„Henychova rovnice“, podle které byly vyřazeni tři prezidentští kandidáti, bezpochyby vejde do dějin. Tvrzení, že „smícháním 30% a 40% vodky získáme 70%“, je prostě neodolatelné perpetuum mobile :-). To, jak a proč obhajoval tento postup ministerský úředník, je možné pochopit. Pokud jí ale začne obhajovat elitní právník, významný člen establishmentu a jeho obhájce … stojí za zamyšlení, proč. Ve svém textu Tomáš Sokol (doporučuji se podívat na diskuzi pod blogem, je tam vesměs precizní polemika) prvoplánově tvrdí, že „co je psáno, to je dáno“ a je irelevantní, jak velký je to nesmysl. Nebo spíše, v jeho pojetí slovo „nesmysl“ nemá význam a je zbytečné o něm diskutovat. Zkrátka, pokud se zákonodárce rozhodne nerespektovat matematické, přírodní nebo jiné zákony, zdravý rozum nebo tak něco, je to jeho svaté právo, svobodná vůle a rozhodnutí. Kdo remcá, nechápe prý právo.
V tomto pojetí jsme svědky zbožštění práva nebo přesněji zákonodárců. Zákon platí a všichni se mu musí podřídit. Ordnung must sein! V určitém kontextu je to pravda. Ministerští úředníci se něčím řídit museli a těžko – bohužel – můžeme očekávat, že se vzbouří, byť proti zjevnému nesmyslu. V této kauze jsme svědky paralýzy výkonu státní správy i přímých důsledků aplikace vypjatého právního pozitivismu v praxi. Můžeme se ale s takovým přístupem spokojit? Rozhodně ne! Ona rovnice interpretující zákon zcela evidentně ignoruje logiku a zdravý rozum a je zjevně nespravedlivá.
Už římské právo definovalo samo sebe jako umění dobrého a spravedlivého. Tomáš Akvinský ho definoval jako řád rozumu za účelem společného dobra. I dnes laici chápou právo a právní stát především jako soubor pravidel a postupů zajišťujících spravedlnost a rovnost před zákonem pro všechny. Taková slova ovšem v textu pana Sokola nenajdeme. Řád rozumu? Spravedlnost? Ne. Jde o něco jiného. Jde o to nám v druhém plánu vpálit do hlavy jiné pojetí práva, které tak důvěrně známe z nedávné historie i současnosti: právo je to, co je prospěšné pro…(vůdce, pracující lid, kmotry a kmotříčky…). Jde o to odtrhnout právo od „řádu rozumu a spravedlnosti" a učinit ho tím nezávislým na svých základech.
Řečeno slovy spisovatelky Lenky Procházkové:
Ve jménu spravedlnosti páchají křivdu.
Jménem mravnosti hájí nemravnost.
Ve jménu zákona porušují zákon.
Ve jménu pravdy šíří lež.
Pod jménem cti jednají bezectně.
Ve jménu dobra slouží zlu.
