Německou demokratickou republiku čekal podivný podzim roku 1989. Stát, který vznikl z původně sovětské okupační zóny zhruba mezi Labem a Nisou byl vyhlášen 7. října 1949 prvním německým státem dělníků a rolníků. A jím se i stal, neboť jako válečné reparace odvezli Sověti vše, co mělo sebemenší užitnou hodnotu. Zůstaly ruiny a lidé.
Na rozdíl od Rakouska, jehož severní část byla rovněž obsazena Sověty a nevybombardovaná Vídeň podléhala také "sektorové politice" vítězných velmocí, NDR byla složena z četných uprchlíků z nových polských zemí, které na západ posunuly hraniční úpravy Spojenců na řekách Odra/Nisa, i přesídlenců z bývalých českých "Sudet", které na sever "vytlačila" Postupimská dohoda velmocí z roku 1945, a její československá i polská aplikace. Země měla po 40 letech rychlé, ale vcelku úspěšné výstavby socialismu výborné hospodářské výsledky, ale špatné renomé mezi vlastním obyvatelstvem.
Tak jako Vídeň, byl i Berlín rozdělen na sektory Spojenců. Sovětský sektor, z něhož se stalo hlavní město NDR, sektor americký, britský a francouzský, vytvářející nový mezinárodně právní subjekt – Západní Berlín. Tento "ostrov" nikdy nebyl součástí Německé spolkové republiky, ale byl s ní spojen několika koridory. Pozemními, železničními, leteckými – které ovšem mohly obsluhovat pouze aerolinie Spojenců: BEA, Air France, Panam. Po hermetické uzávěře Berlína, která si vyžádala přímé letecké zásobování této enklávy po dobu několika set dní, se po smrti J.V.Stalina vše jakoby vracelo k normálu.
Do Západního Berlína se v polovině 50. let začali stěhovat mladí Němci z NSR, kteří věděli, že jako "Západoberlíňané" nebudou muset nastoupit povinnou vojenskou službu v Bundeswehru. Směřovali sem také pendleři z východních částí města, kteří v západních sektorech pracovali, ale každý den se vracívali "na východ" a pak sem, do výkladní skříně Západu uvnitř komunisty řízeného státu, směřovaly kroky všech těch, kterým se nový začátek v této zemi nepovedl, nebo kteří se v ní, jednodušeji, necítili doma. Západní Berlín byl do roku 1961 přestupní stanicí pro staticíce Němců, kteří přijeli do hlavního města, překročili sektorovou hranici, a ocitli se v jiném, pro ně možná lepším, světě.
K existenci dvou německých států, které rozdělila výstavba berlínské zdi 13. srpna 1961, mající zastavit exodus Němců na Západ, je třeba konstatovat, že západoněmecká ústava stanovila, že každý východní Němec se právně stává občanem NSR jakmile vstoupí na západoněmeckou půdu. Synergie pruské důslednosti s asertivitou Sasů pak způsobila, že NDR nebyla zemí se snadným žitím. Proto Němci umírali na Zdi, proto prchali před hlídkami pohraničníků na české Šumavě.
Perestrojka, která začala kdesi za dalekou kremelskou zdí měla znamenat….změnu pro všechny občany.
Zastavení první
Erich Honecker, predseda SED a fakticky i východoněmecký prezident, Gorbačova nenáviděl. M. S. Gorbačov znamenal pro starého Honeckera změnu, kterou si nepřál. Od poloviny 80. let raději nechával všechny projevy generálního tajemníka ÚV KSSS cenzurovat.
Zastavení druhé
Berlín byl pro Rusy důležitý. Proto Gorbačov poměrně dlouho hledal, až nalezl Egona Krenze, který se zdál vůči sovětským zájmům vstřícnější. Těžko říci, jak Rusové vnímali NDR. Pro některé to byl SSSR v Německu, pro jiné západní Německo uvnitř Varšavské smlouvy. Od dob maršála Žukova až po dobu maršála Ustinova drželi Sověti v NDR 777 vojenských městeček, 5.269 skladů, 3.422 polygonů a cvičišť, 47 letišť, několik desítek tisíc bytů, stovky vil, kilometry pobřežních pláží u Baltu, ostrovy u Rujany i vily, náležející dříve "vyšším vedoucím NSDAP" ve výstavních čtvrtích bombardováním nezasažených měst a městeček. Rusů bylo půl milionu (vč. rodinných příslušníků) a zbraňově převažovali nad Volksarmee der DDR. Mnohonásobně. Například bojových vrtulníků měla Sovětská armáda zhruba 648, VdDDR jen 64.
Zastavení třetí
Povinný odběr ruských novin ve východoněmeckých domácnostech potvrzoval slova amerického vysílače RIAS Berlin, že v SSSR se něco děje. Axel Springer nechal nad Kurfürstendammem běhat světelné noviny, které Berlíňany zdarma informovaly o tom, co ve světě, a nejen v úvodnících Neues Deutschland, probíhá aktuálního.
Zastavení čtvrté
Mladí lidé byli zjevným rozporem (sovětských) slov a (německých) skutků znechuceni. Němci byli národem cestovatelů. Kdo se obešel bez chladného Baltu a tamních FKK (nudi) pláží, směřoval v létě na jih. ČSSR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko Všude tam byli halasící Němci opovrhováni, ale i litováni a proto snášeni.
Zastavení páté
Po červnovém přenosu těla opozičníka Imre Nagye do nového hrobu (Nagy byl obětí zrady Kádárovců v 1956) se budapešťská vláda rozhodla odstranit "technické zátarasy" na hranicích MLR s neutrálním Rakouskem. Během jednoho z letních dnů se zpráva roznesla mezi východoněmeckými turisty, a hranice začala připomínat Václavské náměstí ve špičce.
Zastavení šesté
Turisté, kteří se již vrátili domů, se ihned vypravili na cestu do zahraničí. Pokud to nevypadalo na to, že do Maďarska dojedou, začali vyhledávat zastupitelské úřady NSR. Ve Varšavě, v Praze. Příchod východního Němce na ambasádu NSR pro tamní úředníky znamenal, že se dostavil občan NSR, a podle toho bylo nutno jednat. Ve špičce (peak week) bylo na zastoupení NSR v Praze prý až 6.000 občanů NDR. Čekali na rozhodnutí.
Zastavení sedmé
V září 1989 východoněmecká vláda povolila, aby její občané byli ze zastoupení NSR převáženi, tak jak žádali, do NSR. NSR zavedla tzv. Begrüssungsgeld ve výši 100 DM pro každého východního Němce. Zastavení osmé. Blížící se oslavy 40. výročí výstavby NDR vyvedly Němce do ulic. Německá Volkspolizei a Stasi, tajná policie, začaly zatýkat. Zatčeno bylo zhruba 3.000 lidí. Každé zatčení iritovalo větší a větší počet Němců, a demonstrace se stávaly masovými. Demonstranti přišli na to, že večerní demonstrace při svíčkách ztěžují filmování i zatýkání. Demonstrovalo se večer. Západní rozhlas mezitím oznámil, že počet přesídlenců jen z Maďarska dosáhl v září 1989 celkem přes 20.000 osob. Ambasáda v Praze praskala ve švech.
Zastavení deváté
V NDR začíná krize. Podle zdrojů z Neue Forum (starší to bratříček Občanského Fóra) opustilo NDR celkem 1.500 atestovaných lékařů. Podle zdrojů z NSR přesídlily 4 tisíce zdravotníků z celkového počtu 40.000. Západní Němci přestávají situaci vidět zcela růžově. V zemích NSR je totiž evidováno 10.000 nezaměstnaných mladých lékařů… Pracoviště i jiných podniků se začínají vyprazdňovat. Jen v ČSSR bylo v říjnu 1989 "v pohybu" 45.000 Němců. Dne 9. října 1989 se naposledy střílí na Berlínské zdi. Pluralismus statt Parteimonarchie, pluralismus místo stranické monarchie vidí na zdech napsáno členové politbyra SED, příjíždějící na téměř permanentní zasedání vrcholného orgánu SED. Erich Honecker odstupuje, a zároveň s ním i jeho žena, ministryně školství. V čele státu a strany je přihlouple se zubící východoněmecký Urbánek, Egon Krenz.
Zastavení desáté
UnbeKRENZte Demokratie, píše mládež NDR na plakáty (Unbegrenzte= neomezená…) Prvního listopadu 1989 končí Honeckerova éra, a Honecker sám se ubytuje na sovětské vojenské základně, která je v denním leteckém styku s Brestem (nebo Moskvou). Mittag, vlivný člen politbyra "padá". Demonstrací se účastní stále více a více lidí, a konají se opět – ve dne.
Zastavení jedenácté
V předvečer vyklizení Lobkovického paláce v Praze a odjezdu všech tamních dočasných obyvatel se 4. 11. 89 koná milionová demonstrace na berlínském Alexanderplatzu. Na korbu náklaďáku IFA vystupuje šéf špionáže NDR, stojící v čele HVA, Marcus Wolf. Wolf je statný chlap, ale nikoli manekýn. Jeho dvě věty a první fotografie po desetiletí tajemství volají po pluralitě v socialismu. Wolf, jako jediný člen SED v průběhu podzimu 89 sklízí potlesk. Jeho slova nejsou určena demonstrujícím. Jsou pokynem pro tajné policisty, ale především, jsou vnímána Sověty. Je to jasné sdělení, že kdyby se náhodou pár ruských (tisíc) aktivistů rozhodlo (i přes smluvy z 1955 a 1957) v civilu zmocnit spolu s několika Němci moci (jako v roce 1953), neuspějí.
Zastavení dvanácté
Východní Němci utlumují činnost stranických škol a vysokoškolských ústavů marxismu-leninismu. Dne 6. 11. 89 západoněmecký Bundesgrenzschutz eviduje 6.000 osob, které z Rakouska a ČSSR vkročily do Bavorska. Drážďanský politik Modrow se stává předsedou vlády.
Zastavení třinácté
Dne 9. 11. 89 je otevřena sektorová hranice v Berlíně, a statisíce lidí z východní části Berlína se doslova vrhají na západ. Kromě peněz "na pozdravení", tedy oněch sta marek pro každého, začíná být provozována směna 1 DM za 10, 12, ale později i 20 východoněmeckých marek, MDN. Během dvou dnů, do 11. 11. se přelije milion obyvatel ze sovětského do ostatních sektorů. A zpět. Zůstává jen 200 Němců s žádostí o asyl (Westberlin n e n í NSR), ale připojují se k nim Vietnamci, pracující v NDR, kteří v americkém sektoru žádají o asyl také. Přestože mají procházet (nově přes 22 berlínských přechodů) jen Němci, prošli i tito Vietnamci.
Zastavení čtrnácté
Dne 13. 11. 1989 to vláda NDR vzdala. Ze země smí odcestovat každý. Na hranicích mezi NSR a NDR se tvoří až šedesátikilometrové fronty osobních vozidel. Výplatu 100 marek pro "nově příchozí" přebírá Deutsche Post. Inflace v NDR stoupne o 12 procent, ze země mizí starožitnosti a veškeré vládou dotované zboží. Regály obchodů zejí prázdnotou tak, jako v sousedním Polsku. Spolková vláda přijímá další nouzová opatření a vyzývá východní Němce, aby zůstali doma. A tam aby usilovali o změnu. Graf Lambsdorf sdělí Bundestagu, že za necelý týden bylo v NSR směněno na černém trhu 3 miliardy východních marek. NSR se připravuje na ekonomickou pomoc NDR, ale především, NSR ústy ministra v úřadu Spolkového kancléře Seiterse žádá Krenze o znovuzavedení celních kontrol na vnitroněmecké hranici. Celní kontroly v rámci politiky offene Grenze, otevřených hranic, od 9. do 17. listopadu 1989 neexistovaly. Ministerský předseda Modrow nařizuje, aby v německých (prázdných) obchodech bylo prodáváno zboží jen místnímu obyvatelstvu a v množství nezbytném. Do obchodů je nasazena policie a tajní. Dne 17. listopadu odpoledne Modrow konstatuje, že začala "abbau" demontáž centrálního plánování.
Zastavení patnácté
Zprávy z Prahy přebíjejí domácí politiku. Neue Forum si stěžuje, že faxy, kopírky a peníze ze Západu míří do Prahy. Forum zůstane navždy marginální politickou silou.
Zastavení šestnácté
Vnitropolitickým problémem NDR jsou děti. Lidé, kteří prchají na Západ, nechávají malé děti v jeslích, školkách, nebo na ulici. Jenom v Magdeburgu se úřady musely postarat o osmdesát vědomě opuštěných, dětí. Statistika čtrnácti dnů pohybu na hranicích hovoří o tom, že do NSR vycestovalo 8 milionů východních Němců. Podstatná část se vrátila. Je to polovina populace.
Zastavení sedmnácté
Kancléř Kohl navrhl konfederaci obou německých států. Gorbačov neodmítl, naznačil, že poválečné hranice musí být zachovány. Německý příběh zakončeme slovy Stefana Hayma, východoněmeckého spisovatele, kterému pád Honeckera přinesl propuštění z vazby: "Argumentem proti Kohlově konfederaci je to, že jsme plnoprávní lidé. Chtěli jsme tuto NDR vytvořit jako alternativu vůči kapitalistické Spolkové republice. Shledávám, že my na východě chceme být v socialismu, ale lépe uspořádaném". Dějiny mu, jak známo, nedaly za pravdu.
