Škatule se hejbnou…

…a není míněna jen Karolína Peake, pravděpodobná budoucí velitelka naší obrany (a nynější bojovnice s korupcí, jejíž místo lze zrušit, aniž by to kdo zaznamenal). V plánu jsou i dalekosáhlejší změny, včetně přeskupování, rušení a slučování celých resortů. „Superministerstvo, řízené superministrem“, to zní přímo zlověstně, pokud se takový nápad line z rozpočtově odpovědných superhlav… člověk až trne, o jaké částky tímto úsporným opatřením opět vzrostou náklady, kolik přibude úředníků, a kolik nových IT systémů bude nutno transparentně pořídit…


Ale to je nejistá hudba budoucnosti (a snad i malá pomsta příštímu vítězi voleb).


Ovšem záměny figur a směny křesel již probíhají, a to prakticky neustále.


Někdo by řekl, že se jedná o jasný důkaz dokonalé bezradnosti, a chybějící koncepce vládnutí. Jiný by suše vysvětlil, že erární žlaby jsou do koaliční tlačenice zkrátka malé, a tak je třeba se u nich alespoň rychle střídat. Další by tu dokonce mohl vycítit skryté účtování s hlavou státu, jíž se mstivý premier snaží znepříjemnit přednáškovou turistiku v samotném závěru, a nutí ji k domácímu vězení skrze nepřetržité přijímání demisí.


Ale pravda je úplně jiná, a motivace Petra Nečase čisté, jako je on sám.


Jde totiž osobním příkladem v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti.


Jeho rekvalifikační kurs „I ty můžeš být ministrem!“ má během pouhých pár měsíců nakročeno ke třetí desítce zájemců, jimž pomohl ze sociálního vyloučení a vtáhl je zpět mezi lidi, k (placené) veřejné službě. Díky ní získali ztracenou sebedůvěru, jíž vysoká funkce spolehlivě dodává. Dříve jen polehávali s lahváčem na gauči, a týrali se pocity nepotřebnosti. Nyní se proháněji v limuzínách a rozhodují o nepotřebnosti druhých. Zkrátka – strhující životní příběhy…!


Na závěr lidumil Nečas vyplácí absolventům ze své kapsy velkorysé odstupné, vřele se s nimi loučí, děkuje za kus odvedené práce, a poohlíží se po nových adeptech…


Má však přísné podmínky.

Tou nejzákladnější je, že uchazeč musí být nepopsaný list. Pouze člověk vržený do úplně neznámého prostředí totiž umí předvést, co v něm doopravdy je. A tak Nečas – personalista při vstupním pohovoru několika důmyslně položenými dotazy ověří, zda si kandidát o svém působišti přeci jen nějaké povědomí pokoutně nevytvořil. Až když sezná, že má před sebou nemehlo naprosté, spokojeně jej přijme do svého týmu. Všichni přeci víme, co dokáže napáchat nadmíra odbornosti, vedoucí kolikrát až k ‚fachidiocii‘. Teprve hlava dokonale prázdná je s to na letité, zdánlivě neřešitelné problémy nahlédnout novýma, nezatíženýma očima, a rychle jim přijít na kloub. Vyhmátnout podstatu. Jen člověk bez znalosti vnitřní stavby systému umí odebírat z jeho základů libovolné části bez větších zábran.


A o rychlá, tvrdá – a nejlépe nevratná – rozhodnutí  jde dnes především.


Abychom někteří měli i zítra síťovky plné…


Tak, Karol, tfuj-tfuj-tfuj, a drž se!


Převzato z blogu autora


Foto: zdroj 

Přejít do diskuze k článku