Prosinec 07, 2011
Komentář Radiožurnálu, dnes po osmnácté hodině, k návštěvě ruského prezidenta. Komentátor vypočítává všechny hříchy Ruska směrem k nám, začíná dokonce Palackým, který upozorňoval na ruskou rozpínavost a uchvatitelské plány, konstatuje, že bez členství v NATO a Unii bychom se nemohli cítit v rovnoprávném postavení. Proč se rovnocenně cítí např. Rakousko i bez členství v alianci, to už nevysvětlil.
Jedinou věc ale zapomněl: osvobození v roce 1945, bez něhož by si na mikrofon svou pravicově zploštělou tlamu dnes večer neotevřel.
Komentář ke státní návštěvě by se přece neměl nést ve znamení omílání starých křivd, ale směřovat pozitivně, zabývat se jistě významnými možnostmi spolupráce, třeba přemýšlet o tom, proč jsme ruské trhy doslova vyklidili, jednak sami, jednak díky tomu, že jsme druhé straně přičinlivě okopávali kotníky. A to ve chvíli, kdy sama dobrovolně udělala to, co by nemusela a nikdo by ji k tomu nedonutil: stáhla se vojensky i politicky ze střední Evropy.
Namísto přirozené slušnosti a zdůraznění pozitivních stránek vzájemných vztahů blbé kecy pravicového veřejnoprávního šmoka, který si svou pravicovost přelešťuje při každé, i zcela nepřípadné příležitosti. Politická kultura po česku.
Jiný obrázek: na chodníku leží obraz bývalého ministerského předsedy a pár výtržníků po něm šlape. V Německu říkají svým bývalým ministerským předsedům Herr Altbundeskanzler, volně přeloženo pane starý kancléři, žádné „exkancléř“, jak rádi říkáme my, jako že by už mohl exnout. I ve formě oslovení se odráží kultura národa.
Přitom ten pošlapaný Paroubek se neprovinil ničím, naopak, za jeho vládnutí šly věci docela rozumně, bez těch dnešních šíleností. Ale pravičák s pěnou u huby šlape jak pominutý, poměrně pravicově orientovaný bývalý sociální demokrat na něj působí jako červený hadr na býka. Nebo spíš na vola?
Výmluvné dva obrázky české politické kultury tohoto podzimu, doplňované neustávajícími skandály Nečasovy vlády, to vedle jejích nehorázných útoků na podstatu tohoto státu, na jeho sociální soudržnost, na jeho budoucí fungování.
Žijeme v nejlepší možné době, tak nějak to řekla jiná patologická postava české politiky.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
