Mediální, ale i politickou, scénu rozvířila slova prezidenta, že by nemusel jmenovat pana Putnu profesorem. K tomuto aktu dochází na základě zákona o vysokých školách (Zákon č. 111/1998 Sb. v platném znění):
§ 73 Jmenování profesorem
Profesora pro určitý obor jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra.
V roce 2002 prezident Václav Havel bez jakýchkoliv protestů politiků a novinářů odmítl jmenovat rektora Petera Mikuleckého.
§ 10 Rektor
2. Rektora jmenuje a odvolává na návrh akademického senátu veřejné vysoké školy prezident republiky. Návrh se podává prostřednictvím ministra školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr“).
Peter Mikulecký po třech měsících, kdy prezident Havel odmítal změnit svůj názor (neuznával, že má automaticky vše podepsat), rezignoval.
Miloš Zeman se pouští na tenký led rozšiřování, či možná spíše upřesňování, svých pravomocí a pravděpodobně zde dříve nebo později bude muset zasáhnout Ústavní soud, který vytyčí mantinely. Je však velmi pokrytecké ho kritizovat za něco, co u Václava Havla nevadilo. Zásada a formulace zákona jsou totiž v obou případech téměř totožné. Jedná se o jmenování na návrh podaný prostřednictvím ministra.
Převzato z Modré Šance
Stanův komentář: Všimněte si průběhu celé kauzy, je to jako přes kopírák. Jakmile Miloš Zeman udělá cokoli, čeho by se mohla média chytit a znectít ho na tom, objeví se záplava jednostranných komentářů, která na něm nenechá nit suchou. V tomto konkrétním případě jsem měl v jednu chvíli z titulků dojem, že Hradní stráž právě zahájila bombardování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zdá se, že jsme šťastná země, když naší největší starostí je, že si jeden docent bude možná muset ještě chvíli počkat na jmenování profesorem…
