A tak se dostáváme k současnosti, kdy zatímco ve světě jsou pod záminkou terorismu a kriminality přijímány stále represivnější zákony, v českém parlamentu je schválen vysoce demokratický a pokrokový zákon: přímá volba prezidenta republiky. Tisíce lidí by si přály kandidáta vně zavedených struktur, a tak žádají o kandidaturu Táňu Fischerovou, která přijímá. Rodí se občanské hnutí, které mimo mocenské struktury, bez finančních prostředků, bez reklamních agentur a bez podpory médií nashromáždí 80 000 podpisů na podporu své kandidátky. Výjimečný fenomén, který ukazuje, že zde neexistuje pouze manipulace informací a moc peněz, ale že lidé mohou uniknout kruté logice čísel a statistik. Toto občanské hnutí má zvláštní náboj: naději na pozitivní změnu, vedenou lidskými hodnotami. Podpořit a volit Táňu Fischerovou znamená podpořit tuto naději, znamená to věřit lidem, a ne těm mocným, znamená to věřit v sám sebe a ve společenství lidí, ne ve výjimečné „osobnosti” (byť třeba mají i modrou krev), které po předvolebních slibech rychle zradí důvěru těch, kteří je volili.
Teď už můžeme chápat, že žádná osobnost podporovaná mocnými, žádný reprezentant tohoto systému, nikdy nebude moci udělat nic pro lidi, protože udělat něco pro lidi by znamenalo jít přesně proti systému, který umožnil jeho zvolení. Musíme si vybrat: buď věříme, že lidé jsou jen hloupí mravenci, kteří potřebují šéfy a výjimečné osobnosti schopné vést stádo, nebo věříme, že všichni lidé jsou si rovni a že nikdo nemůže a nesmí být pod druhým. Jinými slovy, je to navrácení smyslu slovu demokracie, což doslova znamená moc lidí, a pochopení toho, že lidé zvolení do různých funkcí ve státě by měli pracovat pro lidi, a ne zastupovat banky, velký finanční kapitál a velké korporace.
Existuje jedna fráze, která je dnes hodně rozšířená: „Politici jsou všichni stejní, nikdy se nic nezmění, a proto mě politika nezajímá.“ Říct, že mě nezajímá politika, je jako říct, že mě nezajímá můj život, že mě nezajímá budoucnost mých dětí a to, zda budou mít práci či budou muset do války, zda budou žít v represivní společnosti, nebo ve společnosti, která jim umožní růst a vyjadřovat svou lidskost. Je třeba být na pozoru před podobnými frázemi, které jsou žádané a rozšiřované těmi, kdo nyní mají politickou moc. To, co by nejméně chtěli, je, aby si lidé uvědomili, že existují, že si mohou vybírat, že mohou měnit věci, a především, že nejsou pouhými poslušnými a bezvýznamnými mravenci.
Nemluvil jsem o velkých kvalitách Táni Fischerové – inteligenci, zkušenostech, znalostech, poctivosti a velké síle ducha – protože o to nejde. Ať už volby dopadnou jakkoliv, důležité je navrátit víru v sebe samotné, v lidi a v demokracii. Důležité je rozvíjet a posílit toto občanské hnutí. Pokud se stane prezidentem kterýkoliv z kandidátů, kteří nevyjadřují vůli lidí, nedojde k žádné změně v dynamice moci a v aktuálním systému. Znovu vyhrají peníze, média, strach a vydírání menším zlem, které ale pořád zůstává zlem.
Je důležité pochopit, jak napsal Silo, „že i ten ‘nejbezvýznamnější’ člověk je vyšší kvality, než kterýkoli ‘bezduchý’, co využil doby, aby se vyšvihl nahoru.” Opravdovou změnou je stát se tvůrcem reality, žít a činit změny a neredukovat politiku na tržiště, kde jedinou možností je vybírat si z produktů nízké kvality, které nabízejí prodejci.
Volme pro nás samotné, volme, abychom dali hlas těm, kteří ho dnes nemají. Volme pro udržení naděje v lepší budoucnost! Volme Táňu Fischerovou!