Víte, není Karel jako Karel! A já, jako jeden z Karlů žijících v tomhle státě o tom přeci musím něco vědět! Mám několik jmenovců, kteří mi jsou velmi sympatičtí (a rovněž i takové, kteří mi sympatičtí nejsou!). Například Karel Kryl. Idol mého mládí. Pro mě člověk, který si dokázal zachovat svojí tvář, rovnou páteř, lidskost a nepodlehl pozlátkům doby. Pro mě podstatně větší Čech, než ten čech (č – to není překlep!), který nikdy neexistoval. Mimochodem už jenom ten fakt fiktivního neexistujícího největšího Čecha, vypovídá něco o našem způsobu přemýšlení a volby. Ať už se jedná o ptákoviny, nebo věci vážné – ve spojení s událostmi minulých týdnů, se svými stále čerstvými dozvuky, se o tom dá hodně popřemýšlet. (Chytrému napověz, hloupého nakopni!)
Dalším rodákem je pro mě Karel Gott. Mág hudby (beru, že jen pro někoho – to víte, starší ročníky trpí určitou nostalgií…) a velmi vzdělaný a inteligentní člověk. Tedy v mém osobním pohledu. Všimli jste si, jak se diplomaticky vyjádřil, koho bude volit? Jeho taktní názor, je názorem rozeného diplomata. Karel Zich – české dvojče Elvise. Prostě nostalgická pohoda jeho nesmrtelných písní. Tedy připouštím, asi už také jen pro určité generace…
Můj oblíbený spisovatel Karel Čapek. Čapkovy nadčasové fejetony jsou na dnešek jak dělané… Jenom si najít čas a přečíst si je (Obrázky z domova, Věci kolem nás). Člověk pak zjistí, že rysy doby jsou v hodně směrech a zásadních věcech stejné, protože i povahy lidí se většinou moc nezměnily. Karel Hynek Mácha – věčný romantik a snílek. Pravda, když jsem se to na základní škole musel učit zpaměti a tloukl jsem přitom hlavou o skříň, tak jsem ho zas tak rád neměl… Ale to se časem mění, když člověk trochu pochopí kouzlo poezie a smysl daných veršů a navíc má sklon k romantizmu… Karel Jaromír Erben – spisovatel českého „pohádkového hororu“. Jako malému klukovi se mi v noci zdálo o Svatebních košilích, když mi to máma před spaním vyprávěla. (Maminka mě měla velmi ráda a bylo to opravdu pouze z čisté nevědomosti. Nebylo to zlomyslné strašení malých dětí!) Neměl bych také zapomenout na Karla Zemana. To je hříčka jmen panečku! Ti co nechtěli volit nikoho, si to mohli možná dát do sloganu… Jeho filmy jako Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Na kometě a Baron Prášil už upadají pomalu v zapomnění.
Z těch domácích Karlů jsem si na konec nechal samozřejmě otce vlasti: Karel IV. Skutečný český, velmi vzdělaný a moudrý panovník, který měl určitě také své chyby, tak jako každý, ale vryl se prostřednictvím významných skutků a staveb do našich srdcí, svými zcela jasnými zásluhami ve prospěch země České.
No a ještě mám v rukávu dva zahraniční Karly: Karel May – geniální spisovatel, který dokázal zamotat hlavu mnoha badatelům. V dětství a ještě v pubertě jsem přečetl snad všechny jeho knihy. A dokonce i v CIA už zřejmě přišli na to, že jakýsi německý spisovatel dokázal před více jak sto lety naprosto geniálně popsat strukturu arabských kmenů, jejich hierarchii, způsob myšlení a sociální prostředí, podstatně lépe, než jejich vlastní agenturní zpravodajci v daných zemích. A to tam Karel May v době, kdy psal své romány, nikdy nebyl! (Do Orientu se vydal až někdy na přelomu století r. 1899 po napsání svých románů.) Byl to Karel jiné národnosti než české, ale velmi inteligentní.
A posledním mým oblíbeným jmenovcem zahraniční národnosti (taktéž německé!) je filozof Karel Marx. Velmi inteligentní člověk, který vytvořil zcela originální encyklopedii ekonomie – Kapitál. Kapitál dokáže do dneška rozpoutávat ty horlivé pro a proti diskuze, u kterých strávíte třeba celou noc… A nesmím zapomenout na jeho legendární a ve všech směrech naprosto dokonalé strašidlo jménem Komunismus. V podstatě se tento bubák stal v dnešní době nejpopulárnějším strašidlem. Kdyby byla vyhlášena nějaká anketa (a klidně i mezinárodní, nebo alespoň v EU) o nejúčinnější strašidlo všech dob, které nažene nejvíce strachu, už dětem na základních školách (ne-li už snad i v mateřských) a hlavně dospělým, tak je to zcela jasný vítěz. Strašidla z hororů jako Drákula, Freddy Krueger, různí úchylové s motorovými pilami a spol. zůstanou někde daleko v zadu. O těch pohádkových strašidlech ani nemluvě, ty už téměř skončily v zapomnění… Mnozí mají jeho obraz bohužel zkreslený díky minulé propagandě v rámci marxismu-leninismu. Ale to už je tak nějak úděl doby.
A tím jsem skončil výčet svých oblíbených jmenovců. Prostě jsou v mém životě Karlové, kteří mě inspirují, ale i někteří, kteří mě občas (s velmi masivní podporou médií všeho typu a hlavně jejich hesly) prolezou hrdelí. Pozor, to není překlep! To je prostě část lidského těla pod, kterou si můžete představit cokoliv, co chcete, podle své vlastní představivosti. Bez urážky a bez pardonu.
Pokud se to někoho osobně dotklo, kvůli jeho přesvědčení, tak si prostě o mě prostě pomyslete své. Nemám v úmyslu zesměšňovat politiky. Každý politik, stejně jako jakýkoliv jiný člověk (ne-politik) má dostatek své vlastní inteligence, aby se zesměšnil sám, bez cizí pomoci. Pro mě jsou moje bláboly jen takový malý ventil, vůči blábolům internetových médií, které se nám snaží cpát do palice. Podotýkám, že tiskoviny nečtu víc jak 10 let. A TV jsem zapnul po minimálně čtyřech letech, když jsem se díval na debaty. Ve své mluvě nazývám s oblibou televizi zlobednou, a když jsem v dobrém rozmaru, tak debilizátorem. Mimochodem, když jsem si tak srovnal objektivitu jednotlivých TV stanic při těch debatách, tak ČT se podařilo podle mě, si určitou míru objektivity udržet. Asi mi to nebudete věřit, ale poprvé ve svém životě letos nebudu skřípat zubama, až budu ČT v únoru posílat těch 1620,- kč v rámci koncesionářského poplatku (posílám to jedním příkazem, protože nevidím důvod, proč se na tom mají ještě zbytečně přiživovat bankovní instituce). Naprosto poprvé za tu dobu, co tento poplatek platím (cc 12 let) jsem měl pocit, že to nejsou peníze hozené do kanálu. Tím jim nechci dělat reklamu, chraň bůh. Každý ať si platí, nebo neplatí, co chce a kdy chce a jak chce.
No a některým facebookoaktivním „veličinám“ národní umělecko-intelektuální fronty, bych sám za sebe vzkázal, že mi jsou buřt i s jejich peticemi a konec konců i s jejich uměním. A to tak nějak ve všech směrech a napořád! A vlastně díky nim a mnoha těm čitelně jednostranným médiím jsem níže uvedené video vnímal jako takový malý (nebo velký?) pocit zadostiučinění pro některé voliče, včetně mě samého. To je taková moje vlastní soukromá tečka, za těmi posledními, téměř třemi týdny.
Tož necháme se překvapit, jestli nám v těch hvězdných válkách našeho malého absurdistánku nepřijde ještě epizoda V – Impérium vrací úder…
