Ten svět je furt stejny. Když potřebuju na kohosik zautočit, tuž si vymyslim zaminku, aby to světova veřejnost přijala pozityvně (světova veřejnost, to su ti obyčejni lidi, keři denně čumi na televizu a každe rano čitaju Blesk). Zaminky možu byt ruzne. Može hořet řišsky sněm, nebo možu Polaci utočit na radyjovysilač. Može byt poslany zvaci dopis nebo se može zkušeně zasahnut tržnica granatem. Možete třeba pozabijat par svojich lidi a vydavat to za genocidu nebo možete na předměsti odevřet lahvače s nervovym plynem.
Nic noveho. A jak mate zaminku, pak už se može začit bombardovat. Mezi šestku největšich vyrobcu zbrani patři Ameryčani, Angličani a Žabožruti na straně jedne, na straně druhe pak Rusi, Němci a ty kurvy šikmooke. A fčil už vlastně vite všecko. Všecky valky za poslednich sto roku byly zahajene vyše zminěnyma mirotvurcama, a obě strany podporovali bankeři skryti v pozadi.
Když už mate zainvestovane v raketach, pak je musite čas od času nahradit novyma, to da rozum, ni? Zaprve je třeba podepsat nove uvěry s bankama, za druhe, je třeba cosik zrobit s těma staryma, ne? Bo neni nic horšiho, než pohled na rezave letadlo, nebo rezavu raketu. O taky rezavy tank se možete při vojenske přehlidce ušpinit, nebo se blbě škrabnete a umřete na otravu krve. A take nehrdinske smrti je třeba zabranit. Proto se vedu všecky valky.
Je uplně jedno, proti komu. Oběť aji duvod k humanytarnimu bombardovani se vždycky najde.
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Front Fčil, Damašek
Necenzurovana dyskuze tady.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
