Církev katolická v tom má naprosto jasno – skrze ženu přišel na svět hřích! A o tom se nediskutuje.
Nechápu, když je to tak veřejně pronášeno a psáno ve svatých knihách, že většinu věřících stejně tvoří ženy, dokonce fanaticky věřící ženy. Copak je to ani trošku neuráží? Nebo skutečně na sebe berou tu vinu? Jsou přesvědčeny, že skrze ně přišel na svět hřích, že nebýt žen, na světě by neexistoval hřích?
A vůbec, skoro každé náboženství se chová k ženám docela pohrdavě, přezíravě ba až opovržlivě. A ženy si to nechávají líbit! Tak třeba v judaismu muž pronáší tuto modlitbu: Pane Bože děkuji ti, že jsem se narodil jako muž, a ne jako žena. Žena děkuje zase takto: Pane Bože děkuji ti, že jsem se narodila jako žena. No a konec! A to židovským ženám nevadí? Přece by to mělo znít trošku jinak: Pane Bože děkuji ti, že jsem se narodila jako žena, a ne jako muž. Tak by ta modlitba měla přece znít, no ne? A židovské ženy se nadto ani nesmí plést do náboženských obřadů, neboť mluvit s Bohem může pouze muž, proto mají oddělené místo v synagoze v ženské části, která má většinou podobu balkonu či jakési galerie, a když balkon není, musí být od mužů odděleny nějakým zábradlím nebo jinou přepážkou a pouze nějakou štěrbinou mohou pozorovat své modlící se muže ověšené a omotané všelijakými modlitebními řemínky a krabičkami na čele a ruce (tfilin a batim, což jsou fylaktéria z řec. phylacterion ochrana, záštita, amulet), jak sebou cloumají z boku na bok a pohyby jejich těla vypadají jako nějaká nemoc či opilost. Předpokládám, že ženy se u této teatrální inscenace upřímně chichotají. Samozřejmě ani křesťanské ženy (katoličky) se mužům (kněžím) nesmí plést do jejich rituálů. Nejsem si tak úplně jistý, zda i muslimky při modlitbě klekají a vystrkují zadek, nebo to je i tam u nich záležitost pouze mužů? Neviděl jsem žádné záběry modlících se muslimek.
Ostatně křesťanství i islám jsou nerozlučně spjaty s židovským Starým zákonem, a navíc, i autoři Nového zákona byli všichni pravověrní židé. (Ne nadarmo se říká, že křesťanství vymysleli židé jako pomstu Římanům za zničení Chrámu.) Z judaismu, ze Starého zákona, tedy vychází nejen křesťanství, nýbrž i islám, muslimové mají židovský Starý zákon také za posvátnou knihu. Píše se tam přece, že praotec Abrahám měl prvorozeného syna Izmaela s Hagar, což jsou muslimští (resp. arabští) prarodiče. Dodnes muslimští poutníci při náboženské pouti do Mekky nejenom že obcházejí posvátný černý kámen zvaný Káaba (prý meteorit), ale také obíhají posvátný pahorek Safá a Marwa sedmkrát, stejně jak to dělala Abrahámova manželka Hagar, když v poušti obíhala kolem těch pahorků a hledala vodu pro svého syna Izmaela.
Když tedy židé, křesťané a muslimové mají naprosto stejného Boha, nechápu, proč se mezi sebou vraždí, vždyť ten Bůh je jeden stejný pro všechny, i praotec Abrahám je pro všechny tentýž Abrahám. Dokonce i vyznavači stejného Boha v Evropě, jako třeba katolíci, pravoslavní, protestanti (evangelíci) a všemožné jiné sekty se kvůli stejnému Bohu vzájemně zabíjejí.
Ale i muslimové, ač mají stejného Boha (arabsky Alláh) jako my křesťané, se rozdělují na sunnity a šíity (a nepatrné sekty jako alávité, drúzové, asasínové, jazídové, súfisté…) a taky se mezi sebou nesnáší. Sunnité jsou muslimové, kteří po Mohamedově smrti uznali za jeho nástupce Abú Bakra, což byl tchán Mohameda a otec jeho manželky Áiši, kdežto šíité uznali za nástupce zetě Alího (Alí ibn Abí Tálib), manžela jediné žijící prorokovy dcery Fátimy. Zajisté věroučné rozdíly mezi nimi v podstatě žádné nejsou, šíité i sunnité uznávají za svatou knihu Korán, snad v nějakých drobnostech ve výkladu toho či onoho verše se mohou nepatrně rozcházet. Stejně tak katolíci, pravoslavní a protestanti uznávají za svatou stejnou Bibli a stejného Ježíše Vykupitele, ale výroky si upravují a vysvětlují dle své potřeby.
Tak o co teda jde? Samozřejmě nejde o Boha, nýbrž o moc, slávu a prachy, o to, kdo bude vybírat od věřících daně, dávky, sbírky pro chudé a dary, a kam a komu je bude rozdělovat a přidělovat – toť hlavní důvod rozbrojů jak mezi šíity a sunnity, tak mezi katolíky, pravoslavnými, protestanty… O nic jiného skutečně nejde, kdepak o nějakou teologickou pravdu! To ten samý stejný Bůh nemůže něco udělat a nastolit mezi nimi a i mezi námi samotnými mír? Nebo i jemu jde také o moc, slávu a prachy? Bohu to vůbec nevadí, že v jeho jménu se jeho vyznavači navzájem podřezávají? Bůh má asi v oblibě krveprolití. Je snad i nějaké jiné vysvětlení? Já osobně jiné vysvětlení neznám.
Takže orientační přehled o náboženstvích už máme za sebou a můžeme se začít věnovat onomu tématu – skrze koho přišel na svět hřích. Ale ještě než začnu onu katolickou imbecilitu a stupiditu rozebírat, musím ještě dodat nějakých pár drobností, dle mne docela zajímavých. Třeba jak to je s posmrtným životem – i tam jsou na tom ženy bity. Židé to vyřešili jednoduše – když umře židovka, bude vzata do Ráje jako muž. To musí být pro ně ale útěchou, co? A když umře muslim, bude mít v Ráji 72 panen k dispozici, ovšem že by měla muslimská žena k dispozici 72 mužů, o tom se v Koránu nic nepraví. Děvčata, tedy muslimky, dle všeho v nebi nemohou očekávat 72 mládenců. Nebo přece jen? Že by se to akorát před veřejností tajilo?
Ale taková muslimka to má v životě pozemském oproti našim ženám mnohem, mnohem lepší, islám zaručuje ženě množství práv, o kterých se ženám nemuslimkám ani nesní. Třeba manželka si ponechává své příjmení a nepřebírá je od manžela. Tam u nich ji také nějaký muslim nemůže jen tak vyhodit na ulici a odklonit majetek, aby jí nic nezůstalo, kdepak, tam je ztrátový muž, žena na rozvodu finančně a hmotně v podstatě vydělá. A když chodí do práce, mzdu si ponechává pro svoji potřebu, neboť veškerý provoz domácnosti je povinen hradit manžel. U nás je to naopak, žena hradí provoz domácnosti, muž svou mzdu většinou prochlastá.
A musím se také zastat muslimů v oblékání – naši křesťanští Adamité chodili nahatí, no a co? Když se jim to líbilo. (To až Jan Žižka je umravnil.) Proč se my podivujeme, že některé muslimky chodí zahalené, no a co, ať chodí, alespoň se u nich nemůže vyskytnout nejen Jan Žižka, ale ani případ řešený nedávno v Číně, kdy si na soud přišla stěžovat jedna dáma, že ji nějaký muž obtěžoval v tramvaji (sexuální harašení). Soudce se na ni podíval a pronesl: Nemáte chodit tak vyzývavě oblečená – a bylo to vyřešeno, v Číně, zajisté.
A s tím mnohoženstvím u muslimů je to také docela zajímavé. Ono stejně většina mužů má pouze jednu jedinou ženu, další si prostě z finančních důvodů nemůže dovolit. Vždyť u nás je to stejné, u nás si také může dovolit více žen pouze velmi movitý křesťan. K zavedení mnohoženství ovšem donutily islám okolnosti. To v době jeho slávy (říše od Španělska po Indii) byl v jejich říši obrovský nadbytek žen, neb mužové většinou byli v bojích pobiti, otázkou bylo, co s takovou situací dělat? To křesťané by vyřešili tím, že by okamžitě začali stavět nevěstince (ano, taková je praxe křesťanů!), ne tak muslimové, ti zařídili pro ženy důstojný život za cenu zavedení mnohoženství. Ostatně po druhé světové válce byly v Sovětském svazu a i v Německu vážně míněné návrhy, aby se alespoň dočasně zavedlo v těchto zemích mnohoženství, taky byl obrovský nadbytek žen a nedostatek mužů. Samozřejmě tyto návrhy nebyly vyslyšeny a byla raději vystavěna spousta nevěstinců. Holt vysoce morální křesťané!
Poznámka bokem: Jsem moc zvědavý, jak Číňané vyřeší nadbytek mužů a nedostatek žen; asi dovozem, importem, pochybuji, že by zavedli mnohomužství, tedy jedna žena pro dva tři muže, i když, kdoví? Ale naše ženy by neměly propadat iluzi, že se vdají za bohatého Číňana a uniknou tak ze zbídačené Evropy. Kdepak! Nebudou mít mnoho šancí, pro Číňany prý máme nechutně velké nosy, nebudou tudíž pro ně nějak atraktivní.
Dosti často čtu o tom, že muslimové chtějí v Evropě stavět mešity. No a co, vždyť už je jich v Evropě spousta, dost jich je ve Španělsku už z 9. století, a od Sedmihradska dolů na jih je to běžné, vlastně pouze v severní malé části Evropy mešity chybí. No a synagogy jsou u nás snad v každém větším městečku a nikomu to nevadí, proč by nemohly být i mešity? To se přátelím s jedním muslimem, velmi sympatický člověk, a tak když jsme nedávno, v době prohibice, popíjeli spolu slivovici a došla řeč na toto téma, navrhl jsem mu, že věnuji svoji zahradu pro stavbu mešity. Na zahradě mám stejně většinou jabloně, ale moji mladí dávají přednost jablkům kupovaným v Lídlu a z Nového Zélandu, přitom ty goldenky z naší zahrady jsou dle mne mnohem chutnější než goldenky z druhé strany světa. Takže vyhážu jabloně a nechám postavit mešitu, a to i přesto, že se vůbec nemíním stát muslimem.
Z minaretu muezzin (pětkrát denně v sunnitských zemích a třikrát denně v šiítských zemích) svolává věřící k modlitbám a při raním vyvolávání prý neopomene upozornit větou: „Mužové, splňte si svoji povinnost k manželce.“ Nebylo by vhodné, kdyby místo ranního zvonění zvonů z věže kostela totéž vykřikoval farář? Já být ženou, tož bych to u nás prosazoval. (Nejsem si jistý, zda to není vtip, ale připadá mi to docela normální.)
Samozřejmě že i v islámu jsou sporadické excesy, i u nich se stejně často jako u nás, vyskytující fanatici, kteří dovedou do absurdna i docela běžné normální záležitosti. To ovšem platí i o hinduismu, tam se najde také docela dost stupidních excesů, absurdit a výstřelků (upalování vdov a kastovnictví). A buddhismus v Evropě? Holt na co sáhne bílý muž, to dočista zkazí. A zajisté to platí i pro společnosti nenáboženské-atheistické, vizme třeba tu šílenost s mrzačením chodidel u dívek v Číně, či u nás v Evropě choromyslné dělení lidí na majetné nadlidi a nemajetné podlidi.
A samozřejmě velikánským katolickým excesem a absurditou je onen dědičný prvotní hřích, který způsobila naše pramáti Eva, tedy hřích, který přišel na svět skrze ženu. Pro většinu lidí na světě, tedy pro 6 miliard ze sedmi, je to ptákovina vhodná tak do nějakého pokleslého divadla komedie. Tak se tedy podívejme, co o tom hříchu tvrdí křesťanské autority.
V Bibli je psáno, že Adam s Evou žili v Ráji (Edenu), měli se tam jak v ráji, ale měli zakázáno jíst ovoce z jednoho stromu. Eva tento zákaz porušila a utrhla jablko z onoho stromu a dala kousnout i Adamovi. Bůh se naštval, že porušili jeho příkaz a vyhnal je z Ráje s tím, že od teďka už budou muset pracovat, aby se uživili. Trestem tedy byla práce! Starý zákon vůbec nemluví o nějakém hříchu, pouze o neposlušnosti a následném trestu – práci. Toť vše. No, tenhle velice velmi primitivní příběh je snad určen pro děti z mateřské školky, aby nezlobily a poslouchaly příkazy učitelek.
Vykladačům Bible to také připadalo příliš prostoduché a tak začali tento příběh vykládat symbolicky. Stromem nebyla obyčejná jabloň, nýbrž byl to Strom Poznání, a když pojedli ze Stromu Poznání, poznali co je Dobro a Zlo. Do té doby tedy neznali pojem dobra ani zla, že? Bůh tedy nechtěl, aby rozeznávali dobro od zla? No tak to mohl zařídit jednodušeji, ten strom tam do Ráje přece vůbec nemusel sázet. Nebo ten strom tam zasadil satan? Nějaký srandista talmudista dokonce tvrdil, že to nebyla jabloň, nýbrž fíkovník. Kdyby tam byl při té disputaci český talmudista, tak by určitě tvrdil, že to byla švestka. Po dlouhou dobu jsem nechápal, proč Jehošua v Novém zákonu proklel fíkovník. Neměl jsem k tomu žádné vysvětlení. Proč a jaký důvod měl Jehošua k prokletí? Nechápal jsem, proč v takové situaci, kdy nebyl čas fíků, ten strom proklínal. Teprve teď jsem si uvědomil a pochopil konečně důvod prokletí – Eva nenabídla Adamovi jablko, nýbrž fíky, tím se zprotivila vůli Boha, proto je fíkovník strom prokletý.
Ovšem ve Starém zákonu existuje i jiná verze stvoření, ale ta se moc nepreferuje. Takže tady je: Bůh stvořil lidskou bytost, která z jedné strany byla mužem a z druhé strany ženou. Nedivme se Pánubohu, neměl odkud si vzít při stvoření nějaký vzor a tak to stvořil jak uměl a jak si představoval. Kraličtí překládají, že Bůh stvořil muženu. No, to nové slovo mně jaksi nepasuje, i když to byli slavní Kraličtí. Příběh ale dále nepokračuje, Bůh stvořil muženu a konec. Takže tento zapeklitý nedokončený příběh (židovský Jahve to nezvládl) musel vyřešit až řecký Zeus, který bleskem rozčísl tuto stvůru na dvě postavy – na muže a na ženu. Ono taky nač by bylo takové stvoření – mužena, ani hřešit by nemohli. Třetí řešení jak je to doopravdy s muženou vymyslel můj oblíbený Rabelais takto: „Dospěv v muže, pojal za manželku hezké a buclaté děvče. Dělali spolu často zvíře se dvěma hřbety a vesele se o sebe třeli, takže obtěžkala hezkým synem.“ No není pojem mužena takto vysvětlen nejlépe?
Daleko hezčí, poetičtější a filosofičtější příběh o stvoření člověka je zapsán u Sumerů o tisíciletí dříve! To sumerští bohové-manželé pijí pivo, pijí moc piva, a přitom z bláta tvoří figurky lidí. Oba božští manželé jsou pěkně opilí, a taky podle toho figurky – my lidé, vypadáme. No není to překrásný a docela realistický pohled na stvoření člověka a na nás, na lidi vytvořené v opilosti? A jak překrásně je to sepsáno! Burácel jsem smíchy, když jsem četl ty více než čtyři tisíce let staré opilecké dialogy božského páru. Zato o docela primitivním a velice stručném popisu stvoření člověka v Bibli jsou sepsány tuny a tuny různých pojednání.
Dodnes v judaismu i islámu platí, že Eva s Adamem se provinili pouze neposlušností a trestem byla práce. To až svatý Augustin (Aurelius Augustinus (354, Thagaste, dnes Souk-Ahras v Alžírsku – 430, Hippo Regius, dnes Annaba v Alžírsku) vymyslel tu ptákovinu s prvotním dědičným hříchem.
Je to snad vůbec největší šílená volovina, kterou kdy vymysleli křesťané. Ten hřích (a dodnes není přesně definován jaký hřích!) spáchala Eva s Adamem. Hlavním strůjcem hříchu byla ovšem Eva, Adam v tom byl celkem nevinně. Už v tom je vidět nenávist k ženám. A jelikož jsme všichni potomci Adama a Evy, tak ten hřích dědíme. Každý, kdo se kdy narodil a ještě narodí, má už při prvním výkřiku a otevření očí hřích. To je přece přímo obludné! Praprarodiče cosi spáchali, přitom nevíme přesně co, a my prapravnuci za ně trpíme, jejich hřích na nás leží a bude ležet věčně. Kdybychom alespoň věděli jaký byl ten hřích. To je hanebnost!
A tuto hanebnost oficiálně stvrdil svatý Augustin – sexuální maniak, psychotik, deviant uhranutý sexem. On totiž ze Stromu Poznání udělal sexuální záležitost. Takže Augustin pronesl něco ve smyslu: Adam a Eva pojedli ze stromu Poznání, což znamená, že se milovali, a to je ten hřích. A všichni ten hřích máme, neboť všichni jsme se zrodili následkem sexu. Prvotní hřích existuje! Obtloustlý mnich Pelágius se mu vysmál. Při samotné veřejné disputaci na náměstí města Hippo Pelágius suverénně nad Augustinem zvítězil, zasloužil si mohutný potlesk posluchačů, jeho argumenty Augustin nebyl schopen vyvrátit. Biskup Augustin porážku těžce nesl a tak poslal do Říma kardinálům dárek – stovku arabských hřebců a několik pytlů zlata – a Pelágius byl vyobcován z církve a jeho učení zavrženo, což byla škoda, neboť Pelágius byl velmi racionální myslitel odmítající dětinské báje. Pelágius se tak stal kacířem, nic moc si z toho nedělal, stejně měl namířeno do Svaté země a tam papežská kurie nějak moc vlivu neměla.
Zachoval se zápis diskuse svatého Augustina s Pelagiovým žákem Juliánem:
Augustin: Genitálie byly v nekonečné moudrosti Boží příhodně učiněny nástroji pro přenos prvotního hříchu. Ecce unde! To je to místo! To je to místo, odkud je předáván prvotní hřích! Adam neuposlechl Boha. Každému člověku je hanba, jež mu působí nekontrolovatelné nutkání pohlavních orgánů.
Julián odpovídá: Nemohu souhlasit s myšlenkou, že existuje hřích, jenž je součástí lidské podstaty. Ta myšlenka je nepravdivá, nespravedlivá a popírá zásady zbožnosti. Vyvolává dojem, jako by tvůrcem člověka byl ďábel. Narušuje i ničí svobodu vůle, neboť tvrdí, že lidé už v lůně svých matek jsou naplněni hříchy dob minulých, což je věc tak kacířská a znechucující. Váš názor se chytá jako konečného a definitivního důkazu normální slušnosti, jež nám přikazuje zakrývat vlastní genitálie.
Julián tvrdí, že sex je něco na způsob šestého smyslu, je to forma neutrální energie, kterou lze užívat jak ve prospěch dobra, tak i zla.
Skutečně? opáčí Augustin, taková je tvá zkušenost? Ty bys tedy chtěl, aby toto zlo, mám na mysli tvé oblíbené dobro, lidé vůbec nepotlačovali a skočili do postele pokaždé, když se jim zachce?
A ještě jedna citace z Augustina. Otázka: Jak by se ale lidé rozmnožovali, kdyby nedošlo k prvotnímu hříchu? Svatý Augustin odpovídá: Dobře se chraňme myslet, že něco tak prospěšného a taková blaženost pro duše jako plození by se bývalo nemohlo konat bez nezdravé rozkoše. Manžel by oplodnil manželku bez smyslné žádostivosti, v duševní vyrovnanosti a při dokonalé zachovalosti tělesné. I když nám to nemůže zkušenost potvrdit, není důvodu o tom pochybovat. Orgány tělesné by bývaly nebyly rozdrážděny znepokojující vášní, nýbrž pod kontrolou ze sebeovládání plynoucí užity tak, jak je třeba.
No není ten Augustin lepší než celý Sigmund Freud? Ten je oproti němu tááákhle malilinkatý. Pohlavní orgány by prostě byly pod kontrolou rozumu a vůle. To by Číňany, Indy a vůbec všechny nekatolíky nikdy nenapadlo, že sex je něco zavrženíhodného a že je to dokonce hřích! A ani samotná církev nikdy oficiálně neprohlásila, že sex je hříchem, dokonce zavedla svátost manželskou, čímž potvrdila, že sex není hříchem. Církev ale nadále tvrdí, že dědičný hřích existuje, přitom nikdy nespecifikovala jaký je to hřích, používá pro tento hřích docela neutrální výrazy jako „neposlušnost“ (Adam a Eva měli zakázáno pojídat plody ze Stromu Poznání), copak neposlušnost je tak velikánský hřích, že se dědí? Pak církev ještě používá výraz, že „Evu svedl ďábel“. A aby to bylo ještě zamotanější a nepřehlednější, tak nějaký přeslavný teolog pronesl, že kdyby člověk žil jenom jednu hodinu, ba jenom chvilinku, už bude nesmazatelně nakažen, zasažen zlem. V důsledku čehož nikdo na světě není dobrý a spravedlivý, proto musel přijít Mesiáš Jehošua, aby naši vinu vykoupil (smazal) svou smrtí. To je logika, co? To nějaký inkvizitor v rámci udržení čistoty víry prosazoval, aby sex byl dokonce zakázán. Na námitku, že v tom případě by lidský rod vyhynul, odpověděl, že to nevadí, zůstali by andělé.
Pokud dovedeme do důsledků Augustinovu teorii dědičného hříchu, dojdeme nutně k závěru, že člověka stvořil ďábel a ne Bůh. Vznik života je zároveň vznikem zla. Ale to je přece dílo ďáblovo, a ne dílo Boha spravedlivého, dobrého a milosrdného. To tedy ďábel stvořil svět a život! A ne Bůh!
Bůh nás, kteří jsme stvořeni ďáblem, zachraňuje a vysvobozuje. No a od života nás může osvobodit jedině smrtí! Bůh je tedy bohem smrti, neboť smrt pokládá za dobro a vysvobození. Hle, k jakým závěrům lze dojít! Ovšem!, a netvrdí církev, že pravý život je až ten život po smrti? Tím nepřímo potvrzuje, že svět je dílem ďábla.
Abychom k tak absurdním závěrům nedošli, je nutné nemyslet, nepřemýšlet, nevyvozovat důsledky, je nutné pouze věřit tomu, co řeknou a nařídí neomylní neb Duchem svatým navštívení kardinálové a papežové (tedy kardinálové a papežové v úzké spolupráci s vládnoucími). Víra zakazuje svobodně myslet. „Modli se a pracuj!“ To znamená nemysli a makej, tak otevřeně to církev říká. A nestydí se!
A jak je to s tím dědičným hříchem doopravdy? Hřích a neposlušnost můžeme klidně vynechat, vždyť to se Stromem Poznání nemá vůbec nic společného, copak vědění a poznání je nějaké provinění? Pro mocné a vládnoucí je ovšem vzdělaný, vědoucí a rozumně uvažující poddaný naprosto nepřijatelný, neb by ohrožoval jejich postavení. Když tedy Adam s Evou pojedli ze Stromu Poznání a my po nich, každý bez výjimky, dědíme rozum, myšlení, dědíme to, co oni jenom ochutnali, dědíme poznání. Není to logičtější než Augustinův hřích?
Závěrem si neodpustím neocitovat silně protiženské (dle mne také silně ponižující) verše ze slavného Miltonova Ztraceného ráje. Hovoří Eva k Adamovi:
Ó ty, pro tebe
z tebe jsem byla utvořena, tělo z tvého těla,
bez tebe jsem ztracená, můj veliteli,
a můj pane, co řekneš je pravdivé a správné.
Ty, nejlepší v tolika ohledech, jenž nemůže nalézt
druha sobě samému podobného.
Zajímavé je, že proti islámu máme pořád nějaké výhrady, ale proti Miltonovu Ztracenému ráji nikoliv! Já být ženou, tak protestuju proti tak zvrhlým veršům.
A zakončit samozřejmě nelze jinak, než moudrostí Romana Jocha pronesenou 26. 4. 2005: Celá Pravda nesmíchaná s omyly je jen v Církvi katolické. Proto to nejlepší, co člověk může udělat, je stát se katolíkem.