – mravní, poctiví, slušní a poslušní lidé, stanou se z nich záhy zločinci. Člověk je totiž reflexním odrazem hmoty.
Jestliže se v primární hmotné struktuře uvolní pracovní místo, je záhy doplněno druhotným pracovníkem, který se musí přizpůsobit jeho požadavkům.
Hmota se uspořádává (z vědomí) podle gravitačních zákonů, nikoliv na základě umělého, omezeného a smyšleného pořádku, mravnosti, souladu atd., který si vymysleli duševně omezení lidé (hlupáci), ale na základě destrukce a rozkladu, který lépe vystihují lidé duševně chytřejší.
Hlupák totiž touží po rozkladu neodkladně a upřímně (přímo). Chytřejší občan se svými pudovými nároky počká, až mu je kultivovaně a v mnohem větší a kvalitnější míře splní občané hloupí. Je přece lépe pojídat porcovaného vepře, nežli mrvu, kterou žere.
Co je to vlastně zločin? Zločin je zločinem pouze z hlediska dobrodinců, nikoliv z hlediska zločinců (chytráků). Názor dobrodinců (hlupáků) je jednostranný a omezený.
Zločinci vykonávají ve společnosti a v přírodě velice důležitou a nezástupnou funkci. Chytří, bohatí a živí být všichni nemůžeme. Zcela jistě však budeme všichni hloupí, chudí a mrtví. Někdo tu špinavou práci musí udělat. Kdybychom to nechali na těch hloupých, trvalo by to asi velmi dlouho.
Zločinci urychlují pokrok, jehož konečným cílem je zánik života a všeho. Měli bychom je podporovat, chceme-li si ušetřit vleklé, nekonečné a bezútěšné utrpení, kterým je život.
